Mnoho lidí je dnes zmateno a vzájemně si kladou otázky, co se to najednou děje s Ruskem a jak je to možné, že jeho představitel Vladimír Putin vystupuje tak agresivně. Avšak pro nemnohé pozorovatele tohoto dění, kteří sledují komentáře J. R. Nyquista, vycházející v překladu v Konzervativních listech, je odpověď poměrně jasná: není to ani něco převratného, ani něco nového. Je to založeno zejména na rozborech a závěrech uvedených v knihách Anatolije Golicyna, přeběhlíka z KGB s významem "černé labutě" (vysoce nepravděpodobného, nepředvídaného jevu s velmi zásadními následky – viz N. N. Taleb: Černá labuť, Paseka 2011, popř. David Floryk: O labutích a krocanech, Konzervativní listy 12/2011 – pozn. red.). Jelikož je často J. R. Nyquistem citován, je načase podat o jeho práci souhrnnou informaci.

O životě...

Kriticky a nepředpojatě myslících lidí, kteří jsou vůbec schopni si uvědomit co se děje, je málo. Z nich je navíc mnoho odrazeno od úplného pochopení situace právě tím, že Golicynovy knihy nepřečetli. Obě jsou totiž naprosto ostrakizovány. Navíc, jsou k dispozici jen v angličtině a jsou psány těžkým politologickým jazykem. "Nové lži místo starých" (New lies for old) z roku 1984 a "Perestrojkový podvod" (Perestroika deception) z roku 1995 si lze však pořád ještě stáhnout na internetu.

Podle A. Golicyna se jedná o závěrečnou fázi dlouhodobé strategie mezinárodního komunismu. A komunismus ovšem není mrtev, jak je většinovému mínění dlouho namlouváno – existuje fakticky přece nejen u nás doma, ale i v poměrně mnoha dalších zemích. Někde oficiálně vládne, jinde žije jakoby v ústraní a všude po světě bují v různém přestrojení. Putin tedy zjevně postupuje po předurčené cestě k světovládě a šance na jeho úspěch se zatím s uplývajícím časem stále zvyšují. Možná oprávněně si myslí, že má tentokrát lepší plán, než měl Hitler i než měl Stalin. Jeho součastí je dokonalá kamufláž záměrů. Co jiného je přece všeobecná mediální diskreditace šmahem všech teorií, beroucích v potaz fenomén kremelské konspirace? Přitom je to jediná možnost, jak analyzovat tak výlučně konspirativní a podvratné globální hnutí, jakým od svého počátku komunisté trvale jsou. Takže například Golicynova teorie není pro výklad naší dnešní situace uznávána. Byť, jak se zdá, funguje.

... a domnělé smrti komunismu

Podstatou nové strategie komunismu z konce padesátých let byl odvrat od násilné světové revoluce a příklon k soustředěnému rozkladu kapitalismu zevnitř. Ústředním dezinformačním cílem bylo přesvědčit Západ, že komunistická ideologie byla opuštěna. Pak se již dá úspěšně podstrčit kukaččí vejce vlastní falešné demokracie. Výsledkem měla být konvergence a splynutí obou systémů, ovšem za podmínek určovaných komunisty. Hlavní výkonnou silou této strategie byla tehdy ustavena KGB a zahájení podstatné fáze bylo odloženo na dobu, až za jednu generaci odezní paměť stalinských represí. Tedy – ejhle! – na konec osmdesátých let, kdy pod názvem perestrojka skutečně jako na povel vypukla. A. Golicyn ukazuje, jak byla mezitím strategie testována a vylepšována. Pro čtenáře je bolestné vidět v tomto světle naivitu a nepřipravenost západních politiků vůči perestrojce. Včetně takových idolů jako Reagana a Thatcherové. Přitom tehdy již byla první Golicynova kniha k dispozici a mohla jim být rukovětí pro patřičnou reakci. Ve své druhé knize předkládá A. Golicyn memoranda, jimiž bombardoval koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let CIA a upozorňoval na chyby i nebezpečí. Marně a bez odpovědí! Napsal, že v okamžiku, kdy začal Západ podporovat perestrojku, prohrál studenou válku. Jeho vývody stvrzuje tak nesporný fakt, že v Moskvě má po mnohá desetiletí dodnes rozhodující slovo KGB. Přičemž nezáleží na jejím momentálním makeupu a převleku. Pro lidi KGB perestrojka fungovala.

Důvěřiví proti prohnilým

Golicyn také vysvětloval, že pro vylákání Západu za účelem ještě větší podpory perestrojky, byly připravovány další návnady, coby průkazy odumření komunismu. Byly to nabídky, jež nešlo odmítnout. Jednou z nich bylo odstranění Gorbačova v srpnovém puči 1991. Mělo přesvědčit Západ o tom, jak si přes různé kritické zvraty proráží v Rusku demokratizace cestu kupředu. Podobně mělo vyprovokovat Západ k větší podpoře perestrojky představení s tankovým ostřelováním parlamentu v říjnu 1993. Putinova pozdější extempore byla zřejmě opět takovým potřebným přitvrzováním důkazů o neexistence vlivu komunismu.

Ačkoli se A. Golycin před mnoha lety odmlčel, neměl by pro něj být nynější světový vývoj překvapením. Přikláněl se sice k odhadu zahájení konečné fáze na období po roku 2000, ale do hry patrně vstoupilo více nepředpokládaných faktorů, takže došlo ke zpoždění. Možná to byl nečekaný krach kariéry prezidenta B. Clintona a naprosto překvapivé vítězství G. W. Bushe, anebo si prostě noví oligarchové chtěli své pozice chvíli užít… Je škoda, že v rozvíjení Golicynovy seriózně podložené teorie pokračuje tak málo badatelů. J. R. Nyquist je asi nejdůslednějším z nich. Upozorňuje na klikaté a rozporuplné cesty, jimiž se dnes podivuhodně přibližuje Obamova vládnoucí třída v USA k principům upevňovaným v Putinově Rusku, jakož i v Číně: omezení osobních svobod, sterilizace médií, monopolizace moci, kámošský kapitalismus oligarchických skupin. I v Evropě prosazuje vládnoucí třída euro-komisařů, vzešlá převážně z řad bývalých eurokomunistů či socialistů, režimu podobných rysů. Taková je skutečnost.

Přejme si, ať se všichni konečně probudíme.

Mezititulky redakční