Jistý kolega z jistých novin, které není radno jmenovat, zjistil, že stejně nebezpečný jako tajemný smrtelný jed “novičok“ je jeho vzduchem, médii a obrazem epidemicky šířená mutace zvaná „blbičok“.
Ta se projevuje tím, že je možno napsat a tvrdit na základě módní teorie „postfaktického myšlení“jakoukoli hovadinu. Lidově řečeno to, co je skutečnost, je nezajímavé a jen nás zdržuje od našeho vidění světa. Blbičok se šíří rychlostí internetu a jakmile někoho napadne, dotyčný pod jeho vlivem vykládá a píše jakékoli kraviny, a navíc je o nich jako o „svatých pravdách“ přesvědčen. Bohužel, dost často „blbičok“ napadá jinak dosti vzdělané osoby. Možná v této vlastnosti „blbičoku“ můžeme hledat to, že mu hromadně podléhají zvláště humanitní vzdělanci.
Tuto sobotu jsem diskutoval s naší dlouholetou kamarádkou, dámou odborně vzdělanou v psychologii, působící úspěšně v krizových v mezilidských vztazích. A s jejím mužem, historikem. Při diskuzi o vývoji politické situace po krachu námluv Babiše a ČSSD popadl dámu poněkud morální běs, že by o vládě mohl rozhodovat Miloš Zeman. „Jak je to možný?!“ ptala se, „vždyť toho Zemana všichni nenávidí!“
Na moji připomínku, že Zeman vyhrál volby, nastala v diskuzi pauza. A když se kamarádka nadechla k „zásadní morální odpovědi“, dodal její muž, že dvakrát. Po další pauze nadechnutí téměř vítězoslavně kontrovala: „Ale jen o pár procent!“
Blbičok, rozsévaný našimi medii a jejich donátory, dokázal v mozku skutečně vzdělané a soudné dámy pozměnit chod myšlenek tak, že skutečnost je vyloučena. A pravdou je směs urážek a sprostot chrlených na Zemana a jeho okolí. Ta vytvoří „novou pravdu“, která se neohlíží na fakta. Nejde vůbec o to mít či nemít rád M. Zemana. Jde o schopnost používat vlastní analyticky mozek.
Například je značná část lidí s mozkem ovlivněným virem „blbičokem“ přesvědčena, že Zeman je sluha a agent Putina, protože nesouhlasil s vypovězením ruských diplomatů. Pokud je toto „důkaz“, že prezident je ruským agentem, koukněme se na fakta.
Podle Theresy Mayové se připojilo k Británii a USA celkem 18 států. No, pokud vím, tak v EU je nás celkem 28 a Rusy vypovědělo 14 států EU – Německo, Francie, Polsko, Česko, Litva, Dánsko, Španělsko, Nizozemsko, Maďarsko, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Chorvatsko a Finsko. Z toto šest posledních jen symbolického jednoho diplomata. Je tedy Rakousko, Portugalsko, Itálie, Řecko a dalších deset zemí vedeno proruskými kolaboranty? Obklopenými přitom agenty FSB? A vůbec je těchto čtrnáct států řízeno zločinci podlézajícími Putinovi? Anebo jak je to?
Když jsem se do věci ponořil z pohledu našeho „malého rybníčku“, jak nazývají naši zem duševní giganti ovládající náš mediální prostor, objevil jsem, že ona údajně nová epidemie je nejméně ve střední Evropě dosti častý stav v době krizí. Tak v novinách z let 1938 a 1939 jsem našel vážně míněné články o nebezpečí tajemného záření, které napadá slušné občany a dělá z nich „židomily“. To prý stačí, aby někde v kamnech vyrobených firmou napojenou na světový sionismus a židobolševismus byla vyryta či vložena židovská hvězda. A jakmile zatopíte, jste ztraceni. Tajemné kabalistické záření z vás udělá polovičního žida. Také v šatech od židovských firem anebo obchodníků mohou být vloženy tajuplné amulety. Třeba i jen jednotlivé nitě, záměrně „nakažené“ židovským fluidem v nějaké synagoze. Jednou obléknete, teplem těla zahřejete oděv, a už jste otrokem židovské světovlády.
