SVĚT: Co třeba reinkarnace

Chceme žít věčně, ale nechce se nám stárnout.Nedávno jsemdumal nad jedním z četných průzkumů veřejného mínění o zásadních otázkách života a smrti, s těmito výsledky: v posmrtný život na nebesích věří 81 % a nevěří 13 % Američanů. Ti věřící pak dostali otázku, jak si představují další vývoj po odchodu z tohoto slzavého údolí. Naprostá většina – 61 % - vyjádřila své přesvědčení o spěšném povýšení do nebe, 15 % počítá s pobytem v očistci, pouhé 1 % sebekriticky rezignovaně míří do pekla, 4 % předpokládají totální konec existence a 5 % spoléhá na reinkarnaci, na zopakování životní pouti v jinačí podobě.

Sympatizuji s touto posledni variantou, snad proto, že jako pětileté dítě jsem se ocitl v automobilovém úrazu, natolik ošklivém, že v novinách vyšla noticka o mém tragickém skonu, ale po opakovaných operacích roztříštěné lebky tehdy neuskutečněném. Leckdo z nás již zažil pocit, že kdesi v úplně novém, cizím prostředí, na turistickém výletu někde v Tramtárii, si řekne: „Tohle je mi ale povědomé, tady jsem už jsem jednou byl - musel být.“ Ale kdy?

Před už řadou let jsem důkladně provandroval indický kontinent a také ostrov Sri Lanka, tehdy ještě znám jako Ceylon. Hinduismus, buddhismus, reinkarnace, začal jsem se zajímat. Třeba má pravdu Brian L. Weiss, lékař a autor knihy Many Lives, Many Masters, když se odvolává na tvrzení starodávného mystika, že vlastně nejsme fyzická stvoření vybavená duší, ale především jsme duše, které na sebe berou lidskou podobu.

Arthur C. Clarke, světoznámý vynálezce v oboru komunikačních satelitů, žil na penzi právě na onom ostrově Sri Lanka a zajímal se o úkazy dosud unikající našemu chápání. V televizním seriálu The World of Strange Powers prezentoval svědecky, ba i vědecky, ověřené případy, aniž by někomu vnucoval ten který závěr, že se tak stalo. Třeba případ Angličana jménem Ray Bryant, který v hypnóze se představill jako Reuben John Stafford, příslušník 47. lancashirského pluku za krymské války před víc než sto lety. Ve své výpovědi, svědky nafilmované, popsal krutou zimu v prosinci 1854, bitvu u reky Alma, uvedl jména důstojníků, některá z nich si ale spletl. Nespletl se v detailního popisu bubnu s insigniemi uzmutého nepřátelským Rusům. Nic takového nemohl někde vyčíst, jeho popis bitvy též naprosto souhlasil se svědectvím v archivu objeveném dopisu jednoho z důstojníků oněch dnů.

Vědec Clarke uváděl řadu příkladů ze svého oblíbeného ostrova. Tamější venkov, čtyřletá holčička Milani začala říkat své matce Ritě Sriyani, že tam k nim do rodiny nepatří, že její pravý domov je jinde – v 10 kilometrů vzdálené vesnici. Matka vyhověla naléhání a se svědky se vydala na cestu s dítětem, které okamžitě zamířilo do domu rodiny, jejichž dcerka, tehdy jedenáctiletá, před osmi lety zahynula při motocyklovém neštěstí. Čtyřletá Milani neměla nejmenší problém s orientací, paní domu oslovila jako svou matku, hned zamířila do pokoje, kde dřív žila, našla své původní hračky a při shlédnutí fotografie mrtvé předchůdkyně prohlásila: “To jsem já.” Kdekoliv na Západě by to byla senzace a patrně i příčina k zarputilému soudnímu utkání mezi rodinami. Tam ale obě matky téhož dítěte se dohodly na harmonickém řešení.

