Zatímco (dnes už bývalý) izraelský prezident Reuven Rivlin zaslal jako jeden z nemnoha západních politiků Lukašenkovi telegram ke Dni nezávislosti, jeho adresát v projevu svým vyjádřením o Židech vyvolal diplomatický konflikt.

Úvodem připomeňme, co o běloruském státním svátku napsal web iDnes.cz 3. 7. 2017:

Bělorusko slaví Den nezávislosti. Datum státního svátku se od nástupu Alexandra Lukašenka k moci přesunulo z původního 27. na 3. července, kdy v roce 1944 Rudá armáda osvobodila hlavní město Minsk. Původní datum odkazovalo na den vyhlášení nezávislosti a přijetí nové ústavy v roce 1991.

Zatimco Rivlinovo poselství bylo projevem zdvořilosti, to, co Lukašenko řekl 3. července při vystoupení u Mohyly slávy, příliš zdvořilé nebylo. Vyvolal diplomatickou roztržku: charge d ́affaires běloruské ambasády byl povolán na izraelské ministerstvo zahraničí, kde mu byl tlumočen protest a výroky prezidenta Lukašenka byly označeny za nepřijatelné.

Běloruské velvyslanectví reagovalo „klasicky“: jde o zkreslenou interpretaci (na vině jsou tedy média), která nemá nic společného s realitou.

Co Lukašenko vlastně řekl a jak to tedy je?

Lukašenkova slova jsou k dohledání na prezidentském webu Běloruska (President.gov.by). Ještě než se s nimi seznámíme, uvedu kontext.

Lukašenkovi šlo v principu o to, aby Bělorusové dokázali vyzdvihnout (ve vztahu k okolnímu světu, zejména pak k Západu) hloubku tragédie, jaká postihla běloruský lid během Velké vlastenecké války; tragédie, kterou mu způsobili nacisté. V projevu použil označení, že tehdejší zločiny (spáchané Němci) připomínají „holocaust běloruského lidu“.

Jakmile použijete termín holocaust, jste krůček od toho, abyste se dotkli i holocaustu týkajícího se Židů, neboť právě s židovským národem jsou hrůzy zahrnující ono děsivé slovo spojeny.

Pak už jen záleží na tom, kdo jste, kam politicky a názorově patříte – a podle toho budete také hovořit.

Tím se vracíme zpět k tomu, co bylo u Mohyly slávy řečeno. Jistý problém představuje skutečnost, že anglická verze Lukašenkova vyjádření přináší trochu jiná slova než verze ruská, která je v zásadě totožná s verzí běloruskou.

Konkrétně:

Lukašenko v první větě (resp. v první části věty) týkající se Židů jakoby uznává, že oni dokázali své utrpení = svůj holocaust (na rozdíl od Bělorusů, což sebekriticky pokládá za chybu) dostatečně přesvědčivě prezentovat:

- v anglické verzi: Židé byli schopni přimět svět, aby si to (hrůzy holocaustu) pamatoval;

- v ruské verzi: Židé to dokázali;

Kdyby tímto konstatování skončil, případně dodal „oni nám v tom mohou být inspirací“, k žádnému diplomatickému incidentu by nedošlo.

Lukašenko ovšem pokračoval:

- anglická verze: ... a celý svět se jim klaní, bojí se říct jim jedno špatné slovo;

- ruská verze: Dnes se před nimi celý svět sklání, dokonce se bojí ukázat na ně prstem.

Těmito doplňujícími slůvky smysl této části svého vystoupení významově posunul do zcela nepřijatelné polohy, přičemž Izraeli nezbylo než diplomaticky reagovat.

Někomu to může připadat jako přehnané politické hnidopišství, ovšem není tomu tak: jde o věc zásadního principu. Znovu musíme opakovat: může to začít nenápadnými hloupými výroky, které „nestojí za řeč“ a končí to pecemi u plynových komor. Mezi oběma póly pak najdeme antisemitismus všeho druhu.

Je vskutku učebnicovým příkladem chucpe, hovoří-li nejvyšší představitel země u památníku obětí druhé světové války tak, že to silně zavání antisemitismem. Co ale čekat od autokrata, který v jiné části projevu připomněl „velkého Lenina“ - viz obr. 1.

obr. 1/ Úryvek anglického překladu projevu prezidenta Lukašenka proneseného 3. července 2021 u Mohyly slávy. Nechybí: „Jak velký Lenin jednou řekl ... .“ (Zdroj: Web President.gov.by)