Debata o ratifikaci mezinárodní smlouvy zvané „Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“ (v PDF zde) se vede již dlouho. V tomto článku neřeknu nic nového. Je pouze opakovaným varováním před ratifikací této smlouvy. Především však doporučuji přečíst si text smlouvy, není to složité, v češtině 28 stran.

O čem je uvedené smlouva? Smlouva je o závazném přijetí genderové hypotézy a genderové ideologie. Aby tento cíl byl částečně zamaskován, obsahuje smlouva závazky k potírání klasické násilné kriminality na ženách. Tyto závazky však Česká republika již dávno plní, jak legislativně, tak i policejní a soudní praxí.

Smlouva obsahuje, alespoň pro mne, tři nepřijatelné závazky. Jsou to:

- závazek přijetí genderové ideologie a závazek jejího šíření, včetně legislativní a finanční podpory organizací tuto ideologii vyznávajících a šířících,

- závazek přijímat migranty (zde ženy) z důvodů domácího a „genderového“ násilí,

- podrobení se nadnárodní kontrolní agentuře GREVIO, která bude arbitrem plnění smlouvy.

Podívejme se na uvedené závazky trochu podrobněji.

Smlouva zavádí pojem „genderově podmíněné násilí“, pro které uvádí i definici: „genderově podmíněné násilí vůči ženám znamená násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy“. Dále se uvádí, co je gender: pod pojmem „gender“ se rozumí společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže. Jde tedy o násilí, kdy někdo útočí na ženu, protože se chová jako žena. Není zřejmé, jak v našem kulturním prostředí stereotypní představa o ženě generuje násilí vůči ní. Např. známé je stereotypní tvrzení: ženy se nebijí, holčičky se netlučou. Jde o typický genderový stereotyp. Je závadný? Zvláštní je tvrzení, že násilí proti ženě je vedeno ne proto, že je ženou biologicky a fyziologicky, ale proto, že zastává obvyklou roli ženy. Co to může být? Že je matka, pere, žehlí, vaří, líčí se… Zcela se pomíjejí známé fakty, např. že možnost znásilnění vyplývá již z fyziologie, muskulatury muže a jeho erektilního penisu. Mimo náš kulturní okruh bychom snad mohli najít genderově podmíněné zvyky, jako jsou vraždy ze cti a ženská obřízka, ale co bude jako vadný genderový stereotyp označeno u nás?

Kapitola III (Prevence), článek 12, to naznačuje: „Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“ Tedy ultralevicová klasika. I ta proklatá pomlázka se tam vejde.

Nebo, táž kapitola: „Strany učiní vše nezbytné pro podporu programů a aktivit podporujících dělbu pravomocí se ženami.“ Myslí se kvóty, např. ve vedení firem?

Není ale podstatné, jak je boj proti genderovým stereotypům a genderově podmíněnému násilí definován ve smlouvě. Definice a plány budou dodávat k tomu určené organizace a arbitři, viz např. kap II, článek 9, v kterém se uvádí: „Strany zajistí na všech úrovních uznání, povzbuzení a podporu práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, aktivně se podílejících na potírání násilí vůči ženám, a naváže s těmito organizacemi efektivní spolupráci.“

A hlavně, při Radě Evropy má být vytvořena expertní skupina zvaná GREVIO, která má zajistit kontrolu a doporučení, jak smlouvu naplňovat. Protože obsah smlouvy, zejména pojmy genderově podmíněné násilí a genderový stereotyp určený k potírání jsou neurčité, bude prováděna jejich interpretace, a to právě skupinou GREVIO. Dá se tedy říci, že smlouva je vlastně bianco smlouvou, co se týče budoucích požadavků.

Ve smlouvě je požadované finanční zabezpečení organizací a skupin šířícím genderovou ideologii.

Článek 8 - Finanční zdroje: „Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.“

Podle smlouvy má být genderová ideologie šířena opravdu masivně, přes veřejné sdělovací prostředky, ve školách, dokonce i v zájmových organizacích. Opět doporučuji, přečtěte si 28 stran textu této smlouvy.

Vrcholem smlouvy je pak pokus posílit právo na azyl a následně migraci do zemí, které smlouvu ratifikují.

Kapitola VII, migrace a azyl, článek 60 - Genderově podmíněné žádosti o azyl:

1. Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby genderově podmíněné násilí vůči ženám bylo uznáno jako forma perzekuce ve smyslu článku 1, A (2) úmluvy z roku 1951, upravující status uprchlíků, a jako forma závažné újmy, zakládající potřebu doplňkové/dodatečné ochrany.

2. Strany zajistí, aby každé zdůvodnění opírající se o tuto úmluvu bylo interpretováno genderově citlivě a pokud se zjistí, že obavy z perzekuce vyplývají z jednoho nebo více těchto zdůvodnění, žadatelům by měl být v souladu s relevantními použitelnými nástroji udělen status uprchlíka.

Podle uvedeného článku mohou mít právo na azyl milióny žen z islámského světa, Asie a Afriky.

Istanbulská smlouva tedy neobsahuje nic, co by nějak snižovalo míru násilí páchané na ženách v České republice. Propagujíc genderovou ideologii je v samém základu paradoxní: její hlavní zdůvodnění totiž vychází z genderovém stereotypu, že násilí páchané na ženě je ohavnější, než násilí páchané na muži.

Poznámka: Co je vlastně podstatou genderové ideologie? Sociologie, sociální antropologie a jiné vědy popisují rozdílné role žen mužů v různých dobách a místech. Což souvisí s touhou vědět. Nic proti tomu nenamítám, snad se jenom mohu ptát, proč bych to jako daňový poplatník měl platit a kolik. Genderová ideologie pak říká, že rozdíly rolí mezi muži a ženami musí být minimalizovány. Což povede k nárůstu rovnosti ve společnosti. Rovnost (v tomto případě spíše stejnost) pak znamená spravedlnost. Jde tedy o rovnostářskou ideologii. Já si například myslím, že více „stejnosti“ lepší společnost nevytvoří.

Problém genderové ideologie v České republice je, že nemá moc příznivců. Hlavně ženy, teoreticky nejbližší spojenec v prosazování genderového feminismu, asi žádné výhody nevidí. Většina nepřijala mužské vidění světa jako určující, a tudíž neprožívá svoji tradiční roli jako diskriminaci. V jejich obraze světa je žena stejně hodnotná (někdy i hodnotnější) než muž. Specializovaná dělba práce a komplementarita mají přednost před rovnostářstvím a stejností. Za těchto okolností je možné prosazovat genderovou ideologii pouze shora, pomocí nadnárodních organizací a smluv a vytvářením vhodných institucí a dalších (často „dobrovolných“) organizací placených státem.

Jestli je Istanbulská úmluva v něčem užitečná, pak v tom, že ukáže, které politické formace a jednotlivci se staví za radikální rovnostářství genderové ideologie a kdo je naopak proti. Argumenty budou stále stejné, protivníci budou říkat zhruba totéž, co tento článek, příznivci pak budou stále dokola opakovat zejména název smlouvy: „Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.“