V poslední době stále častěji plní stránky novin Írán a jeho jaderný program, dočítáme se, že západní země podezřívají Írán z vývoje jaderné zbraně, Rada Guvernéru MAAE předává případ Íránu Radě Bezpečnosti OSN a další. Po tom všem na mysl přicházejí otázky - Byl by Írán opravdu schopen získat jadernou zbraň? Jaká zařízení by k tomu mohl použít? Co konkrétně inspektoři při svých inspekcích zjistili? Pokusím se na některé tyto otázky odpovědět (jistě ne vyčerpavajícím způsobem).

Írán má dvě možnosti jak může vyrobit jadernou bombu - uranovou cestou a plutoniovou. Na obrázku (níže) lze ve zjednodušeném schématu vidět dvě různé cesty, jak si bombu opatřit.

Jaderná zařízení - uranová cesta

Írán může získat uran z vlastních přírodních zdrojů. Uran se v přírodě vyskytuje v uranové rudě. Po vytěžení uranové rudy se tato ruda zpracovává (po odstranění nepotřebných částic a po úpravě) do uranového koncentrátu, kterému se říká "žlutý koláč". Poté se uranový koncentrát upravuje na plynný hexafluorid uranu (UF6) Uran se vyskytuje jen ve formě mixu 235U a 238U s podílem okolo 0,7% 235U. Abychom mohli užít tento materiál jako palivo v elektrárně či k výrobě jaderné bomby musí být zastoupení 235U značně vyšší. Samozřejmě vše závisí na typu reaktoru nebo bomby. Abychom mohli zvýšit podíl 235U musíme ho umět separovat. Tady, ale nastává problém, protože dva izotopy se od sebe liší počtem neutronů, to znamená, že chemicky reagují úplně stejně. Separovat můžeme různými způsoby (plynové odstředivky, laserové obohacování a další). Írán pravděpodobně využívá k separaci respektive k obohacování hlavně plynové odstředivky.

Uranovou cestu tvoří zařízení v:

- Sagandu
- Gchine
- Ardakanu
- Isfahánu
- Natanzu


Sagand

Tento uranový důl leží v provincii Jazd. Podle íránských zdrojů je zde na 1,5 milionů tun uranové rudy. Dodavatel technologie je neznámý, ale opoziční skupina Národní Rada Íránského Odporu (dále NCRI) tvrdí, že na místě bylo přítomno několik desítek čínských expertů. V minulosti zde na geologickém průzkumu pracovalo na 600 íránských a čínských expertů.

(zdroj: DigitalGlobe)


Gchine

Dalším zdrojem uranu může být uranový důl Gchine. Toto místo leží blízko města Bandar Abás. Blízko dolu leží také úpravna, která zpracovává uran a vytváří tzv. uranový koncentrát. Kapacita závodu je asi 24 t přírodního uranu ročně.

(zdroj: DigitalGlobe)

Ardakan

První informace o tomto místě poskytlo opoziční uskupení NCRI. V Ardakanu dochází ke zpracování uranové rudy a vytváří se tzv. uranový koncentrát. Podle oficiálních íránských zpráv bude roční kapacita závodu v Ardakanu asi 50 t přírodního uranu.

Isfahán

V Isfahánu dochází ke konverzi uranového koncentrátu na plynný hexaflouorid uranu (UF6). Dále je zde vyráběn UO2 a kovový uran.V Isfahánu je také mimo jiné závod na výrobu zirkonových trubek, který byl postaven s pomocí Číny. Závod může mít roční produkci až 10 t zirkonových trubek.

(zdroj: Fars News Agency )

Natanz

Natanz leží asi 150 km od Isfahánu. První informace o tomto závodě přinesla NCRI v průběhu roku 2002. Závod se rozkládá na ploše 100 000 m2 a je dobře chráněn, mimo jiné bezpečnostním plotem a protiletadlovou obranou. V Natanzu dochází k obohacování uranu. Závod obsahuje pilotní obohacovací zařízení a komerční obohacovací zařízení. V únoru 2003 poprvé tento závod navštívili inspektoři MAAE, předseda MAAE konstatoval, že:

"Zařízení disponuje zhruba tisícovkou centrifug a je na dobré technické úrovni".

