SVĚT: Íránská delegace v Praze - chceme mír
Obě strany během schůzky v Poslanecké sněmovně jednaly o zvýšení úrovně diplomatických vztahů (prozatím jsou na úrovni vyslanců - chargé d'affaires, nikoli velvyslanců), o možnosti vytvořit společnou obchodní komoru, o kulturní spolupráci a dalších užitečných věcech.
Překvapivě se ale ukázalo, že Íránu vůbec nevadí americký radar umístěný k jeho sledování na území Česka. Považuje to za "domácí záležitost" České republiky. Jediné, čeho se Írán prý obává, je hněv Ruska, protože by to nevyhnutelně vedlo k dalšímu kolu zbrojení. "A my to nechceme, protože mír je pro nás to nejdůležitější", ujišťoval opět Burudžárdí.
Stejně přesvědčivě hovořil o tom, že bude Írán spolupracovat s jadernou komisí, aby dokázal, že jeho jádro je zcela, ale zcela mírumilovné. Inu, proč ne? Každá zem má právo na jaderný program, který je ovšem mírový a kontrolovatelný. Ostatně, pod kontrolou třeba mít všechny programy související se zbraněmi hromadného ničení. Tyto kontroly by však měly být pokud možno bez chyb. Nakonec, Irák neměl jádro, ale pouze domnělá přítomnost zbraní hromadného ničení postačila k zahájení války, která vedla k důsledkům, s nimiž si dodnes nevíme rady. Posílila iniciativy teroristických skupin a diktátorově opozici výrazně zkomplikovala situaci. Chce-li proto nyní Írán mírové jádro, budiž, ale pak by měl při svých postojích a militantních výrocích svého prezidenta přistoupit na dostatečně přísné a přesné kontroly.
Vše vypadalo krásně a přátelsky až do chvíle, než padla otázka: "Jaký je vztah Íránu k Hisballáhu?" Od zpravodaje mignews.com čekal Burudžárdí evidentně další výpad v souvislosti s Izraelem, takže ho tento dotaz viditelně zaskočil. Začal hovořit o tom, že Hizballáh je parlamentní libanonskou stranou a že jako k takové Írán k Hisballáhu přistupuje. Pozapomněl sice, že je Hizballáh veden jako teroristická organizace a ne jako legitimní libanonská armáda, zato ale upozornil všechny přítomné, že si bojovníci Hisballáhu vedli tak skvěle, že donutili Izraelce "zdvihnout ruce".
Co k tomu dodat? Burudžárdí pouze potvrdil známý fakt, že řada muslimů považuje výsledky druhé libanonské války za své vítězství nad nenáviděným Izraelem.
Úsměv, který měl v tu chvíli Burudžárdí na tváři, pohasl při další otázce, a to, zda Írán dodává Hisballáhu zbraně.
- "Izraelci rozmlátili všechny cesty a kontrolovali vzdušný prostor. Jak si myslíte, že bychom mohli přepravovat zbraně?" rozhodil rukama.
- "Nevím, pane Burudžárdí, na to s ptám vás. Dodávali jste Hisballáhu zbraně? Ano, nebo ne?"
- "Nuže zamyslete se, existuje nějaká neviditelná cesta, kterou bychom snad mohli přepravovat zbraně?"
Bylo jasné, že jinou odpověď z pana poslance nedostaneme. Nicméně, byl to vlastně kluzký diplomatický souhlas, který je neuchopitelný, ale hlavně nedokazatelný.
Poslední otázka, zda je Írán ochoten uznat židovský stát Izrael v hranicích roku 1967, jak bylo rozhodnuto, vyloudila na Burudžárdího tváři opět úsměv.
"My jsme své stanovisko už přece řekli," konstatoval s maximální vlídností. "Až se vrátí Palestinci na svá území, uspořádáme referendum (o tom, zda pošlou Židy do Kanady, Evropy nebo na Aljašku) a budeme se řídit jeho závěry. Jiná varianta pro nás není přijatelná."
Přesto, že si tentokrát íránský host dával dobrý pozor, aby už nepadala slova o "konečném řešení" nebo o zničení Izraele, musí být jasné i člověku nepříliš znalému blízkovýchodních nuancí, že se Írán s existencí židovského státu nikdy nesmíří. A jestliže se světová veřejnost hodně rychle nezamyslí nad rétorikou pana poslance Burudžárdího a jemu podobných, stane se válka nevyhnutelnou realitou, a to nejen na Blízkém východě.
Bez Státu Izrael se může stát vznik islámské blízkovýchodní unie s velmocenskými choutkami černou můrou celého světa. Jeden z důvodů, proč se islámským mocným daří tak dobře manipulovat obyčejnými lidmi, je prostý. V řadě případů totiž nemají co ztratit než svou bídu s nouzí. Je proto důležité, aby Evropa co nejvíce podporovala vzdělanost islámského světa, aby mu pomohla vybudovat průmysl, zemědělství, služby. Zkrátka, aby ho naučila ryby lovit, místo toho, aby mu ty ryby dovážely různé lobbistické skupiny. Teprve až budou mít obyčejní muslimové co ztratit, je snad šance, že k válce nebude muset dojít.