Koncem srpna jsme v Americe absolvovali velikánské oslavy 50. výročí památného proslovu kazatele Martina Luthera Kinga, hodnoceného jako jednoho z nejznamenitějších v dějinách země: jeho sen o barvoslepé společnosti - čili o cíli, o němž v této na rasové záležitosti tolik háklivé době údajně prvního post-racial prezidenta málokdo troufá takto se vyjadřovat.

Barack Hussein Obama, inzerující se jako sjednotitel národa, se prozatím prokázal jako značný rozjednotitel. Místo z oslavy národní se stala událost výlučně partajní: mezi řečníky na podiu nebyl pozván ani jeden Republikán, žádný z předchozích republikánských prezidentů, ani Condoleezza Rice, první kdy černoška ve vrcholné funkci ministryně zahraničních věcí.

Obama rovněž se prezentující jako ten nejvíce transparent ("průhledný, otevřený, upřímný"), což například dokazuje milionovými výdaji na advokáty úspěšně sabotující zveřejnění dokladů o jeho nezcela zřetelné minulosti. Například do roku 2004 uváděl keňský přístav Mombasu jako místo svého narození. Poté se však oficiálně narodil mnoho tisíc mil dál v Honolulu, na havajských ostrovech.

Tento Nobelův laureát ceny míru, mesiáš, idol zejména evropských davů, ale zabředl do nezávidění hodné situace: jako prezident dosud asi nejmocnějšího státu světa jednoznačně vyřkl, že Bašir Assad, syrský diktátor, musí zmizet. A ono ne, diktátor dosud nepadl, občanská válka se již dva roky vleče, sto tisíc mrtvol, miliony uprchlíků přežívá v sousedství a teď navíc s důkazy o použití smrtících chemických zbraní.

Tím Assád překročil red line - červenou čáru ve smyslu ultimata, jež nemůže zůstat bez

prezidentské odezvy. Cenou by byla podstatná ztráta tváře, čemuž Obama se pokusil vyhnout svým oblíbeným přesunem odpovědnosti na někoho či něco jiného. Nejčastěji na prezidentského předchůdce George W. Bushe. V tomto případě zvoleno lidstvo jako takové: tuto červenou čáru lidstva Assad překročil, takto se Obama pokusil vyvléct ze svého původního nezpochybnitelného závazku.

Hodně ošidná mezinárodní komplikace v podobě téměř pěstního střetnutí Obama - Putin, račte si vybrat mezi takovými šampiony. Přepínáním televizních kanálů z amerického na ruský se lze seznámit s dvěma rozlišnými verzemi: odpor proti Assadově vládní tyranii versus Assádova snaha zlikvidovat islámské fanatické teroristy.

Na scénu se dostavila al-Kájda v nejedné své podobě. Assadovým původním záměrem bylo ji využít proti Washingtonu. Tyto nepočetné řady - jen pár tisíc disciplinovaných bojovníků zdatně se zbraněmi zacházejících - posilují stovky dobrovolníků zejména ze severní Afriky. (Zájemci se hrnou i z jiných směrů. Na webové stránce džihádistů bývají oznámení o úmrtích statečných bojovníků saúdských, tureckých, švédských, německých, všelijakých.) Vynikají mezi nimi bojovníci z An Nustra Front, v odhadované síle 6000 mužů.

Původní Assádův záměr použit je k protiamerickým záměrům se ale zvrtl přesunem orientace al-Kájdy proti Assádově vládě. Její nová aliance se tak Američanům postarala o notné dilema: zbraněmi zásobovat protivládní bojovníky, avšak bez záruky, že tím rovněž posilují al-Kájdu, své úhlavní nepřátele.

- - -

Se svou švýcarsko-čínskou manželkou jsme se rozhodli v tomto blížícím se listopadu zase někam odplout. Tentokrát to nebude Pacifik, kde už střelný pach druhé světové války dávno vyprchal, a raději zamíříme do Středomoří, kde poslední dobou započalo mohamedánské, vesměs arabské jaro, ledacos třeskutého se již událo a dál se děje: Tunis, Libye, Egypt, Irák, Írán a nyní zejména Sýrie.

