aneb Koho příště mediálně upálit

Zvláště v západních zemích se nyní rozmohl jeden velký nešvar. K některým tématům je prakticky nemožné vyjádřit jiný postoj, než jeden nejhlasitější levicový. Jinak následuje mediální lynč často spojený i s vyhazovem z práce.

Už i mnozí lidé, kteří jsou orientování spíše liberálně či progresivně připustili, že v úvodu zmíněný jev, známý jako „cancel culture“, skutečně existuje a je to problém. Svědčí o tom mj. i prohlášení A Letter on Justice and Open Debate zveřejněné v americkém časopise Harper ́s Magazine, které vzniklo zejména jako reakce na snahu umlčovat i legitimní „protinázory“ v diskusi o protestech, které vypukly po smrti George Floyda. Pod dopis se podepsala řada osobností zvučných jmen. Ze zhruba stovky osobností stojí za zmínku např. autorka Harryho Pottera J.K. Rowlingová, spisovatel Salman Rushdie, šachista Garri Kasparov, politolog Francis Fukuyama a dokonce také lingvista Noam Chomsky, známý spíše jako guru současné krajní levice.

Problém mediálního lynče a následných vyhazovů z práce se netýká jen témat jako gender, sexuální orientace či rasa, která jsou nejčastějším předmětem současných kulturních válek. Bohužel totéž platí i o zelených tématech, zvláště těch, která se týkají dnes tolik diskutované změny klimatu. Jenže i o ní je třeba mluvit otevřeně, ač se tak bohužel často neděje.

Naopak dochází k prosazování názorové konformity a stádního myšlení. Na každého, kdo si dovolí smýšlet trochu jinak, se hledí přinejmenším s podezřením. Nejspíše něco bude na slovech klimatoložky Judith Curry, která tvrdí, že při sebemenší skepsi v těchto otázkách se stanete „popíračem klimatické změny“, kterému má být zakázáno být součástí vědecké komunity.

Ekologický aktivista se omluvil za šíření paniky

Nedávno vešel ve známost případ dlouholetého ekologického aktivisty Michaela Shellenbergera. Ten napsal pro časopis Forbes článek, jenž byl ale nakonec smazán. Vysvětlení jeho stažení bylo opravdu podivné. Porušil prý redakční pokyny týkající se vlastní propagace, protože v něm zmiňoval mj. svoji knihu Apocalypse Never: Why Environmental Alarmism Hurts Us All. Kniha je ale zmíněna pouze v části článku a těžko lze vyvrátit, že skutečným důvodem byla snaha umlčet pro mnohé kontroverzní názory o tom, že klimatický alarmismus může i ublížit. Mimochodem, Shellenberger publikoval článek také na svém webu Enviromental Progress, kde je stále dostupný.

Michael Shellenberger je, jak sám píše, 20 let klimatickým aktivistou a 30 let environmentalistou. Jeho činnost na podporu zelených opatření je opravdu bohatá a v této oblasti toho stihl opravdu hodně. Není divu, že ho v roce 2008 časopis Time označil za „hrdinu životního prostředí.“

Aktivní zájem o životní prostředí poprvé projevil už ve svých 16 letech, když uspořádal benefiční akci pro environmentální organizaci Rainforest Action Network. V 27 letech pomáhal zachránit poslední nechráněné sekvojové lesy v Kalifornii. Ve čtvrté dekádě svého života obhajoval obnovitelné zdroje a podařilo se mu přesvědčit prezidenta Baracka Obamu, aby do nich investoval 90 miliard dolarů. V posledních několika letech přispěl k záchraně dostatku jaderných elektráren, aby nebyly nahrazeny fosilními palivy, čímž se zabránilo drastickému zvýšení emisí.

Přesto se ale stal pro některé ortodoxní zelené aktivisty nyní nepohodlným. Vystoupil totiž ze zeleného davu, když v článku tvrdil, že hysterie kolem změny klimatu se vymkla z rukou, a omluvil se za to, že se sám podílel na šíření paniky a nenašel dříve odvahu říkat pravdu.

Vystoupil ze zeleného davu

A co vlastně Shellenberger řekl? Podle něho rozhodně není na místě apokalyptický strach. Nepopírá sice, že ke změně klimatu dochází, dodává však, že to není konec světa a dokonce ani největší problém týkající se životního prostředí. Realita podle něho není v mnoha ohledech tak černá, jak si mnozí myslí. Tvrdí, že lidé nepůsobí „šesté vymírání druhů“, Amazonie nejsou plíce světa, klimatická změna nedělá přírodní katastrofy horšími a od roku 2003 poklesl počet požárů o čtvrtinu.

Účelem Shellenbergerova článku ale bylo především omluvit se všem lidem za podíl na vyvolání klimatického strachu v posledních 30 letech. Až do loňského roku se proti tomu zdráhal hovořit. Hlavním důvodem byly obavy z reakce okolí a veřejnosti. Přiznává, že zůstal mlčet u klimatických dezinformací, protože se obával ztráty přátel a financování.

Pouze párkrát našel odvahu bránit klimatickou vědu před těmi, kdo ji překrucují, a důsledky byly vždy nepříjemné. Vyjádřil také lítost nad tím, že se nezastal ani vědce a svého přítele Rogera Pielkeho, kterému se v Bílém domě snažili zničit pověst a kariéru, protože ve svém výzkumu dokázal, že přírodní katastrofy nejsou nyní horší než dříve.

Hereze se prostě netoleruje

Právě u již zmíněného Rogera Pielkeho bych se rád zastavil. Pielke je americký politolog působící na Coloradské univerzitě a zabývá se mj. i environmentálními tématy. Jeho kauza je dalším příkladem toho, co se může stát, když někdo začne smýšlet trochu jinak.

