K textu s takovým názvem by se třeba hodil podtitulek "Neveselé důsledky sociálního inženýrství". Máme příležitost vážit plusy a minusy, kdy množství je víc naší silou nebo břemenem. Například v devatenáctém století početní převaha francouzských branců vojenské služby se vytratila v porovnání se vzrůstem v sousedním Německu, což sice nerozhodlo, ale notně ovlivnilo vývoj v oblasti změněné v hodně krvavé bojiště.

Celkový počet světové populace, odhadovaný v roce 1350 na 370 milionů, pak ročně v průměru vzrůstal o téměř 2 procenta. První miliardy pozemšťanů se dosáhlo v roce 1804, éře již Napoleonově. Trvalo 123 roků, než se po jatečních obřadech první světové války a následné španělské chřipky, ještě víc smrtonosné, dosáhlo dvou miliard v roce 1927.

Poté vzrůst se zvětšoval a doba k jeho dosažení zkracovala: 3 miliardy lidí za 33 roků (1960), 4 miliardy za 14 roků (1974), miliard 5 za roků 13 (1987), 6 za 12 (1999), 7 za 13, čehož podle údajů USCB (U. S. Census Bureau) dosaženo 12.března 2012.

Pár podrobností: zdaleko nejlidnatějším kontinentem je ovšem Asie, kde žije či aspoň všelijak přežívá 4,2 miliardy - 60 procent všeho lidstva. Víc než jeho jednu třetinu (37 %) tvoří Číňané a Indové.

Druhým v dosaženém počtu je Afrika (jedna miliarda, 15 % světa) a následuje Evropa (733 milionů, 11 %).

Údaje roku 2012: polovina lidstva (50,5 %) nedosahuje věkovou hranici 30 roků.

Životnost (life expectancy) je 67 roků (muži 65, ženy 69).

Rozdíl podle pohlaví: global sex ratio téměř vyrovnáno - 1,01 % a 1,00 %.

Fertility - celoživotní porodnost: 2,5 dětí.

Tento trend za posledních 40 roků se nám postaral o dosud největší překvapení. Pramálo zbývá z apokalyptických malthusiánských prognoz o beznadějné budoucnosti přeplněné, hladem postižené planety. Nejen Muammar Kaddáfí, libyjský diktátor s rekordní výdrží, než ho potkala méně než záviděníhodná smrt, opakované zdůrazňoval, že islám ovládne svět, globálního triumfu dosáhne nikoliv zbraněmi, natož svými mozky, ale svou výkonností v posteli, nepřekonatelným rozmnožovacím potenciálem.

A nynější výsledek je takový, že pouze 3 procenta světové populace žijí v zemích, kde fertilita nepoklesla. V současné době v hospodářsky i jinak vyvinutých státech zbývá už jen jeden (jímž je Izrael), kde prokazovaná plodnost zaručuje vzrůst populace. Značný to rozdíl od prognoz v jiných částech světa. OSN ve svém demografickém modelu předvídá, že při zachování současné fertility v mohutné Číně se koncem tohoto století procento aktivního obyvatelstva v produktivním věku sníží o polovinu, víc než o polovinu tomu bude v Japonsku a v Rusku dokonce o dvě třetiny.

- - -

První sčítání obyvatelstva v Číně se uskutečnilo v roce 327 před Kristem. Tehdy napočítali necelých 60 milionů. Počet zůstal stabilní po téměř dvě tisíciletí. Po nedobrovolném pootevření dveří západním vlivům již zjištěno 412 milionů.

V roce 1949, na počátku komunistické éry, žilo 540 milionů, jež bylo nutno živit, šatit, ubytovat, zaměstnat na omezeném množství půdy a za dost neomezeného množství přírodních katastrof. Mnozí vůdci by se dovtípili, nikoliv však Mao Ce-tung, jenž populační kontrolu zatratil jako jednu z forem kapitalistického spiknutí, jako záměr ochudit nejpočetnější zemi socialismu - vždyť v množství je síla.