V těchto českých novinách a časopisech pak byly tyto články vždy střídány články s obdivem k „našemu velkému sousedu“. A nadávkami na vybrané jedince či skupiny, které to nechápaly a zatvrzele trvaly na demokracii. Nebylo „seriózního“, správně myslícího media, aby v něm podle not z Berlína nebyl dehonestující článek o Edvardu Benešovi, vtipně zvaném „ben Ešeda“. V tehdejších mediích následovala tvrzení, že legionáři ukradli carský poklad a obecně jsou v ČSR týráni ubozí Němci. Tyto výlevy se střídaly s články nadšeně líčící, jak už se celá Nová Evropa těší na správnou cestu do budoucnosti po boku Vůdce. Pracovně jsem si jej nazval „blbičok“, typ německo-nacistický.
Kdo má analytického ducha, najde ukázky působení „blbičoku“ v tisku z padesátých let. Kde jsou vzývány přímo jako „prauda praudoucí“ všechny možné lži zahrnující například hovadinu o „americkém brouku“ mandelince bramborové. A zároveň na nás sypaly miliardy duševních virů jásání nad kolektivizací vesnice a odsuzování západního imperialismu. Pamatuji si, jak jsem vzadu v hospodě U cihelny někdy kolem roku 1953 odposlechl coby dítě polohlasem vedenou diskuzi, jak je to s tou mandelinkou. S věcí obeznámený pán vysvětloval, že jde o brouka, který prostě postupuje po světě a s tím nemají Američané nic společného. Místní mudrlant pak pravil, že když jsou ti Američani tak chytrý, jak se říká, tak tomu měli zabránit. A když nezabránili, tak jsou stejně vinni oni! A bylo po diskuzi.
Dneska tohle duševní rozpoložení slýchám od mnoha bojovníků za ušlechtilé myšlenky.
Po roce 1989 se zdálo, že jsme tak nějak imunní vůči těmto dopadům infekce „blbičokem“. Jak se doba posouvá od padesátých let, starý „blbičok“ (typ bolševik) už ztrácí, podobně jako očkování, svoji sílu. Ale už k nám přichází nová vlna „blbičoku“, pro niž svět ještě nemá jméno. Snad by se hodil název typu jako „blbičok obamistický“ anebo „americký blbičok, odrůda Clinton “. Či nějak tak.
Bolševický „blbičok“ zůstával v mírně aktivní formě mezi píšícími vzdělanci stále. Ti jej pak přes media, hlavně televizi, šířili dále. Tak vznikla třeba nadávka „podnikatel“, stejně dehonestující jako kdysi „žid“ anebo později „sluha imperialismu“.
Základ je stále to samé. Zlo, povýšenost, neschopnost pochopit či přiznat fakta a na konci to, o čem psal mladý Wolker v básni „U rentgenu“:
Nejtěžší břímě naleznete tam.
Sotva je unáším. A jsem si jist,
až vypadne, že rozkymácí zemi.
Nejhlouběj, chudý (duchem),
vidím nenávist.
Tak, tak. Díváte-li se na dnešní politickou a mediální scénu, to hlavní, co z ní teče, je nenávist. A nenávist nepotřebuje žádnou logiku. Takže otevřete jakékoli noviny, časopis nebo jiné medium a slyšíte: „Zeman je proputinovské prase!“ Pak následuje nějaký článek o čemkoli a v něm se sto ku jedné objeví, že Trump je buď debil, nebo prasák. Nebo ho nechali zvolit Rusové.
Milionkrát jsme se již dozvěděli, v rámci záchvatu blbičovštiny, že Mynář nemá prověrku a že mluvčí presidenta je debil. Zapomenou dodat, že je u nás všeobecně sdíleným tajemstvím, že ty hochy, co dávají prověrky, mají „ti správní pokrokoví lidé “ zmáknuté. Takže když oni, kazatelé morálky a vzorné cti, nebudou chtít, ten, kdo není jejich kámoš, nikdy žádnou prověrku nedostane.
Blbičok je všude. Už třicet let hledíme na zprávy z Moskvy a za dopisovatelem je stále ta stejná fotka. A dotyčný vypouští stále stejné ideologické kecy. Jak je Rusko na kolenou, jak chudne, jak neumí nic vyrobit. Tuhle jeden můj dobrý kamarád napsal, že Rusové neumí vyrobit ani budík. To se stalo během pár dní na internetu ikonickou informací. Z jedné i druhé strany. Jistě, ono nejde o budík, ale o Rusko jako takové. A o jeho schopnosti obecně. Ale i o našem názoru.
