Vzpomínám na dobu, kdy jsem chodil ještě do školy. Občas se stalo, že se některý vyučující zpozdil a ve třídě nastala po zvonění příležitost k „nepokojům“. Pamatuji dva rozdílné přístupy učitelů pro řešení takových situací:

Učitelka „snaživá“ začala po příchodu do rozběsněné třídy hledat viníky „řevu a nepořádku“, následným vyšetřováním často promarnila větší část zbytku vyučovací hodiny. Mnoho nás toho nenaučila, také jsme ji neposlouchali a kdykoliv po zazvonění nepřišla, řádili jsme.

Učitel „efektivní“ nikdy nic nevyšetřoval, potrestal nás všechny. Když se někdy opozdil, byl ve třídě před jeho příchodem klid, vždy jsme se ohlídali. Ve skutečnosti nás trestal méně než učitelka „snaživá“, vlastně jen jednou. Hodně nás naučil a na rozdíl od učitelky snaživé jsme si ho vážili.

Může to vypadat jako křivda, ale ve skutečnosti to bylo přenesení odpovědnosti řešení problému na nás, na děti. Učitel nemusel problémy řešit, protože věřil našim schopnostem vyřešit je samostatně. Mravokárci by dnes demagogicky označili potrestání celé třídy za nespravedlivé, protože nezlobily všechny děti. Trest však nebyl za zlobení, ale za to, že jsme zlobení některých z nás nezabránili, a tím jsme se provinili úplně všichni, náš trest byl spravedlivý.

Analogická je současná neefektivní snaha „snaživých“ politiků o řešení problémů s terorismem. Všichni vědí, že současní teroristé jsou muslimského vyznání. Normální muslimové sice nejsou teroristé, ale aktivně proti svým radikálnějším kolegům nic nedělají, spíše mají pro své teroristické kolegy pochopení. Muslimové by určitě dokázali zabránit teroristům v útocích a fanatikům v šíření zvrhlé ideologie, nemají k tomu však žádnou motivaci.

Chováme se stejně hloupě jako má naivní učitelka z dětství, pátráme po teroristech a muslimové nám v tom nepomáhají. Navíc používáme i nedůstojné metody jako například vypisování odměn za dopadení teroristů, přitom „udavačství“ vyvolává pohrdání všemi zainteresovanými. Hon na teroristy z nich dělá muslimské hrdiny.

Zatím se nenašel žádný politik, který má odvahu říci muslimům: „Terorismus je váš problém, problém vaší víry, vašich věřících! Vy ho musíte řešit, a když to nedokážete, nejste hodni naší důvěry!“

Uvalení sankcí pro všechny muslimy za neudržení svých souvěrců na uzdě je sice může rozzuřit, nikoliv však urazit. S teroristů se tím stává jejich problém, což je spravedlivé, protože to jsou jejich teroristé. Dokáží-li najít odpadlíky od své víry, určitě dokáží najít i teroristy ve svých řadách a znemožnit jim, aby nás dále ohrožovali. Dokáží eliminovat vliv radikálních duchovních a fanatických škol. Nastalá situace nutně odkryje dlouho skrývané karty. Muslimové buď začnou sami řešit problémy se svými radikály, protože s námi chtějí žít v míru a rovnoprávnosti nebo je postaví otevřeně do svého čela a bude konflikt.

Pro začátek stačí zakázat muslimům používat hromadné dopravní prostředky, zakázat jim přístup na letiště a vůbec tam, kde by nás mohli jejich teroristé ohrožovat. Musí pochopit, že vytvářejí problém tím, že umožňují svým radikálům existenci. Diskriminace může skončit teprve tehdy, až nás přesvědčí, že jsou schopni mírového soužití s námi.