Vlézt v Řecku na loď Rotterdam společnosti Holland America, s prvními dvěma zastávkami v Egyptě - Alexandria a Port Said. Jenže nemělo tomu tak být. State Department vyslal varování takovým břehům se vyhnout. Titulek EGYPTIAN CHRISTIANS FACE UNPRECEDENTED REPRISALS: v egyptském národě, 85 milionů, dosud přežívá menšina 9 milionů koptských křesťanů vystavených násilnostem dřív rezervovaných pro židy, ještě před jejich nijak šetrným vyhnáním. Rozzuřené islámské davy zapálily desítky křesťanských kostelů, lapily kněze, jeptišky, prohlásily je "válečnými zajatci" (prisoners of war). Takovému druhu pozornosti se islamisté začali věnovat už od pádu Mubaraka v roce 2011, což nyní po pádu Mursího značně přituhlo.

Došlo tedy ke změně programu, máme odplout jinam jiným směrem: ostrov Rhodos, pár tureckých zastávek, též jedna na Kypru, někdejším populárním odrazovém můstku pro přemnohé našince zájemce o přesun do jinačího světa a co nejdál od znormalizované klece.

Tím se ovšem přiblížit k explozivní Sýrii. Cestou bychom mohli potkat některý ze čtyř amerických torpedoborců, každý z nich vyzbrojený 45 raketami Tomahawk scud missiles, s doletem 1600 kilometrů, s příležitostí se tam kdekoliv přesně strefit. Rovněž s v té oblasti pohybuje odhadovaný počet amerických 200 ponorek vybavených raketami k témuž odpálení. Britové mají k dispozici tureckou leteckou základnu Incirlik a na Kypru bázi Akrotiri, aniž by ovšem spěchali je použít. Však ani Obama příliš nespěchá.

My tedy máme naplánováno zamířit k jihu, zaparkovat v Izraeli, prohlédnout si přístav Haifu a Ashdod, odtud se zájezdem do Jeruzaléma, ověřit si změny, k nimž časem došlo. Na místě se seznámit s dopadem monumentalní ironie: Mnohá leta, však již desetiletí, Izrael je světem vesměs posuzován jako příčina, prapříčina globálního sváru hrozícího nukleárním infernem, a kdyby tohoto nebezpečí nebylo, kdyby Izrael vůbec nebyl, jak prý líp by se celému světu dýchalo!

Teď od teorie k realitě - neharmonicky se vyvrbilo ono arabské jaro, všemožnými směry tam teď cloumají pořádné hurikány. A v Izraeli vůbec žádná vládní krize, bez terorismu, bez válčení. Zato diskretní, mediálně nijak zdůrazňovaná spolupráce s egyptskou armádou. Též dochází k užitečným kontaktům se Saúdskou Arábií a s Emiráty.

Nejpozoruhodnějším je zdárně se rozvíjející přátelství Izraele s Ázerbajdžánem, státem rovněž s muslimskou tradicí. Jeho ministr zahraničních věcí za nedávné své návstěvy ve Washingtonu i v Izraeli ostře odsoudil antisemitismus a zdůraznil "blízký přátelský vztah" s židovským státem. Ázerbajdžán je jeho hlavním dodavatelem ropy a na oplátku izraelské společnosti jsou nejvýznamnějšími investory v ázerbajdžánském hospodářství. Israel Aerospace Industries spolupracují ( joint venture) na výrobě jak regulérních letadel, tak oněch bezpilotových (drones) a též se podílejí o technologii produkce obranných raket.

Společný zájem těchto dvou spojenců posiluje počínání Íránu, tohoto ázerbájdžanského souseda. V roce 2008 se tamější policii podařilo zmařit íránský bombový útok na izraelské velvyslanectví v Baku. Slovy Alexandrose Petersena, autora knihy "The World Island: Eurasian Geopolitics and the Fate of the West", Ázerbájdžán rostoucí mírou přebírá roli Turecka za studené války jako stěžejní, převážně sekulárně orientovaný spojenec Izraele a USA (The Weekly Standard, 9: 9. 2013).

- - -

Pak nám ještě bude zbývat záskok na Krétu, kde bych se chtěl aspoň trošku seznámit s terénem, kde za druhé světové války se Wehrmachtu povedla první důkladná parašutistická invaze.