Pilotní obohacovací zařízení obsahovalo 164 odstředivek typu P-1. Inspektoři MAAE informovali, že viděli součástky na dalších 1 000 odstředivek. Komerční obohacovací závod se skládá ze dvou podzemních hal, které mají rozměry (190 X 170) m, každá z hal má přes 30 000 m2. Podle oficiálních íránských zdrojů leží komerční obohacovací závod 18 metrů pod zemí - není tedy od věci zmínit fakt, že v dubnu 2005 Izrael projevil zájem o koupi 100 laserem naváděných pum GBU - 28 od USA - pum vhodných pro ničení podzemních bunkrů. V době kdy byli na místě inspektoři byl hlavní obohacovací závod ve výstavbě a bylo plánováno, že první odstředivky budou nasazeny v roce 2005. Závod by měl obsahovat až 50 000 odstředivek - což by v čistě teoretické rovině mohlo Íránu dávat ročně cca 800 kg vysoce obohaceného uranu (dále HEU) - což je velmi zhruba dostatečný materiál pro 30-40 jaderných bomb. Na konci roku 2003, ale Írán pozastavil obohacovací práce, výroba odstředivek pokračovala dále. V listopadu 2004 Írán po mezinárodním tlaku zmrazil veškeré aktivity související s výrobou obohaceného uranu. 10. ledna 2006 byly sejmuty pečetě z íránských jaderných zařízeních včetně obohacovacích závodů v Natanzu. Írán plánuje na konci roku 2006 začít s instalací 3 000 odstředivek.

Jaderná zařízení - Plutoniová cesta

Plutoniová cesta je tvořena (počítán pouze možný zdroj plutonia):

- Arakem
- Búšehrem

Arak

První informace o Araku poskytla NCRI v roce 2002. V roce 2003 provedli inspektoři MAAE prohlídku závodu na výrobu těžké vody. Írán poskytl MAAE informace, že zařízení bude vyrábět 16 t těžké vody ročně (některé zdroje hovoří až o 100 t). Írán deklaroval, že bude takto produkovanou těžkou vodu využívat jako chladivo a moderátor v těžkovodním reaktoru. 5. května 2003 Írán oznámil MAAE, že vybuduje výzkumný těžkovodní reaktor v Araku. Podle oficiálních prohlášení má být reaktor využíván k výzkumu a k výrobě radioizotopů pro medicínské účely a pro průmyslové účely. Podle některých odborníků je pro výzkumné účely zbytečně moc velký a pro výrobu elektrické energie zase moc malý. Připomínají, že podobný postup zvolily státy (Izrael, Indie, Pákistán), které takto získaly potřebný materiál pro výrobu atomové bomby. Tento reaktor bude moci produkovat cca 8-10 kg plutonia ročně.

Búšehr

Stavba atomové elektrárny v Búšehru začala v roce 1974 německou společností Kraftwerk Union ( dceřiná společnost firmy Siemens). Práce na stavbě byla zastavena v roce 1979 z důvodů Íránské revoluce. Během irácko - íránské války byl Búšehr těžce poškozen. V roce 1995 Rusko a Írán podepsali kontrakt za 800 mil. dolarů na dokončení jaderné elektrárny. V Búšehru je tlakovodní reaktor VVR 1000 a plánované dokončení se odhaduje na konec roku 2006. Búšehr bude moci produkovat cca 180 kg plutonia ročně.

(zdroj: DigitalGlobe)

Vrátím se zpět k jednomu z nejdůležitějších programů na kterém Írán již dlouhou dobu pracuje a pokusím se krátce shrnout jeho historii a poznatky inspektorů MAAE.