O podobném případu se zmiňuje psychiatr Ian Stephenson, působící na prestižní univerzitě ve Virginii. V knize Old Souls: The Scientific Evidence for Past Lives (“Staré duše: vědecký důkaz existence minulých životů”, Simon and Schuster, 1999) se zabývá vyšetřováním více než 3000 úkazů možné reinkarnace. Případ dvojčat mužského pohlaví ze Srí Lanky: Jeden z chlapců tvrdil, že v předchozím životě byl povstalcem, zastřeleným v roce 1971. (Zrovna v tom roce jsem těsně po povstání na tehdejší Ceylon přijel a ověřoval si jeho značně krvavý dopad.) Druhý chlapec se pamětí vrátil do svých školáckých let, pamatoval si vesnici, odkud pocházel, cestu vlakem do školy, popsal svůj původní domov – obydlí, nábytek, jméno příbuzných. Při návštěvě domu prstem ukázal na zeď, na níž si pamatoval všelijaké nápisy. Po jeho smrti smrti nabílením zdi nápisy byly ale odstraněny.

Autor popisuje značně početný výskyt případů v končinách pokládajících reinkarnaci jako něco nijak příliš neobvyklého. Tvrdí, že v jiných kulturách jako například ta naše dochází k repression – potlačení vzpomínek takového vědomí. Tu předchozí existenci, zpravidla předčasně ukončenou násilnou smrtí, si pamatují děti ve velmi útlém mládí. Po dosažení věku pěti let již zpravidla bývá pozdě. Za nejpozoruhodnější pokládám autorovo tvrzení, že osoby, přesvědčené o svém přetělení, měly mateřská znamínka (birthmarks) a jizvy, jaké byly zaznamenány při pitvách těl v dřívější jejich existenci.

Pokračujme s bizárnostmi. V archivu mám uchovanou zprávu z roku 1967, zdroj noviny Evening Post, Charleston, Jižní Karolina. Je u toho fotografie busty římského císaře Vespasiana, který vypadá jako identické dvojče tehdejšího amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona. Historik Suetonius popisuje Vespasiana, který vyrostl na malé vesnici, jako tvora neotesaného, přívětivého, ale prolhaného, mazaného, libujícího si v obhroublém až oplzlém humoru. Na matčino naléhání úspěšně usiloval o zvolení do senátu a po zavraždění císaře Vitellia v r. 70 se stal císařem. Netajil svůj prostý původ, pravidelně navštěvoval rodnou farmu a snažil se vládnout spravedlivě.

Čili též perfektní profil L.B. Johnsona. Že by i on byl reinkarnací z doby římského impéria, tak jak o sobě tvrdil proslulý generál George Patton?

Mohou mít něco společného s reinkarnací podivuhodné paralely dvou amerických prezidentů – Abrahama Lincolna a Johna F. Kennedyho? Lincoln byl zvolen prezidentem v roce 1860, Kennedy v roce 1960, oba byli zabiti v pátek zásahem do hlavy. Jméno Lincolnovy sekretářky bylo Kennedy, jméno Kennedyho sekretářky bylo Lincoln. Jejich vrahy byli Jižané, jejich nástupci v úřadu byli Jižané a příjmení obou bylo Johnson. Andrew Johnson, Lincolnův nástupce, se narodil v roce 1808; Lyndon B. Johnson, Kennedyův nástupce, se narodil v roce 1908. (A posměváčci třeba dodají, že týden před smrtí Lincoln pobýval v lůně městečka Monroe, stát Maryland, a týden před smrtí Kennedy pobýval v lůně herečky Marylin Monroe.)

Shledávám osvěžujícím, že život nám obohacují mystérie neznámého, nezjištěného a snad i nezjistitelného. Jedno UFO za druhým, duchové, strašidla, exorcism čili vyhánění, vymetání satana. Katolická církev v New York City má ve funkci vymetače čtyři, a v Denveru, Colorado, protestantský kazatel vede celou školu ve výuce vymetačství.

K O N E C