SVĚT: Íránský jaderný program? Nepříjemné otázky
O "napravení" obrazu Íránu v povědomí mezinárodní veřejnosti se hned postaral nově zvolený prezident Mahmúd Ahmadínežád svými vyhlášeními o vymazání Izraele z mapy a o popírání holocaustu. Hned poté se dostal na první stránky novin podruhé, a to oprášením více než třicetiletého íránského jaderného programu a neústupnou a poněkud zdařilou diplomacií vzdoru vůči jakýmkoliv nátlakům na jeho zastavení.
Že tyto dvě věci spolu úzce souvisí, není možná jasné hned na první pohled. Ahmadínežád a jeho politická frakce se prohlašují za pravé pokračovatele principů Chomejního Islámské revoluce, principů, od kterých se Chátámí a "reformisté" odklonili. Tyto principy by se daly shrnout Chomejního výrokem: "Ani východ, ani západ, nýbrž Islám."
Od první chvíle bylo cílem revoluce nastolení vlády islámu a poté i postupně snaha tuto revoluci "exportovat" do všech možných zemí a někdy v daleké budoucnosti nastolit celosvětovou vládu islámu. Proto Írán neváhal, vyhlásil nízkoúrovňovou válku Spojeným státům a začal zakládat islámistické organizace v různých zemích, jako je SCIRI v Iráku (Supreme Council for Islamic Revolution in Iraq - Nejvyšší rada pro islámskou revoluci v Iráku, která nyní v této zemi bojuje teroristickými prostředky o podíl na moci) nebo libanonský Hizballáh (založen 1982 s přičiněním íránského velvyslance v Sýrii Alího Akbara Mohtašemího), který mu měl sloužit jako nástroj pro obléhání Izraele. Írán se chtěl postavit do čela islámského světa a porazit Západ, čehož se mělo dosáhnout mimo jiné zničením Izraele, porážkou Spojených států a přihlížející Evropy a přeformováním (alespoň) Blízkého východu na jednotný islámský stát / region pod vedením Íránu. A také, jak jinak, diktovat podmínky a ceny ropy. Jak do toho všeho zapadá jaderný program?
Odhlédněme od faktu, že Írán má zásoby plynu a ropy, které by bohatě postačovaly pro jeho vlastní spotřebu ještě asi na 300 let. Kdoví, možná Írán chce dodržet Kjótský protokol a snížit emise kysličníku uhličitého, aby nezhoršil skleníkový efekt... Nebo nechce pálit svůj plyn a ropu, ale chce je dál prodávat, třeba aby měl peníze na nákup zbraní a rafinovaných ropných produktů, které pak prodává obyvatelům pod cenu. Pak je tady argument rostoucí poptávky po energii. S tím, že mnohé továrny stojí na hranici krachu a některá průmyslová odvětví žijí ještě z dědictví šáhových investicí. Asi jediný důvod zvýšení poptávky po energii mohla být zvýšená nutnost svítit, protože se íránská vláda "z náboženských důvodů" rozhodla letos neposunout čas na letní, což se dělá právě z důvodu snížení spotřeby energie.
Z toho všeho by mohlo vyplynout, že Írán potřebuje obohacený uran asi jako mrtvý potřebuje zimník... Takže nakonec tím nejpádnějším argumentem zůstává "národní zájem a právo" na výrobu energie ... z čehokoliv. Toto právo na energii mu nikdo na světě nemůže upřít. Avšak jen za předpokladu, že by zároveň respektoval všechno to, co musí respektovat ostatní národy - už jenom z úcty ke svým obyvatelům a sousedům: Írán by musel odpovědět na několik zneklidňujících faktů a otázek kolem svého jaderného programu.
Například proč byl tento údajně mírový a dokonale transparentní program po celá léta tak tajný, že o něm nevěděli ani samotní obyvatelé Íránu? Proč o něm referovali světu jenom zahraniční disidenti jen asi před třemi lety? Proč Íránci zdemolovali výzkumné středisko Lavizan-Shian po udání opozičních skupin a ještě před tím, než by tam dorazila inspekce MAAE? Proč MAAE na tlak Íránu propustila hlavního inspektora Chrise Charliera? Proč je těmto inspektorům přístup do jaderních zařízení silně omezován? Jak chce řešit zabezpečení reaktorů země, ve které je každý týden menší zemětřesení a často i velmi ničivé, jako to v Bámu roku 2003?
