O Vánocích vstoupil do českých kin nový velkofilm Exodus - Bohové a králové. Téma je z názvu zřejmé. Starověký Egypt, postava Mojžíše v něm, odchod izraelského národa do Zaslíbené země. A vše, co tomu předcházelo.

Režisérem je Brit Ridley Scott. Natočil kromě jiných titulů Vetřelce nebo Gladiátora. A také snímek 1492: Dobytí ráje.

Vlastně bych o tomto díle ani nepsal, kdyby se nestalo to, co se i v jednadvacátém století stále děje. Film je „o Židech“, jakkoli toto označení je vzhledem k době, o níž pojednává, nepřesné, a jako takový má problém. Byl zakázán v Maroku, byť spíše stylem „per huba“ než oficiálně, k čemuž naproti tomu došlo v Egyptě. Paradoxně tedy v zemi, o níž snímek je (odehrává se na jejím území).

Zatímco důvody marockého zákazu-nezákazu nejsou docela jasné, v Egyptě je tomu jinak. Dozvěděli jsme se je z nejvyšších míst, od ministra kultury Gabera Asfoura.

Ten médiím sdělil, že snímek falšuje historii a nabízí či propaguje „sionistický“ úhel pohledu na daný úsek dějin. Mimo jiné tím, že údajně líčí Židy jako stavitele pyramid, což odporuje letopisným faktům, neboť tyto monumentální stavby vznikly v období Staré a Střední říše (zatímco odchod Izraelců z Egypta se datuje do Nové říše).

Co k tomu dodat? Takových snímků, které se více či méně odlišují od historické předlohy, z níž čerpají nebo vycházejí, najdeme dvanáct do tuctu. Zakazovat je kvůli tomu, že autoři pracují s vlastní uměleckou licencí je něco, co se neslučuje s pojetím tvůrčí svobody v civilizovaném světě. Současně takováto cenzura uráží inteligenci filmového diváka: pokud „musí“ být takovýto film zakázán, aby neměl na divákovu mysl negativní vliv, pak dle představy cenzorů je takový člověk svým způsobem vlastně nesvéprávný. Můžeme ho pak pustit do volební místnosti, aby svým „zabedněným mozkem“ spolurozhodoval o politické orientaci země?

Pakliže tento film, pokud jde o pyramidy, obsahuje vyložené historické nesmysly (typu Žižka se samopalem v Černých baronech), pak by se jistě našel vhodný způsob, jak to domácímu publiku ozřejmit, aniž by bylo nutné film „celoplošně“ zakázat.

Osobně, protože jsem film zatím neviděl, pouze se seznámil s recenzemi, mám ale dojem, že kromě zmíněných historických nepřesností jde spíše o to, že „Židé“ jsou v tomto snímku vyobrazeni v příliš pozitivním světle, a to se ani v těch arabských státech, které řadíme mezi „rozumné“, většinově „nenosí“. Mohu se samozřejmě mýlit, leč zákaz Scottova titulu je smutnou realitou v zemi, která se po dvou revolucích vydala na cestu od autoritativního systému k arabské demokracii „v rámci možného“ (a kteroužto pouť autor blogu se zájmem a detailně sleduje). Tento vládní cenzurní zásah je ovšem na jejím štítu skvrnou, kterou přehlédnout je zhola nemožné.

Egyptský server Ahramonline informuje o zákazu filmu Exodus