Nad výsledky palestinských voleb, o nichž probíhá ostrá debata (Hamás? Připravme se na válku, HN 1. února; Hamás jako konečná, HN 27. ledna), je nutno zopakovat: 60 % Palestinců nevolilo Hamás proto, aby ho podpořilo v teroristických útocích na Izrael.
Sama obecná představa, že by mohla existovat populace, v níž 60 % lidí volí čisté teroristy, je bizarní a absurdní. Oněch 60 % populace řeklo chlapcům v šátcích, co se povalují s kalašnikovy: "Už dost." Řeklo jim: Chceme změnu, pořádek, reformu. Chceme fungující školy, špitály, policii, nechceme korupci, chceme práci, chceme silné vyjednávače s Izraelem.
Těch 60 % Palestinců zkrátka vyslovilo důvěru nové politické reprezentaci Hamásu, Straně změny a pokroku, která slíbila pořádek.

Volby v zoufalé zemi
Je to země okupovaná zevně i zevnitř. Násilí Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) vede Izraelce k utužování sítě kontrolních stanovišť a k stavbě zdi znemožňující normální život.
Za to, že školní třídy nemají okna, že přetékají školní záchodky, že 80 % lidí je bez práce a celá země je zabalená do odpadků a černých igelitových tašek, že nefungují semafory, neteče voda a není se kam hnout - za to vše asi nemohou jen okupanti.
Zůstali jsme zaskočeni a sháněli kontakty na poslední chvíli. Světová politika, navzdory výsledku íránských i iráckých voleb, opět ignorovala předpovědi expertů i to, že se Hamás připojil k pravidlům řádné kampaně.
Z mého setkání doslova na poslední chvíli s volebním lídrem zmíněné Strany změny a pokroku vyplynulo: Hamás se distancuje od těch teroristických skupin (tzv. salafistických), které hlásají právo zabíjet muslimy odpadlé od víry. To Hamás popírá. Považuje se za hnutí odporu - a muqáwama ("odpor") může být konstruktivní; proti okupaci můžeme bojovat posílením vlastního státu.

Potřebují naše peníze
Hamás má nadále ve své chartě zničení Izraele a bylo by bláhové čekat, že to změní ze dne na den. Jasně ale vyjádřil, že je připraven jednat o mezinárodně garantovaném příměří na deset, patnáct či třeba dvacet let. Jeho garantem nemohou být Spojené státy. Dovést Palestince k dvacetiletému příměří by bylo opatření posilující důvěru víc než americké úmluvy v Daytonu. Na druhou stranu: volební lídr, s nímž jsem mluvila, jasně odmítl možnost odzbrojení. Dokud prý nebudeme mít důvěru...
Jaké jsou možnosti Evropy? Na účtech palestinské samosprávy nezůstaly peníze, což je špatná zpráva pro dosavadní vládní hnutí Fatáh. Ale dobrá zpráva pro Evropskou unii: otevírá se jí tím vyjednávačský prostor.

Co po nich chtít
Když 60 % Palestinců dalo Straně změně a reformy důvěru, nezavírejme si dveře. Budeme jednat s novou politickou reprezentací Hamásu o jasných bodech: o nenásilí, příměří a změně její charty ve vztahu k Izraeli. Boj s korupcí je společným zájmem obou stran.
Zbývá přivést ozbrojence Hamásu do struktur palestinské bezpečnosti a policie, do systému kontrolovatelného Evropskou unií, palestinskou vládou a parlamentem.
To se týká i České republiky. Každý zdejší občan letos přispěje zhruba 35 korunami na svého palestinského policistu. Mimochodem, krátké období, kdy předsedou palestinské vlády byl Mahmúd Abbás (dnešní předseda samosprávy) a kdy využívání těchto evropských peněz prověřovala evropská protikorupční služba OLAF, celkem jasně ukázalo, co se s těmito penězi také mohlo dít. Arafát a Fatáh se nevzdali zbraní, terorismu ani korupce.

Touha po normálním životě
Okamžitá potřeba peněz - i těch českých pětatřiceti korun - teď může pomoci. Při jednání o usnesení EP budu prosazovat vůči Hamásu stejnou nedůvěru, jakou jsme desetiletí dávali Fatáhu.
Věřme ale Palestincům jejich vůli po normálním životě. Jednejme s politickou reprezentací Hamásu o okamžité změně strategie i taktiky. O nenásilí, o mnohaletém příměří s Izraelem, o boji s korupcí a hlavně o palestinské policii.
Budeme-li vědět, kdo je a co chce palestinský policista, kterého si platíme, máme šanci přispět ke stabilitě a demokracii v Palestině.

V nové realitě
Nebudeme překvapeni, až v izraelských volbách vyhraje nová strana Kadima (Vpřed) a Perecova Strana práce, které začnou s Hamásem jednat.
Nebudeme překvapeni, až letos v Maroku a Jemenu zvítězí islámské strany. To je nová realita, vedle sekulární a křesťanské demokracie do ní patří i demokracie islámské.

Autorka je poslankyní Evropského parlamentu, předsedá zde delegaci pro Izrael