Ještě si pamatuji, jak zněl fór jakoby zpráva z rádia Jerevan, že se sovětské politbyro radovalo, že na výstavě v Ženevě se dostaly sovětské hodinky na první místo. Běžely totiž nejrychleji.
No, v budíkách se nevyznám, sovětské hodinky Poběda mi sloužily mnoho let „socialisticky spolehlivě“. Ale budíky nejsou všechno. To je spíš výrok řečený ve významu, že ti sověti a dnes Rusové neumějí fakt ale nic. No. Ruské dopravní antonovy, které jsem si prohlédl osobně, jsou sice postaveny na systému oprav za pomoci „plochých montážních klíčů typu 14x17 a 19x21, dále šroubováku, kladiva, drátu a izolačky“, ale létají. Dodnes. A Západ, včetně NATO, si je půjčuje i na převoz materiálu. Ostatně jediná funkční kosmická stanice ISS je vlastně sovětská, typ Zarja. Taky všechny kosmonauty tam dopravují Rusové. Amíci jaksi nemají čím.
Číňanům jejich kosmická stanice před pár dny spadla do moře. Že by důkaz úžasného čínského pokroku? Tak co jsou fakta a co působení „blbičoku“?
Poslední senzací v atomovém výzkumu je atomová elektrárna technologické generace 3+. Tam, v tom „zaostalém Rusku“, právě Rusové otevřeli nemodernější jadernou elektrárnu na světě. Já vím, byl tady Černobyl a to v člověku zanechá pochybnosti. Ale 1200megawatový blok obdivují a kontrolují vědci i novináři z celého světa. No, jen naši si toho nějak nevšimli, že. Protože jinak u nás třeba v ČT jistě žádná cenzura není..
Ostatně s informacemi o Rusku, co se týká reality, mi to připadá jako před cca 30 lety s Čínou. Údajná bída, hlad, zaostávání, nereálné plány, neschopnost v technice i vědě. A hele, pokud někdo vypadá dnes jako zaostalý, je to Evropa. A ne Čína. Tak jak je to s Ruskem?
Jak napsal v diskuzi na internetu jeden pán: „Pořád jsem nevěděl, co jsou to ty fake news. Až jsem to pochopil. Fake news musí být ta zpráva, co ji hlásila Česká televize, že kdesi v „zadeli“ Ruska, v nějakém sibiřském městě zvaném Kemerovo v nákupním centru uhořelo 64 lidí! To je ale nemožné. Já jsem neustále informován, že v Rusku je hlad a bída. A když Západ nedodá kamion jogurtů, tak musí chudáci mužici vyrazit do stepi a vyhrabat si kořínky. Aby se pak mohli vrátit k spaní do dřevěné boudy na děrevni anebo do komunálního bytu se společným záchodem (zda je tam někde u nějakého bytu koupelna, nevím. Tak tam přeci nemohou v té zadeli světa mít nějaké několikapatrové obchodním centrum i s kinosály! To přeci dá rozum! Jinak by nám to naši novináři jistě nezatajovali, že?!
Ostatně, jak je to s těmi koupelnami v Rusku, o tom jsem se za šedesát let čtení o životě a bydlení v Rusku ještě nedozvěděl. Jak napsala tuhle paní Procházková, největší naše odbornice na Rusko, chudí důchodci (to jsou podle našich novináři v Rusku všichni důchodci) bydlí v komunálních bytech. Se společným hajzlíkem. Jen Putin a oligarchové žijí v blahobytu a používají vlastní koupelny.
Pečliví čtenáři jistě vědí, že oním hypotetickým „blbičokem“ je vlastně „mem“, tedy „memová informace“. Vědci uvádějí, že jde o kulturní obdobu genu. Jak nám říká wikipedie, Susan Blackmoreová ve své knize The meme machine (v češtině vyšla pod názvem „Teorie memů“) memy popisuje jako neovladatelné a neumlčitelné. Před memetickou evolucí není možné uniknout. Dokonce i náš vnitřní obraz sebe sama je dle ní pouhou vítěznou skupinou memů, které nás momentálně ovládají.
A tyto „blbičoky“ jsou dnes neuvěřitelně úspěšné. Čím více je společnost napjatá, čím méně dokáže odhadnout další vývoj, tím více podléhá „memům – blbičokům“.