Pielke přišel s pro některé kontroverzní myšlenkou, že trend rostoucích škod z hurikánů je především způsobený společenskými a ekonomickými faktory než četností a intenzitou hurikánů. V současné době asi nikoho nepřekvapí, že ho za to někteří začali považovat za „popírače“ a hned se našli takoví, kteří začali usilovat o zničení jeho kariéry. V říjnu 2016 se z hacknutých e-mailů odhalených na Wikileaks zjistilo, že blog ThinkProgress měl podíl na kampani, která měla za cíl zdiskreditovat Rogera Pielkeho a ukončit jeho působení na známém analytickém webu FiveThirtyEight, což se bohužel také podařilo.

A to nebylo vše. V roce 2013 byl v senátu a sněmovně reprezentantů pozvaný k několika slyšením, aby shrnul poznatky o katastrofách a klimatické změně. Jeho svědectví bylo v souladu se závěry IPCC a programem americké vlády pro klimatickou vědu. Tyto závěry naznačují, že neexistuje žádný stoupající trend u hurikánů, povodní, tornád nebo sucha, ať už v USA nebo po celém světě.

Na začátku roku 2014 měl svědčit před senátním výborem pro životní prostředí a veřejné stavby John Holdren, Obamův poradce pro vědu. Byl dotázán na výroky, které necelý rok před tím prezentoval zmiňovaný Pielke. Holdren reagoval tak, že Pielkeho názory prý nejsou reprezentativním „mainstreamovým“ vědeckým názorem. Obamův poradce navíc pokračoval v celé kauze tím, že na stránkách Bílého domu uveřejnil esej s názvem “An Analysis of Statements by Roger Pielke Jr”, kde napadal Pielkeovy závěry.

Pielke získal cejch klimatického heretika

Jakmile se octne něčí jméno na stránkách Bílého domu, vzbudí to samozřejmě pozornost. A právě Holdrenův text se měl stát podnětem pro vyšetřování ze strany reprezentanta jménem Paul Grijalva, který je členem výboru pro přírodní zdroje. V dopise coloradské univerzitě, na níž Pielke působí, Grijalva prohlásil, že Pielke je vyšetřovaný kvůli tomu, co Holdren prohlásil za mylné informace týkající se vědeckého konsensu o změně klimatu.

V dopise, který zveřejnil, vyslovil kongresman také ničím nepodloženou domněnku, že Pielke může být spolu s dalšími šesti „heretickými“ akademiky placený ropnou společností ExxonMobil. Jednalo se samozřejmě o naprosto nesmyslné obvinění. Pielke neměl s naftovým gigantem absolutně nic společného. Kongresman také žádal o záznamy o financování výzkumu, emaily atd. Univerzita v Coloradu vše poskytla a prohlásila, že Pielke žádné peníze od společností s fosilními palivy nikdy neobdržel. Zkáza na reputaci byla ale dokonána a Pielke získal navždy cejch „klimatického heretika“.

Obětí se stal nepochopitelně i Michael Moore

Obětí tzv. „deplatformingu“, což je aktivismus, jehož cílem je umlčet na veřejnosti lidi hlásající názory vnímané jako kontroverzní, může postihnout opravdu každého. Vyprávět by o tom mohl dokonce i kontroverzní americký režisér Michael Moore, známý svými radikálně progresivistickými postoji, které jsou dobře patrné v jeho filmech. Také on ale upadl letos v nemilost.

Ve svém nejnovějším filmu Planet of the Humans totiž přišel s velmi ostrou kritikou zeleného průmyslu. Tvrdí, že zelená energie a chování zeleného průmyslu ve skutečnosti tak zelené nejsou. Kvůli tomu musel také on nedávno čelit snahám o umlčení od lidí jinak smýšlejících velmi podobně jako on.

Mezi takové lidi patřil třeba zelený režisér Josh Fox. Ten vešel ve známost mj. i díky filmu “Gasland”, v němž ostře vystupuje proti těžbě zemního plynu metodou hydraulického štěpení. Proti Mooreovi vyhlásil Fox tažení s cílem umlčet jej ve veřejném prostoru. Vytvořil totiž petici požadující, aby YouTube film “Planet of the Humans” odstranil. Rozhodně se nejednalo o žádnou marginální záležitost, nad kterou by bylo možné jen tak mávnout rukou. Petici podpořili i někteří prominentní liberálové jako klimatolog Michael Mann či aktivistka Naomi Kleinová.

Máme tu co dělat s cenzorskými a diktátorskými praktikami

Některým zeleným aktivistům zjevně není cizí ani zavádění cenzorských praktik. Místo aby s problematickými tvrzeními ve filmu (která tam nepochybně jsou) polemizovali přesvědčivými argumenty, snaží se kritické hlasy umlčet. Něco podobného už jsme v Česku měli a nejsem určitě jediný, kdo si svobodnou diskusi představuje úplně jinak.

Zmíněné případy ukazují, že mezi progresivními klimatickými aktivisty vládne atmosféra naprosté konformity, kde není prakticky žádný prostor pro pochybování a odlišné názory. Není proto divu, že se ostrakizace nevyhýbá dokonce ani lidem na progresivní straně politického spektra, mezi něž patří všichni tři pánové Shellenberger, Pielke a Moore, o nichž byla řeč v tomto článku.

Ale tím to zřejmě neskončí. Hon na čarodějnice, tedy klimatické odpadlíky, začal ve velkém stylu. Je jen otázka času, kdo se stane jejich další obětí. Tipoval bych Grétu Thunbergovou. Bude jí k tomu stačit jeden nesouhlas a zakopnutí v nastolené agendě. A její pomyslné sochy budou okamžitě strženy. Nevěříte?

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu