V síle ekonomiky a vědeckotechnického potenciálu nemá západní civilizace konkurenta

Zemřel Lee Kwan Yew, bývalý dlouholetý premiér státu Singapur. Autoritativní politik, který si na disciplínu potrpěl více než na demokracii. Zároveň svoji zemi pozvedl k prosperitě. Lze vyměnit svobodu za bohatství? Je tento recept univerzální?

Když padl reálný socialismus, ve světě zavládla vlna nadšení. Její součástí byla i kniha Francise Fukuyamy s názvem Konec historie a poslední člověk, z roku 1992. Centrální tezí byla hypotéza, že vývoj lidské společnosti dospěl ke svému závěru. Ideálním uspořádáním je západní společnost založená na liberální demokracii a kapitalismu s prvky sociálního státu. Lepší způsob organizace společnosti – tvrdil Fukuyama – již nelze vymyslet.

Historie ve smyslu hledání ideálního státu tedy končí. Fukuyama upozorňuje, že konec historie neznamená konec událostí. I nadále mohou vznikat konflikty, probíhat války a hranice se mohou měnit. Nakonec se ale celé lidstvo přikloní k liberální tržní ekonomice a ke svobodným volbám. Je to jen otázka času.

V odpovědi na Fukuyamovu tezi profesor Samuel Huntington napsal esej a později knihu s názvem Střet civilizací. Huntingtonova teze je zcela odlišná. Svět je rozdělen na několik civilizačních okruhů: Západ (včetně Slovenska, Polska a Pobaltí), Rusko a východní pravoslaví (včetně Řecka), Čína, islámský svět, hinduistický svět, buddhistický svět, Japonsko, Latinská Amerika a Afrika. Tyto okruhy mají své vlastní žebříčky hodnot a systémy fungování společnosti, jež jsou navzájem neslučitelné. Mírumilovnější z těchto civilizací mohou bez problémů existovat vedle sebe i v rámci jednoho státu nebo jednoho města. Expanzivnější civilizace ovšem budou vždy zdrojem konfliktů.

Ukrajina Huntingtonovi vyšla

Existují názory, že nynější vývoj světa dává plně za pravdu Huntingtonovi a zcela vyvrací Fukuyamu. Ukrajina je zemí, kterou probíhá hranice mezi Východem a Západem. Že tento civilizační zlom je zdrojem konfliktu, není třeba zdůrazňovat. Zajímavější je, že Rusko po roce 1990 nesledovalo linii stanovenou Fukuyamou a vrátilo se (alespoň myšlenkově) do imperiálních časů. Zdá se, že v žebříčku ruských hodnot stojí impérium výše než prosperita, věrnost státu výše než demokracie a vlastenectví výše než svoboda. Pokud je tomu vskutku tak, snahy udělat z Ruska západní zemi jsou zřejmě marné. (A snahy udělat západní zemi z Řecka právě tak.)

Totéž platí i pro islám. Americká intervence v Iráku byla vedena ušlechtilou fukuyamovskou tezí „dáme-li utlačovanému národu na výběr mezi svobodou a despocií, zajisté si vybere svobodu“. Irácký lid si ovšem z velké části vybral fundamentální islám, stejně jako voliči v Íránu. Dokonce i v demokratickém Turecku zvítězil v demokratických volbách fanatický muslim Erdogan, který ani příliš neskrývá své skutečné sympatie. Jistě, v Turecku, Iráku i v Íránu žijí lidé smýšlející západním způsobem, ovšem jsou v očividné menšině.

Profesor Huntington si nikdy nedělal iluze o islámské civilizaci. „Hranice islámu jsou krvavé,“ uvedl Huntington se sympatickou upřímností a dnes nevídanou absencí politické korektnosti. V 90. letech předpovídal ozbrojený střet islámu se Západem. Nevyhnutelný střet.

Je-li tomu vskutku tak, nemají smysl žádná jednání, žádné snahy o vzájemné porozumění. Nemá smysl jednat s Íránem o jaderném programu, neboť Írán se na Západ dívá jako na úhlavního nepřítele, říši nevěřících podlidí. Nemá ani smysl nutit Izrael uzavřít mír s palestinskými Araby, neboť jejich představitelé vždy byli zabednění fanatici lišící se jen mírou krvežíznivosti. Nemá smysl snažit se vybudovat multikulturní společnost, neboť muslimové se při první příležitosti pokusí nastolit monokulturu.

Smysl má jen postoj, který Ronald Reagan zaujal vůči Sovětskému svazu: nepřítel je zkrátka nepřítel, který nás chce zničit. Říše zla.

Ale neměl Fukuyama nakonec kus pravdy? Celé lidstvo patrně nelze pozápadnit, ale jedině Západ vytvořil prosperující civilizaci založenou na vzdělání, vědě a technice. Japonsko v tomto směru úspěšně napodobilo Západ, protože Američané je k tomu donutili. Podobně i Jižní Korea a Tchaj-wan. Co do síly ekonomiky a vědeckotechnického potenciálu, západní civilizace nemá na světě rovného. Kdyby Západ chtěl, mohl by Rusko i islám zničit hrubou silou. Jenomže nechce: dobu expanzionismu a kolonialismu má již za sebou.

Lee Kwan Yew vládl státu, v němž se střetávaly civilizace buddhistická, čínská, hinduistická a islámská, to vše na půdorysu vyprojektovaném britskými právníky (sám Lee byl britský právník) a koloniálními guvernéry. Tento stát byl a stále je velmi úspěšný. Objevil Lee recept na úspěch?

Pravděpodobně ne. Silná role vlády byla Singapuru ku prospěchu jen díky tomu, že se tomuto malému státu podařilo potlačit korupci. Šlo o výjimku, nikoli o pravidlo. Vlády silné ruky se zpravidla nechávají podplácet. Síla Západu spočívá v tom, že demokracie je patrně nejsilnějším známým antikorupčním činitelem. Svobodu za bohatství nelze vyměnit.

LN, 30.3.2015