Svátek zelené nenávisti vůči lidstvu

22. dubna se po celém světě koná největší liturgická oslava světového environmentalistického náboženství, tzv. Den Země.

Pozadu samozřejmě nezůstává ani Česká republika. Pořádají se charitativní pochody a běhy, hromadné úklidové práce (dříve Akce Z), výstavy, promítání propagandistických filmů, eko jarmarky, či petiční akce proti tomu či onomu. Politici napříč stranami se předhánějí v moralistickém napomínání, abychom si v tento svátek připomněli, že naše přání a cíle jsou nicotné a nepodstatné ve srovnání s hodnotami planetárními. Při očekávaném propadu životní úrovně způsobené postupně takřka všemi vládními politiky za posledních dvacet let zní takové mentorování zvláště falešně. Jako by očekávaná chudoba přece jen v sobě měla jiskřičku něčeho pozitivního: čím hůře se daří lidem, tím lépe pro Zemi.

Den Země má především za úkol zapůsobit na veřejnost, aby si uvědomila svůj vliv na planetu Zemi a pokusila se trochu snížit své nároky a uskrovnit se. Je-li však snížení lidských nároků principem a tzv. blaho planety hlavním environmentalistickým zájmem, jak by měl potom vypadat ideální lidský život?

Jenomže jaké jsou skutečné motivy environmentalistů? Ačkoliv se tváří, že jim snad leží na srdci osud lidstva a jejich další přežití, v souladu s konceptem tzv. trvale udržitelného rozvoje, skutečnost je jiná. Jejich smýšlení je zásadně anticivilizační. Představují si ideál lidství v návratu k omezenému primitivismu, kdy příroda nebyla štědrým zdrojem užitku, nýbrž obávaným protivníkem, s nímž bylo nutné každodenně svádět nemilosrdný boj o přežití. Zastánci tzv. šetrnosti vůči planetě Zemi ve své podstatě nenávidí touhu po blahobytu a pohodlí, nenávidí tvořivost a invenci, v první řadě chovají zuřivou nenávist vůči nezávislému rozumu.

Nevěříte? Domníváte se snad, že environmentalisté jsou vedeni láskou k lidstvu? Posuďte sami:

„Vše, čeho lidstvo během posledních sta let dosáhlo, bychom měli zničit“ (Pentti Linkolaa)

„Domnívám se, že vymýcení neštovic bylo chybou. Neštovice hrály významnou roli pro zachování rovnováhy ekosystému.“ (John Davis, Earth First Journal)

„Jediná dobrá technologie je žádná technologie. Technologie je daň, kterou uvaluje privilegovaný druh, člověk, na celý zbytek přírody.“ (John Shuttleworth, Mother Earth News)

„Kolektivní potřeby ostatních živočišných druhů mají dostat přednost před potřebami a přáními lidí.“ (dr. Reef Noss, The Wildlands Projects)

„Chceme biodiverzit jen kvůli biodiverzitě samotné. Možná kvůli tomu budeme muset vyhynout.“ (David Foreman, Earth First!)

Stačí? To je jen několik citátů několika prominentních kazatelů apokalyptického zeleného náboženství.

Rozum je jediným prostředkem poznání a přežití, jaký má člověk k dispozici. Extenzí rozumu je pak produktivní činnost, jež se, přijmeme-li na okamžik terminologii zelených alarmistů, projevuje jako „ekologická stopa“. Jestliže nahlížíme na problematiku existence a tvorby přírodních zdrojů správně, je pak to, co environmentalisté nazývají ekologickou stopou něčím veskrze pozitivním: popisuje totiž otisk lidského rozumu v přírodě. A ten otisk je úctyhodný, zamyslíme-li se nad tím, jak ohromného technologického pokroku dosáhla západní civilizace během posledních dvou set let.

Jestliže dnes žijeme zdravým životem (kdo pokládá život v technologicky orientované společnosti za nezdravý, nechť srovná dobu dožití či míru dětské úmrtnosti dnes a v předprůmyslové době), dožíváme se vysokého věku, můžeme naplno rozvíjet svůj život a hledat v sobě to nejlepší, vděčíme za to i našim předkům, kteří si nedělali starosti s tím, že by snad ve jménu „blaha planety Země“ měli omezit svoje nároky, jinak řečeno omezit svůj rozum. Pokud se my dnes začneme nesmyslně omezovat a rezignujeme-li na průmyslovou, technologickou podstatu naší kultury, nenecháme tím našim potomkům tuto planetu o nic bohatší nebo krásnější. Naopak – připravíme je o jeden stupeň technologického pokroku, na němž oni v budoucnu budou schopni dále stavět.

V našem zájmu není bláhově se snažit o zmenšování našeho otisku v přírodě, ale naopak bychom ji měli zvětšovat, v souladu s tvořivým rozumem, jaký je nám lidským bytostem vlastní. Na nacházení a využívání bohatství, jež nám naše planeta nabízí, závisí naše další přežití.

Jako lidstvo totiž máme pouze dvě možnosti: využívat planetu Zemi, nebo zemřít.

Autor je místopředseda Svobodných