Program odstředivek

Proces pomocí kterého se zvyšuje percentuální zastoupení 235U se nazývá obohacování. Plynová odstředivka se skládá z z tenkostěnného válce - válců o průměru 75 mm až 400 mm, točícího se s obvodovou rychlostí v řádech 100 m/s okolo vertikální osy. Plynný hexafluorid uranu (UF6) je v odstředivce roztočen, lehčí izotop se usazuje u středu a těžší na okraji - tímto způsobem můžeme docílit námi požadovaného výsledku. Írán s největší pravděpodobností má k dispozici dva typy odstředivek :

- Odstředivky typu P-1
- Odstředivky typu P-2

Odstředivky typu P-1

V roce 1987 Írán získal výkresovou dokumentaci a některé součástky pro odstředivku typu P-1. Bližší informace o tomto obchodě byly zveřejněny 12. ledna 2005 v Teheránu. Írán ukázal inspektorům jednostránkový rukou psaný dokument, který obsahuje nabídku na dodání výkresové dokumentace, popis a specifikaci pro výrobu a také materiál pro 2000 odstředivek. Inspektoři požádali o veškerou dokumentaci k obchodu, který se uskutečnil v roce 1987, Írán sdělil, že veškerá dokumentace, která existuje je jednostránkový rukou psaný dokument. Írán také odmítl požadavek MAAE na kopii jednostránkového dokumentu. Odstředivky byly testovány v TNRC (Teheran Nuclear Research Centre) mezi lety 1988 - 1995. Poté byly tyto aktivity přeneseny do dílen Kalaye Electric Company. Mezi lety 1994 až 1996 Írán získal další zásilku spolu se součástkami pro cca 500 odstředivek.

V únoru 2003 Írán odmítl pustit inspektory do Kalaye Electric Company a v březnu stejného roku odmítl povolit odběr ekologických vzorků. Ze závodu odvez vybavení a provedl renovaci dílen tak, aby nemohla být detekována činnost s jaderným materiálem. Vybavení bylo převezeno do dceřinné společnosti Íránské organizace po atomovou energii (AEOI) Pars Trash. Inspektoři vstoupili do dílen v srpnu 2003, odebrali vzorky a také konstatovali, že byla renovována jedna ze tří budov.V říjnu 2003 Írán nakonec připustil, že v Kalaye Electric Company testoval odstředivky a poprvé je vyzkoušel (zavedl UF6) v roce 1999. Odstředivky byly testovány mezi lety 1997 - 2002. Vyhodnocené vzorky vykazovaly přítomnost HEU. Vyšetřování, které stále pokračuje, ukazuje, že HEU pravděpodobně pochází z třetí země. Írán také potvrdil, že dílny Kalaye Electric Company v Teheránu byly využívány k produkci součástek odstředivek.

Odstředivky typu P-2

Írán přiznal, že získal výkresovou dokumentaci odstředivky P-2 okolo roku 1995 a konstatoval, že mezi léty 1995 a 2002 nepracoval nad žádným programem odstředivek tohoto typu.

V západním tisku se objevilo několik zajímavých informací ohledně dalších podezřelých výzkumných center v Iránu, dvě z nich v krátce popíši -

Další podezřelá zařízení

Lavisán - Šíán

První informace o tomto místě přinesla opoziční skupina NCRI v květnu 2003. Výzkumné středisko bylo spojováno s jaderným programem. Inspektorům MAAE nebylo povoleno provést testy v okolí. Místo bylo mezi srpnem 2003 a květnem 2004 vyklizeno, budovy strženy a půda byla údajně vytěžena a odvezena.

(zdroj: DigitalGlobe)

Parčin

Jedná se o rozsáhlý vojenský komplex, který leží asi 30 km jihovýchodně od Teheránu. Je určen pro výzkum a vývoj raket a výbušnin, produkuje se zde také munice. Někteří odborníci spekulují, že tento vývojový komplex může být zapojen do výzkumu jaderných zbraní.

Kdo pomáhal Íránu v minulosti s jaderným programem?

Černý trh a Abdul Kádir Chán

Abdul Kádir Chán se narodil v roce 1936 v Indii. V roce 1952 emigroval spolu se svou rodinou do Pákistánu. Své vzdělání získal na západních vysokých školách. Po návratu domů začal pracovat na jaderném programu Pákistánu. V 70.letech vedl práce nad programem obohacování uranu. Během 80. let získal dokumentaci k jaderné bombě, která byla testována v Číně. Hovoří se, že se jednalo o konstrukci, která byla vyzkoušena při 4. jaderném pokusu Číny v roce 1966.

