Koronavir pustoší globální ekonomiku takovým způsobem, že si tentokrát nevystačíme s obvyklými eufemismy, ke kterým patří slova jako zpomalení, ochlazení či zastavení. Zažíváme hospodářský sešup, a to pořádný. Průmysl se vzpamatovává z bezprecedentního šoku, odvětví závislá na turistickém ruchu se nacházejí doslova ve stavu klinické smrti. Ekonomika eurozóny se podle předběžných odhadů propadla o 15 procent, Německo zažívá nejhorší čtvrtletí za padesát let a Spojené státy americké trápí vedle rekordního počtu případů nově nakažených i nejprudší propad HDP od roku 1947. Ve hře jsou miliony pracovních míst, rekordní nezaměstnanost.

A tak přichází logický dotaz - může být ještě hůř? Bohužel může. Zvládli jsme pochopit mnohé aspekty viru, průběh onemocnění, hrozící komplikace a téměř všechny možné následky. Záměrně ale píšu téměř všechny, protože jsem přesvědčen, že jeden, jakkoliv velmi viditelný, aspekt nám unikl. Je jím nová vlna šílené politické korektnosti, pokrokové progresivistické nápady a cenzura názorů a argumentů, které s tímto hlavním proudem polemizují. Posuďte sami.

Děkanka ošetřovatelského oboru americké univerzity Massachusetts-Lowel Leslie Neal-Boylanová byla vyhozena kvůli emailu, ve kterém odsoudila útoky vůči lidem jiné barvy pleti. Podle ní by nikdo neměl být terčem agrese kvůli zevnějšku nebo svému přesvědčení. Doslova pak napsala: Black Lives Matter (Na černošských životech záleží), ale také All Lives Matter (Na všech životech záleží). Po vlně kritiky, kterou její mail vyvolal na sociálních sítích, se univerzita rozhodla děkanku vyhodit. Absurdita vyhazovu pak vynikne ve srovnání s vyjádřením jiné profesorky, a to Priyamvady Gopalové z britské Cambridge University. Ta na svém Twitteru naopak uvedla, že „na bílých životech nezáleží. Jako na bílých. Opusťte bělošství“. Twitter dokonce tento její text smazal, paní profesorka jej pak napsala znovu a Twitter pak smazal i opakovanou verzi. Optikou zdravého rozumu a podle zásady padni komu padni by profesorka Cambridge měla být vyhozena. Omyl. Univerzita se zastala práva na akademickou svobodu a nabídla jí místo částečného plný úvazek. Podobně jako Priyamvada Gopalová se zachovala i agentura Associated Press. Ta v rámci boje proti rasismu bude odteď psát „black“ (černý) v souvislosti s rasou s velkým B, naopak „white“ (bílý) bude dál s malým w.

Bizarní se jeví i rozhodnutí technologického giganta Google, který umožní označovat obchody vlastněné Afroameričany. Pokud platí, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tak Google postavil pořádný kus dálnice. V Evropě moc dobře víme, k čemu tohle cejchování ve 20. století vedlo. No a teď už je jen dílem času, kdy se k tomu nabalí další nápady. Jako příklad lze uvést námět jedné podnikatelky z Brooklynu, která přišla s tím, že by v obchodech mělo být cca 15 % zboží od černošských firem, což je procento, které odpovídá podílu Afroameričanů v zemi. Takže napříště už nepůjde o kvalitu, cenu a další podmínky, ale o barvu pleti majitele? Mám-li být poněkud sarkastický, tak podotknu, že to jde zároveň proti samotné současné vlně postavené na nekonečné rozmanitosti. Co třeba firmy, které vlastní majitelé různé barvy pleti, různých ras, odlišné sexuální orientace či náboženského vyznání. Podle jakých kritérií by se to pak hodnotilo?

Dlouhou dobu patřil sport k výsostně apolitickému prostředí. Byl to takový ostrůvek jistoty. Ani to již ale neplatí. I názvy amerických profesionálních sportovních klubů se musí podvolit diktátu doby. Změna tak čeká na Redskins z Washingtonu a Eskimos ze Seattlu.

Jestli se tomuhle šílenství nepostavíme a nepojmenujeme ho jako ohrožení svobody, čeká nás vedle přejmenovávání „nevhodně“ zvolených názvů klubů, jako například Bílých Tygrů z Liberce, další utahování šroubů a testování, kam až se dá zajít. První náznaky můžeme pozorovat při ničení soch, při selektivním vnímání historických osobností, při přejmenování různých značek, nebo při mazání odborných článků a pronásledování jejich autorů (kde je ona výše zmiňovaná akademická svoboda, by mohl hezky popovídat například Tomáš Hudlický, který je profesorem na Brockově univerzitě v Kanadě). Pokud nechceme, aby u nás současný zejména americký trend vypukl také, je třeba nahlas pojmenovat, že politická korektnost ve smyslu systematické snahy ovlivnit, vymazat či změnit historii, přirozené vzorce chování, je pro svobodu, pluralitu názorů a demokracii stejně nebezpečná jako hoaxy, fake news a dezinformace permanentně zaplavující veřejný prostor.

Upřímně a logicky jsem si myslel, že v pokoronavirové krizové době přestaneme řešit banality, nesmysly a pseudoproblémy, vrátíme se ke zdravému selskému rozumu, běžné slušnosti a naopak napneme všechny síly k restartu ekonomiky. Jenže se stal pravý opak. Sociální inženýři a obhájci „jediného správného pohledu“ na svět se iniciativně chopili kormidla a snaží se nám vnutit svoje vidění. Kdo nesouhlasí, nebo dokonce stačí, že nadšeně neaplauduje, je ostrakizován, nálepkován, obviňován z různých -ismů a následně i popotahován. Nedovolme to.

LN, 2.9.2020