V nedávno uveřejněném (NP, 24.9.2013) textu jsem se zmínil o značném potenciálu dehumanizace, kdy bojovník, tuze vzdálen od místa způsobované zkázy, pozbývá zábran být její příčinou. Leckdo takové počínání pokládá nejenom za zbabělé, ale i kontraproduktivní. Především rodinným příslušníkům obětí se dostává ideální motivace k pomstě, tak získávat nové dobrovolníky do vlastních řad.

Často slyšenou námitkou proti legitimitě oněch drones - letadel bez pilota - je proportionality, neúměrnost zásahu, takto jít na komára s kanonem., spolu s adjektivem collateral, když oběťmi se stávají nejen bojovníci v uniformách, ale nezúčastnění civilisté. Letecké bombardování Drážďan, ono inferno v únoru 1945, poslouží znamenitým příkladem. I kdysi objektivní BBC zdůrazňuje nepoměr mezi množstvím způsobených muslimských a izraelských ztrát, a tedy i odpovědnosti za způsobenou spoušť. Nabízím odpověď v podobě karikatury s dvěma dětskými kočárky: jeden voják svým tělem kočárek ochraňuje, zatímco druhý voják se za kočárkem skrývá. Přemíra důkazů je k dispozici k velesnadnému rozlišení, kdo je kdo.

Foreign Policy Research Institute zveřejnil stať s poťouchlým názvem "To Drone or Not to Drone" (http:www.fpri.org/print/1782). Během Obamova prezidentování došlo k mnohonásobnému zvýšení činnosti těchto drones. Zatímco Obamův předchůdce George W. Bush dal všeho všudy souhlas k pouze 50 takovým zásahům, Obama - laureát Nobelovy ceny míru - jich uskutečnil již desetkrát tolik.. Daniel Byman ve stati "Why Drones Work" (Foreign Affairs, č. 7-8, 2013 ) velebí výkon této zbraně pro její spolehlivost, svižnou likvidaci velících fundamentalistických kádrů v Jemenu a Pákistánu. To vše dosaženo s nevelkými finančními výdaji a s přesností zamýšleného výsledku do mnohatisícových mílových dálav. Takové příkazy z letecké báze v Nevadě dorazí za 1,2 vteřinu, ale k obsluze jednoho takového bezpilotního letadla je potřebí obtížně představitelné množství personálu - 180 mužů a žen. Dochází k daleko menšímu množství civilních ztrát, než kolik si jich vyžádá pozemní boj za jakýchkoliv podmínek.

Tři dny po zdařilém, ztrátu tisíců lidských životů způsobeném zásahu islamistů 11. září 2001 americký Kongres přijal zákon s iniciálkami AUMF (Authorizaton for Use of Military Force) ve snaze poskytnout legální bázi k zásahům cílů z letadel, ať už s posádkou na palubě nebo jen řízených z dálav nevadské pouště. Zákon o skrovném rozsahu 395 slov, mezi nimiž i ujišťování o "právu prezidenta použít všechnu nutnou a appropriate ("příslušnou, přiměřenou") sílu proti státům, organizacím nebo jedincům prezidentem pokládaným, že plánovali, schválili, realizovali nebo podpořili útoky 11.září."

"Desetiletí války nyní končí," Obama, tento Nobelův laureát ceny světového míru, ujistil v lednu 2013 ve svém projevu ke společnému zasedání obou sněmoven Kongresu, v okamžiku, kdy raketa Hellfire do Jemenu přispěchajicí rozmetala tři prominentmí džihádisty. Výhoda takového technologického pokroku proti výhodě nepřítele v anonymitě, do něhož se míni strefit příliš viditelná supermocnost na nijak anonymní, proto tolik zranitelné adrese.

Po řadu let jen pramálo kritiků zpochybňovalo oprávněnost zásahů těmito automatickými trubci. Jejich předpokládaná účinnost se původně odhadovala na omezenou dobu, jakož i na místo povoleného třeskutého počínání. Jenže časem rostla chuť k jejich početní expanzi a vládní juristé přispěchali s potřebnými reinterpretacemi pramálo precizních direktiv mezinárodního práva, aby se za legitimní cíl mohly pokládat tzv. "associated forces", čili nejen autentičtí vraždící fanatici, ale třeba i zcela nekrvavě si počínající podpůrci, avšak s otevřeným měšcem k finančním potřebám al-Kajdy. Ač původním zdůvodněním použití bezpilotových drones bylo ohrožení bezpečnosti USA, v pozdější verzi Washingtonu postačilo ohrožení některého ze spojenců, s pramalou pozorností k jejich vlastnímu stanovisku, hodnocení krizové situace - zda autentické či jen fiktivní.

