Do Egypta jsme jeli se senátní delegací s vědomím, že tato země téměř neprodyšně uzavřela své hranice pro nelegální migraci do Evropy a v celé většinově muslimské společnosti dokáže udržet sekulární režim. Už pro tyto dvě skutečnosti by měl mít Egypt naše sympatie.

Ve svém legendárním díle „Budoucnost svobody“ (2003) nastolil americký politolog Fareed Zakaria otázku: euroatlantická civilizace prosazuje jako řešení problémů světa princip demokratických svobodných voleb. Co však budeme dělat, když tyto svobodné volby vyhrají islámští radikálové? A přesně to se v roce 2012 vítězstvím Muslimského bratrstva stalo. Avšak když začali Muslimští bratři po převzetí moci dosazovat své lidi, tedy muslimské fundamentalisty a radikály, do armádního důstojnictva, státní správy a soudů, zasáhla v roce 2013 armáda, vedení Muslimského bratrstva popravila či poslala na doživotí do vězení a nastolila zpět sekulární režim.

Pod heslem „boje proti terorismu“ jsou dnes Muslimští bratři a další radikálové zavíráni a odsuzováni k trestu smrti, který se však až na výjimky nevykonává. Odkládáním trestu smrti jsou pak vězni drženi v relativní poslušnosti. Počty věznic rostou a počet vězňů jde pravděpodobně do tisíců. (Opravdu provedených rozsudků smrti, a to pouze za prokázané hrdelní zločiny, bylo ve stamilionovém Egyptě letos dvacet sedm.)

Egypt je za tento přístup trvale kritizován Evropským parlamentem a Komisí pro lidská práva OSN. „Ale jakou máme jinou volbu?“ opakovali egyptští představitelé při našich setkáních. „Nechat radikály veřejně působit s cílem převzít politickou moc?“

Egypt se kromě boje s terorem potýká i s dalšími obřími problémy. Díky populační explozi hrozí zemi přelidnění, nedostatek jídla a nedostatek vody. Ano, sekulární režim prezidenta Sísího je z pozadí kontrolován armádou. Ale existuje jiná varianta? Kdy si konečně evropští lidskoprávní bojovníci uvědomí, že základní prioritou musí být, aby arabské státy byly stabilní? Jak skončila naše podpora „jarně arabských revolucí“ v Libyi nebo v Sýrii? Statisíce mrtvých, rozvrácené země a miliony migrantů. Stabilita těchto zemí není přeci prioritně důležitá pro nás Evropany a případné problémy s migrací. Stabilita je hlavně důležitá pro místní obyvatele, pro tamní rodiny s dětmi, pro ekonomiku země, ale třeba i pro turistický ruch, který tvoří významnou část HDP. A že se do vládních budov, restaurací, hotelů či kostelů vstupuje skrze bezpečnostní rámy a stojí před nimi vojáci se samopaly? No přeci buďme vděčni za to, že to tak je v Egyptě a nemusí to tak být u nás.

Navštívili jsme také jak představitele muslimské university Al Azharu na veřejnosti prosazující umírněný islám, tak nejvyšší představitele koptské církve. Obě instituce deklarovaly snahu o komunikaci a spolupráci. Když koptští křesťané chválí režim prezidenta Sísího za svobodu vyznání a ochranu, máme my právo ho hanit?

A tak naše delegace na bilaterálních jednáních Egypťany za stabilitu země chválila. Je to jiný svět, jiná tradice, jiné náboženství. Arabský svět je prostě jiný. Kdo to nepochopí a uplatňuje na něj evropská pravidla či normy, hasí blízkovýchodní požár benzínem.