Proč je celý jaderný program od nástupu prezidenta Ahmadínežáda pod kontrolou Revolučních gard, což je vojenská síla, paralelní armáda, jakási "pretoriánská garda", založená na ochranu a šíření Islámské revoluce? Proč je velká část zařízení a technologií používaných v tomto programu zakoupena ilegálně na černém trhu z Pákistánu (přes síť Abdula Kádira Chána) a odjinud? K čemu vlastně Írán potřebuje obohacený uran a různé duální technologie, když mu má podle dohody Rusko poskytnout veškeré jaderné palivo pro celou dobu životnosti reaktoru v Búšehru a dalších plánovaných elektráren? (Reaktor v Búšehru bude dostavěn podle plánu až za rok a další jsou zatím jen ve fázi projektování.) A konečně, k čemu je Íránu vývojový program raket se středním a dlouhým doletem jako jsou Shahab 4 s doletem asi 2000 km, které doletí například do Izraele?
Oprášením na několik let oficiálně zastaveného jaderného programu Írán zabil dvě mouchy jednou ranou: nejenom získá technologie a materiál pro výrobu jaderné zbraně, ale také argument ve své propagandistické válce proti Západu, ve které se snaží sám sebe a islámský svět obecně vykreslit jako "ubohý, utiskovaný region, který se musí bránit před agresí ze strany západních mocností, křižáků, neokolonialistů a sionistů, kteří úplně bezdůvodně útočí na nevinné blízkovýchodní země jako Afghánistán nebo Irák a podporují Izrael v agresi na úplně nevinný Hizballáh"...
Je to dokonalý způsob, jak se stát hrdinou v očích menších muslimských zemí, jak je také povzbudit v jejich touze po jaderné technologii a hlavně jak vyprovokovat a přinutit ke konfrontaci Spojené státy, arcinepřítele Íránu od revoluce v roce 1979, kdy íránští studenti vzali útokem americké velvyslanectví... asi se šli poděkovat za pomoc a podporu prezidenta Cartera, kterou revoluci naivně projevil.
Bohužel, nyní jedině Spojené státy mají odvahu vyslovit a pojmenovat nebezpečí, které ze strany íránského režimu hrozí. Lépe řečeno, nejsou zatíženy hospodářskými závazky a mají zájem na stabilizaci a kooperaci zemí regionu, co je zájmem nás všech a celé naší na ropě závislé civilizace. Například Číně a Rusku stávající režim vyhovuje, protože od těchto zemí Írán kupuje zbraně, od Číny i levné spotřební zboží, které ruinuje domácí výrobu a s Ruskem má podepsané smlouvy hlavně na jaderné technologie.
Toto nezodpovědné ustupování a přivírání očí z ekonomických zájmů se nemusí vyplatit. Svět má právo vědět, co s tímto vysoce nebezpečným materiálem udělá režim, který prokazatelně financuje a zbrojí nekontrolovatelné militantní skupiny jako Hizballáh, šíitské bojůvky v Iráku a radikální islámistické spolky v dalších zemích, spolupracuje s nejhoršími diktaturami světa. Nemluvě o neustálém porušování lidských práv režimem, který má ambice rozšířit i do jiných zemí svůj totalitní a represivní systém vlády podle svého revolučního programu "náboženské kolonizace".
Tento režim má nepopiratelné mocenské ambice v regionu a otevřeně hrozí Izraeli fyzickou likvidací, čím mimochodem porušuje bod č. 4 druhého článku 1. kapitoly Charty OSN ("Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů." Kapitola 1, Článek 2, bod 4.). A nakonec není možno odhlédnout od teologického podhoubí této vlády, která věří v neslučitelnost západní civilizace s islámem, jež by měla vést k nevyhnutné konfrontaci velkých rozměrů a skončit vítězstvím islámu pod vedením 12. imáma Mehdího - šíitského mesiáše.
Zatím se ale zdá, že to nikoho moc nezajímá. Zatím.