Použití oněch trubců, ať raketami zasahujících v terénu vyhlédnuté cíle, či jen mírumilovně plujících ve značných výšinách, je v každém případě porušením suverenity takového státu. Obviněný pachatel se ovšem bude bránit poukazem na univerzálně závazné principy mezinárodního práva, že je povinností každého státu zabránit na svém území nepřátelské činnosti vůči jinému státu a nedodržením takové povinnosti je ohrožen status jeho vlastní neutrality a tím naopak vznik oprávnění nároku ohroženého státu zasáhnout. Nejen v případě Pákistánu či Jemenu trubci takto nejednou zasáhli.

Nasazení letadel bez pilota, úspěšně likvidujících nejednoho teroristu, se nedala příliš dlouho ututlávat. Pokroková media s politicko korektním zabarvením se začala předbíhat ve snaze se dopídit všemožných prohřešků. Například na jaře 2012 tuze vlivné New York Times na první stránce svého vydání přinesly zprávu se specifickým obviněním, že Obama osobně se angažoval na vytváření onoho tzv. kill list, seznamu vybraných kandidátů k spěšnému odpálení na věčnost. A nebyly to jen regulérní vojenské složky, zabývajicí se legálně tak problematickou agendou: i špionážní centrála CIA si tak autonomně počíná s eskadrou svých vlastních drones trubců.

Není nedostatek trubců, ale oněch jejich z velké dálky dirigujících pilotů. Úsilí to údajně značné, stejně tak jako rozsah terénu, který by měli kontrolovat. Však jen hranice Afghánistánu se táhne do dálky 2500 kilometrů.

Tihle trubci bez pilotů, v počáteční fázi vítaní jako znamenitý trumf, se již ale stávají příčinou rostoucího politického - domácího i zahraničnáho - bolehlavu. Jejich popularita není nikde ke spatření, nevraživě reagují síly na obou koncích ideologického spektra.

Po úspěšné riskantní likvidaci Osamy bin Ladina, k níž prezident Obama po dlouhém váhání přece jen dal svůj souhlas, úspěch akce posléze výtečně použil během kampaně na své znovuzvolení, opakovaným zdůrazňováním vadnoucí potence džihádistů - vzdor jejich rostoucímu rozmachu, rozšíření aktivit zejména v severní Africe. Načež v Libyi, v Benghází, dva měsíce před americkými volbami (listopad 2012), se údajně beznadějně ochablé al-Kajdě podařilo o život připravit čtyři Američany včetně velvyslance. Významný Obamův cíl zabránit teroristickým záměrům al-Kajdy tak ohrožen, na značné mediální nebezpečí Obama a nejvyšší vládní činitelé se pokusili reagovat nehorázně lživou interpretací tohoto zabití v Benghází.

Vali Nasr, bývalý vysoký činitel v Obamově týmu, posléze děkan na prestižní instituci Johns Hopkins School of Advanced International Studies, ve své knize The Dispensable Nation: American Foreign Policy in Retreat popisuje únavu Ameriky v její roli supervelmoci ("Gone is the exuberant American desire to lead the world....") a předkládá svou teorie Obamovy principiální ambice: nikoliv docílit strategická rozhodnutí, ale uspokojit veřejné mínění.

Již celý rok uplynul od smrti velvyslance v Benghází, aniž se něco kloudného vyšetřilo. Bílý dům svou původní oficiální lživou interpetace již neopakuje, vyšetřování v Kongresu vázne, zákonodárce Darrell E. Issa (příjmení nikoliv neznámé v pražských kumštýřských kruzích), předseda příslušného vyšetřujícího výboru (House Committee on Oversight and Government Reform) na otázku o odpovědnosti a dosavadním postoji State Departmentu - ministerstva zahraničních věcí - charakterizuje slovem "šaráda."

Starostí neubývá. I vzdor úsilí plachtících trubců al-Kajda, islamisté džihádisté nijak neochabují, jak teď právě nedávno potvrdili svým hrdlořezným představením v Nairobi.

KONEC