S výsledkem, že v roce 1982 při sčítání obyvatelstva se dopočítali k rekordní cifře 1 008 175 288 - čtvrtině všeho lidstva.

Po Maově smrti politbyro reformátora Tenga začalo vehementně prosazovat příkaz jednoho dítěte na rodinu, se záměrem do 100 roků zredukovat počet obyvatelstva o jednu třetinu. Podařilo se zabránit zrození sta milionů dětiček. "V současné době je velmi vážným problémem zabíjení novorozených děvčátek a špatné zacházení se ženami, jež je porodily," opovážil se 3. března 1983 přiznat hlavní stranický deník Žen-min ž' pao.

Povolená kvóta jednoho dítěte pro rodinu a surová opatření kvótu dodržovat a provinilce trestat zůstává tuze nenáviděnou realitou čínského života. Došlo i k jeho jazykovému ochuzení: odumřela potřeba slov sourozenec, bratr, sestra, strýc, teta, vzrostla potřeba zájemců o manželství najít nevěstu. Zásluhou infanticidy holčiček je jich v dospělosti značný nedostatek.

- - -

Maximální roční vzrůst 2,2 % světové populace byl dosažen v roce 1963.

V roce 2011 došlo k poklesu na pouhých 1,1 %. Odhady po rok 2050 se značně liší, v rozpětí od 7,5 až 10,5 miliard globální populace. Prognostici se ale shodují na rostoucím průměru dosaženého věku, jak že lidstvo stárne: onen median age již přesáhl hranici 40 roků.

Někteří demografové vítají takovou změnu, jíž přisuzují budoucnost v podobě tzv. geriatric peace - éra gerontů, mír seniorů. Nesouhlas projevili spoluautoři Susan Yoshihara a Douglas A. Sylva, editoři textů významných demografů, historiků , vojenských stratégů, v díle s názvem "Population Decline and the Remaking of Great Power Politics" (Potomac, 2012). Ti docházejí k závěru, že svět, který se svým počtem obyvatelstva zmenšuje, se může stávat víc nebezpečným. V roce 1950 Japonsko bylo pátým nejlidnatějším státem, Německé bylo sedmé a Velká Británie devátá. V roce 2050 tyto tři státy budou v pořadí 20 až 22.

Populace je zdrojem moci hospodářské i vojenské a taková změna má destabilizující dopad. Japonsko již nyní značně stárne a počtem se zmenšuje. Rostou její výlohy s lékařskou péčí a penzijním zaopatřením. Zmenšují se mladé rezervy v produktivním věku v hospodářství a pro potřebu vojenské služby. Tento nedostatek je zvlášť zřetelný v nynější mezinárodní politické situaci s rostoucí čínskou agresivitou, prozatím zejména prosazovanou ve sporech o vlastnictví pamálo užitečných ostrůvků.

- - -

V tomto kontextu se lze s rostoucí pravidelností dočítat o "Social Darwinism" - tématu velmi populárním v devatenáctém a začátkem dvacátého století.

Takto se ve Washingtonu značně projevují současní vládci ve své kritice svých politických rivalů, čímž se navazuje na předchozí kritiky, jako byli Mario Cuomo, bývalý guvernér státu New Yorku, Robert Reich, bývalý ministr práce v týmu ex-prezidenta Clintona. A za praotce, příčinu tak padoušské až zkázonosné interpretace, jež ve svých důsledcích došla k rasistickým racionalizacím "survival of the fittest" (princip, který Darwin přijal) likvidace těch málo hodnotných tvorů, je pokládán Herbert Spencer (1820-1903), britský mírumilovný liberál, který se nikdy za sociálního darwinistu nepokládal, s takovým hnutím neměl nic společného.

Připomínám si slova vynikajícího Daniela Patricka Moynihana, bývalého senátora, předtím harvardského profesora, že každý z nás má právo na vlastní názory, ale nikoliv na vlastní fakta.

KONEC