Zpátky v Americe, kde v listopadu proběhnou volby - vždy začátkem měsíce, vždy v úterý. Nejsou to jen soutěže mezi dychtivci bažícími po politických korytech, ale i iniciativy zavést všemožné novinky - hlasovat ano, ne, pro či proti. Například ve státě Colorado, městečku Deer Trail, 550 obyvatel, hlasovat o zavedení práva sestřelovat drones - ona letadla bez pilota. Ta americká, vlastní, samozřejmě. Pokládaná za nebezpečí ohrožující soukromí vlastních občanů.

Jiné dvě zajímavosti: Vojín Bradley Manning, odsouzen kvůli špionáži na 35 roků pobytu v příslušném žaláři, se rozhodl stát ženou. Stal(a) se z něj dívčina s jménem Chelsea, čemuž se významné mediální zdroje jako Associated Press, New York Times, Washington Post promptně, polititicky zcela korektně přizpůsobily. Takže tedy máme slečnu Chelseu Manningovou. Jak bych asi reagoval, kdyby se ráno vedle mě probudilo to mé celoživotní švýcarsko-čínské stvoření a představilo se třeba jako Mr. Ruprecht (hodně tvrdé sibiřské R) Habakuk.

A do třetice: Dozvídáme se ze zprávy Middle East Media Research Institute, že muslimský bohoslovec, velebný pán Abu Dhar Azzam, ve zdroji Turkestan al- Islamiyya, č.13, publikace Turkestan Islamic Party dává čečenské bratry Tsarnaevy, staršího Tamerlana a mladšího Dzokhara, jako vzor, poté co 16. dubna 2013 v Bostonu "nesmrtelnou slávu docílili hrdinským činem proti nevěřícím".

Nacionalismus a náboženský fundamentalismus zdemoloval britské, francouzské a pak i sovětské impérium. Na řadě by tedy mohla být Amerika. Zatímco islám dominuje na Východě a úspěšně proniká na Západ, křesťanství na Západě hyne a na Východě dochází k jeho likvidaci. Divné to naše doby.

- - -

Jen co jsem tohle napsal a odeslal, ledacos se na politickém poli událo. V srpnu 2012 se Obama jednoznačně vyjádřil, že Assad použitím chemických zbraní (ono porušení red line) by se dopustil mezinárodního zločinu, který by nezůstal nepotrestán.

Assad hrůzným činem v srpnu 2013 varovné ultimatum ignoroval, a bylo tedy na Obamovi, aby svému slovu dostál a se zbraní zasáhl - za nynější situace, kdy americká veřejnost rozhodně nepodporuje jakoukoliv iniciativu, která by přerostla v další vojenské utkání. John Kerry , Obamův ministr zahraničních věcí, přirovnal Assada k Hitlerovi, charakterizoval ho jako vraha, hrdlořeza (thug and murderer).

Mezinárodního napětí přibývá a najednou Putin přispěchá s návrhem svěřit zásoby syrských chemických zbraní pod ochranu světové organizace, a tak hodit záchranný pás Obamovi, prezidentu stále té nejnebezpečnější mocnosti, která v převažujícím ruském přesvědčení má v zálusku dominovat nad celým světem? Proč by to dělal?

Ztotožňuji se s interpretací konzervativního komentátora Charles Krauthammera, že je v Putinově zájmu zachránit Assadovu vládu, tím též ruskou námořní bázi v syrském přístavu, výměnou za Obamův závazek, že proti Assadovi vojensky nezasáhne. Obama tak vlezl Putinovi do pasti, z níž se nemůže dostat ven.

Včera, v úterý 10. září, Obama promluvil k národu - všechny významné televizní zdroje se podílely. Oznámil, že jeho iniciativa získat souhlas Kongresu k řízné akci se prozatím odkládá.

Dnes je středa 11. září, již dvanácté výročí triumfu islamistů, jejich zásahu do newyorských mrakodrapů a do washingtonského Pentagonu. Právě jsem se vrátil z našeho campusu, vzpomínkového ceremoniálu - jedenáct našich absolventů tehdy zahynulo.

Větší ztráty na životech než způsobeny japonským přepadem Pearl Harboru, z čehož tehdy vznikla druhá světová válka v Pacifiku. Tentokrát nikdo dodnes nebyl za útok 11. září 2001 odsouzen. Symptom povážlvě chatrného zdraví takovéto velmoci.

KONEC