Od poloviny 80. let se jeho zaměření obrátilo do ciziny. Je podezřelý, že školil Íránce a dodal Íránu výkresovou dokumentaci k odstředivkám a další citlivé dokumenty. Nezaměřoval se jenom na Írán, ale podle dokumentů, které mají inspektoři UN k dispozici je možné, že nabídl, před první válkou v zálivu Iráku, výkresovou dokumentaci k atomové bombě a dodávku potřebného materiálu pro program na obohacování uranu.

V polovině 90. let dodal výkresovou dokumentaci Íránu k odstředivce typu P-2 a začal spolupracovat s KLDR. Jeho spolupráce s KLDR není dostatečně zmapována a neví se co vše a za co KLDR získala. Od druhé poloviny 90. let začal Chán spolupracovat s Libyi, která si od jeho sítě koupila doslova vše potřebně na stavbu jaderné zbraně. Rozsah spolupráce a fakt, že Libye mohla získat jaderné zbraně překvapil i samotnou MAAE. Melissa Flemmingová z MAAE toto komentovala BBC :

"Nějaké informace o tom, že tam někde v té oblasti existuje černý trh, se k nám začaly dostávat o rok dříve. Nevěděli jsme, jak funguje, kde je jeho ústředí. Věděli jsme o prostřednících, začali jsme to prošetřovat, ale pochopitelně když se Libye otevřela, byl to dost velký šok. Velkým překvapením bylo, jak rozsáhlý tento trh byl, že nešlo jen o nějaké ojedinělé aktivity, ale že šlo koupit celé části pro montáž odstředivek."

V únoru 2004 Abdul Kádir Chán připustil, že poskytoval jaderné technologie Íránu, Libyi, KLDR.


Souhrn některých aktivit Íránu, které vzbuzují podezření
- Rozsáhlé zatajování jaderného programu. Írán tajil svůj jaderný program 18 let.
- Práce nad separací plutonia. Írán tvrdil, že práci nad separací plutonia ukončil v roce 1993, později připustil, že s experimenty pokračovali až do roku 1998.
- Práce nad laserovým obohacováním.
- Práce nad obohacováním pomocí odstředivek.

- Import materiálů spojených s jaderným programem. Například - import 1t UF6, 0,4t UF4, 0,4t UO2 z Číny v roce 1991.

- Stavba těžkovodního reaktoru poblíž Araku, který má být určen pro výzkumné účely a k výrobě radioizotopů pro medicínu. Inspektoři ale zjistili, že pro výrobu radioizotopů nejsou v plánech zaznamenány potřebné horké komory. Írán poté oznámil, že horké komory vybuduje.

- Aktivity kolem Kalaye Electric Company.
- Nevpuštění inspektorů a neumožnění odebrání ekologických vzorků v Lavisán - Šíán.

- Írán disponuje dokumenty týkající se zpracování uranu do polokulových forem. Jediné známé použití těchto forem jsou jaderné zbraně. Spekuluje se také nad tím, že Írán vlastní výkresovou dokumentaci ke konstrukci jaderné zbraně.



MAAE konstatovala, že spolupráce s Íránem před rokem 2003 se vyznačovala tím, že Írán poskytoval klamavé informace, zatajoval a plně nespolupracoval. 24. září 2005 Rada Guvernéru MAAE přijala usnesení*1 ve kterém konstatuje, že íránské prohřešky představují neplnění smlouvy podle článku XII.C statutu agentury.

*1
Pro - Argentina, Austrálie, Belgie, Kanada, Ekvádor, Francie, Německo, Ghana, Maďarsko, Indie, Itálie, Japonsko, J. Korea, Nizozemí, Peru, Polsko, Portugalsko, Singapur, Slovinsko, Švédsko, Spojené království, USA.

Proti - Venezuela.

Zdrželi se - Alžírsko, Brazílie, Čína, Mexiko, Nigérie, Pákistán, Rusko, Jižní Afrika, Srí Lanka, Tunisko, Vietnam.