Představte si, že máte po rodičích pěkný dům se zahradou, dobře se o něj staráte a udržujete jej, chodíte do práce a až na nějaké drobné problémy s byrokracií si žijete docela spokojeně. Několik kilometrů od vás ale bydlí rodina, které dějinný vývoj nikdy nepřál, bez práce, do domu jí teče, zahrada neudržovaná, děti nevzdělané. Náhle si vzpomenou, že by mohli vykácet zahradu a z prodaného dřeva si zvýšit životní úroveň a něco nového pořídit. Opravdu by někdo vzal své peníze a dal je „sousedům“, aby to nedělali? A opravdu by sousedi peníze investovali tam, kde je to potřebné a přinese budoucí efekt?

No vidíte a přesně takhle se dohadovali ekologičtí potentátci v Kodani. Vyspělý svět má dát v příštích letech na oltář ekologie rozvojových zemí dalších $ 100.000.000.000 nekontrolovatelných! Myslím, že i pro poslance za Stranu zelených je to veliká částka a v konečném důsledku jde o peníze daňových poplatníků rozvinutých států, které budou muset být nejprve vyprodukovány. Nemusím připomínat, že jsme v období krize a rozvinutý svět má své starosti bezesporu i s životním prostředím. Z tohoto důvodu považuji věnovanou částku za vyhozené peníze, které v konečném důsledku nic pozitivního nepřinesou.

Docela vážně se domnívám, že čtvrtina těchto peněz pro rozvojové státy se různými převody a transfery ztratí, chcete-li, rozkrade, další čtvrtina půjde na zbraně, armádu a různé bojůvky. Dalších 25 % se velmi pravděpodobně projí. Zbytek půjde na něco sporně rozvojového či ekologického.

Od padesátých let proběhla spousta programů na pomoc těmto zemím a jaká je situace dnes, kde jsou vynaložené prostředky a úsilí? Opravdu si princ Charles myslí, že když tam pošleme sto miliard dolarů, teplota na planetě se sníží o 1 stupeň, když $200 miliard, o dva stupně … a jaká bude situace v roce 2020, to už budeme posílat 1000 miliard dolarů? Kam až to půjde? Vládcové rozvojových zemí by byli hloupí, kdyby si z klimatické hysterie nechtěli urvat něco pro sebe a kdyby příště nechtěli ještě víc. Za všechno špatné přeci může bohatý sever.

Pan Dusík zavázal Českou republiku posílat do této zelené díry sto miliónů Kčdp (korun českých daňových poplatníků - pozn. autora) ročně. Nejsem odborník na lesní hospodářství, ale klidně si můžeme představit, že v našich lesích budeme kácet stromy, zpracovávat dřevo a když to za 100 M Kč prodáme, dáme tyto peníze rozvojovým sousedům, aby si oni své pralesy nekáceli. Kdyby tomu tak ovšem skutečně bylo. Místo lesů si můžeme představit třeba prodej automobilů nebo elektřiny, kterou vyrobíme, prodáme a peníze pošleme do ekologie. Zároveň budeme kritizováni, že náš průmysl – energetika - produkuje veliké množství CO2 a máme velikou energetickou spotřebu. Pan ministr by si měl uvědomit, že oněch 100 milionů korun českých daňových poplatníků budeme muset nejprve někde vyprodukovat a že to jistě nebude na ministerstvu životního prostředí.

Jenomže takových Dusíků-Bursíků byla nedávno plná Kodaň a vzájemně se předháněli, kdo udělá větší eko-gesto. Ono v Kodani to byla vůbec zajímavá sešlost. Jedna třetina jsou právě takoví Bursíci–Dusíci, náboženští oteplovači, které nová ideologie živí, do druhé skupiny bych dal zástupce rozvojových zemí, zmíním aspoň pana diktátora Roberta Mugabe ze Zimbabwe, kteří přišli ronit zelené slzy, že pro náš CO2 mají jeho děti hlad. Ve třetí skupině pak jsou užiteční idioti, kteří zachraňují planetu, rozbíjejí výlohy a zapalují auta. Že zde nebylo místo pro životní prostředí, zdravý rozum ani diskuzi, je jasné.

Nabízí se otázka, co vlastně sjezd zelené internacionály přinesl, co nás stál a kolik CO2 se kvůli konání konference vyprodukovalo, jaké budou pozdější úspory v produkci tohoto plynu, prostě náklady proti výnosům. Bojím se, že bilance bude záporná, to ovšem nebude bránit tomu, aby se příští rok nekonal ještě větší, monstróznější a dražší ekologický sjezd v Mexiku.

Dříve, když se kácel les, létaly třísky, dnes, když se kácí les, létají tryskáče, inu pokrok nezastavíš.