... smrt je naše přání

Brigády al-Kasám v zobrazeném tweetu prohlašují: Náš boj pokračuje. Alláh je náš cíl, Prorok náš vůdce, džihád naše cesta a smrt pro Alláha naše nejvyšší přání.

Takový protivník pochopitelně nemůže stát o žádné příměří. To je jen zbytečné zdržování na jeho cestě k cíli. Věrný Alláhův bojovník na ně může nanejvýš z taktických důvodů dočasně a naoko přistoupit, jestliže mu to poskytne nějakou výhodu, ale uzavřít mír trvalý by bylo vlastně zradou jeho poslání. Proto také Hamás všech deset příměří, vnucených mu beztoho jen vnějším tlakem, porušil – a nic jiného se ani nedalo čekat.

Hamás nikdy kapitulovat nebude, i kdyby celá Gaza ležela v rozvalinách. O přežití mu vůbec nejde, vždyť jeho nejvroucnějším přáním je položit život za Alláha. Ze stejného důvodu nebude šetřit ani své ženy a děti a bez nejmenších skrupulí je postaví do palebné čáry. Vydělá na tom hned dvojnásobně – smrt jim přinese věčnou slávu a „sionistickým vrahům“ nesmytelnou hanbu. Ti lidé prostě uvažují docela jinak než zbytek lidstva, a proto najít s nimi společnou řeč je možné jen tak, že začneme uvažovat stejně jako oni. Prakticky to ovšem neznamená nic více a nic méně než přijmout islám.

Má to ovšem háček. Nesmiřitelná nenávist panuje nejen ve vztahu muslimů k ďaurům (nevěřícím psům), ale i mezi muslimy různých směrů navzájem. Šíité a sunnité se mezi sebou potírají neméně rozhořčeně, jako společně potírají židy a křesťany. Přijmout islám by tudíž mohlo znamenat přijít z louže pod okap, pokud si nezvolíte tu správnou větev islámu. Takže ani tomu, kdo by na takovou konverzi případně měl i žaludek, by nakonec nemusela být nic platná. Že islám je náboženství barbarsky krvavé a kruté, dokládá nejen turecká genocida Arménů v minulém století, ale i video z popravy amerického novináře Jamese Foleyho, které právě koluje na internetu, stejně jako současná genocida jezídů v Iráku. Politkorektníci to samozřejmě nazývají výstřelky a svádí je na jakési „extrémisty“, jenže „umírněný islám“ je chiméra asi stejně reálná jako „mírné těhotenství“. Buď někdo muslim je, a pak je povinen šířit Alláhovu slávu všemi prostředky, oheň a meč nevyjímaje, nebo si na muslima jen hraje.

Západní svět před touto pravdou stále ještě strká hlavu do písku. Stále si myslí, že s Hamásem se nakonec dá přece jen nějak dohodnout. Je na čase, aby si Obama i EU přestali lhát do kapsy a vzali konečně na vědomí, že Hamás o žádné příměří ani žádnou dohodu nestojí a i kdyby je přijal, stejně je zase poruší jako dosud vždycky. Jinak by totiž zradil islám a Alláh by ho zavrhl. Sekularizované politické špičky USA a Evropy hrůzu zavržení od Boha asi už vůbec nedokážou pochopit, protože uvažují pouze racionálně, a proto s islámem obecně a Hamásem zvlášť nikdy nenajdou společnou řeč.

Obyvatelé Izraele žijí dnes a denně pod velice reálnou hrozbou, že budou „vymazáni z mapy“. Ta možnost není jen teoretická, Írán na své atomové bombě pracuje neúnavně dnem i nocí. K čemu ji asi potřebuje, není nutné hádat, Ahmádínežád se o tom vyslovil docela jednoznačně. Svět jen krčí rameny a neslaně nemastně vyhrožuje sankcemi. A „spící agenti“ al-Kaidy zatím v USA i v Evropě čekají na povel k akci. Nikdo neví, kde všude jsou a kolik jich celkem je, ani o jejich plánech, stejně jako nikdo neměl tušení o přípravách na 11. září ani o tunelech pod izraelskou hranicí. A jsou odhodláni ke všemu, ba nemohou se ani dočkat, až budou moct zemřít pro Alláha.

Tak co s tím? Existuje vůbec nějaké řešení? Přiznám se, že nevím. Možná to vyzní trochu cynicky, ale jedno řešení se tu nabízí skoro samo – totiž právě to, po kterém Alláhovi bojovníci tak nevýslovně touží. Splnit jim to přání a poslat je všechny nejkratší cestou do toho jejich vysněného ráje. Možná, že Izrael nakonec ani nebude mít na vybranou, pokud sám nebude chtít položit hlavu na špalek. A svět by mu za to musel být jedině vděčný, protože – řekneme si to na rovinu – islámský fanatismus je smrtelným nebezpečím nejen pro Izrael, ale pro celou naši planetu. Komu nezáleží ani na tom jediném vlastním životě, který má, bude se tím méně ohlížet na životy ostatních.

Ach ano, bylo to krásné, snít o míru a spolupráci mezi arabskou Palestinou a židovským Izraelem, ale teď je nejvyšší čas konečně se už probudit.