Moc hezky to popsal Jan Stern v časopise Nový život (to je ten, co prodávají bezdomovci, doporučuji kupovat).
Mluví v něm o střípcích sociálních věd, které nám zůstávají v myslích, já bych dodal, které nám tam media „naroubují“. Střípky ztratily souvztažnost, ale neustále nás dráždí.
Jako první uvádí Stern „cargo kult“. To náboženský kult pozorovaný u domorodců na Nové Guineji po druhé světové válce, tedy poté, co se setkali s vyspělou technologií, především s letadly dovážejícími zboží (proto „cargo“). Domorodci, kteří viděli, jak se po vykonání jistých rituálů personálu letišť na ně snese letoun a vyjede z něho to skvělé Zboží, se usnesli, že se bílí lidé – kvůli svému uvěznění ve hmotě a malé duchovnosti – mýlí v povaze Zboží. Zboží je dle domorodců nadpřirozená síla, která se přivolává rituálními úkony letištního personálu. A tak si udělali sluchátka z kokosových ořechů a začali s nábožným vytržením mávat praporky na letištích. To, že po jejich rituálu nikdy žádný letoun nepřiletěl, je nijak nezviklalo. Nakonec se usnesli, že přilétává bělochům právě díky jejich rituálu kokosovému a nikoli tomu jejich bělošskému. A stali se duchovními titány držícími na svých bedrech oblohu. Přesněji leteckou přepravu do Tichomoří...
No, nepomysleli jste při čtení textu Jana Sterna na genderisty a ekologisty? A jejich víru v oteplování a magické obřady (konference, výzvy, dokumenty), které jej mají zničit?
Stern pokračuje: Druhý drobek, na který jsem od časů svých studií nepřestal myslet, spadl ze stolu pána, který se jmenoval Leon Festinger. Ten pozoroval mnoho měsíců jednu apokalyptickou sektu. Měl možnost sledovat onen úžasný okamžik, kdy vůdce sekty konečně ohlásil datum konce světa. Festinger byl u toho, když přišel den D, i u toho, když přišel den poté. A půlrok poté. A nakonec musel zkonstatovat fascinující věc: krach proroctví víru místních neoslabil, ale naopak posílil. Teprve to, jak dokázal velký vůdce vysvětlit, že ke konci světa nedošlo, ho učinilo nepopiratelnou autoritou, bez jejíhož orientujícího slova by všichni zbloudili v mlze.
Nedivte se, že mě cargo a Leon svědí, píše Stern. Vždyť je celkem jasné, co o nás dosvědčují. Že je v naší duši část, která se nikdy nesmíří s rozumem a světem strojů. Že ty stroje nechá pokaždé znovu obrůst a prorůst šlahouny starých iluzí. V nových mutacích. A takový civilizovaný Evropan se od svého kolegy na Nové Guineji liší jen kvalitou a rafinovaností této mutace.
Takže kolektivní zatracování Zemana, Trumpa, Klause, Kalouska, Okamury a dalších je jen jeden z kultů, který nás má ochránit před neznámou a nebezpečnou budoucností. Součástí tohoto kultu je i záměrné vyvolávání zidiotštění celé populace právě masivním vyráběním memů – „blbičoků“. Ty pak, jako každý parazit, dokáží změnit myšlení a chování velkých částí populace.
Ony ty idiotské maily, co si vyměňují důchodci, například o tom, jak se v Číně smetají ostříhané vlasy a pak se vozí do Evropy a tam se dávají do jogurtů, nejsou až tak nebezpečné. Nebezpečné je vyvolávání nenávisti vůči určitým osobám, které jsou jen symbolickým zobrazením zla, které je nutno zničit. Jako jím byli židé a jako jsou jím opět židé (Izraelci) a vůbec „evropští východní šmejdi“.
No, stále se přitom děsím představy, že může přijít situace, kdy se budeme muset rozhodnout, zda se přidat k islamizovanému Západu vedenému těmi různými neomarxisty v čele s Němci, přesvědčenými o své nadřazené pravdě (dle statistiky volí 74 % německých novinářů Zelené anebo Die Linke), anebo přemýšlet, zda nás zachrání před vraždícími islámskými fanatiky drtivá a asiatská ruská náruč.
Brr. Ale kdo jiný?
Po našich zkušenostech, zdůrazněných tím, jak se Amíci právě teď vykašlali na své věrné kurdské spojence, nevím, nevím.