Jewish Telegraphic Agency je globální zpravodajská agentura židovského národa, praví se v jejím logu. Za dva roky oslaví sto let svého působení. Sídlí na newyorském Manhattanu na Západní 30. ulici.

V pátek 8. října publikovala na svém webu článek „What Syria ́s refugees think about Israel might surprise you“ (Možná pro vás bude překvapením, co si syrští uprchlíci myslí o Izraeli). Napsán byl v Berlíně a jeho autorem je vedoucí redaktor Uriel Heilman. Na text mě upozornil pan Jiří Hřebec, který současně pro tyto stránky připravil český překlad. Ten vám nyní nabízím.

- Izraelská vláda tajně spolupracuje se syrským prezidentem Bašárem Asadem.
- Amerika chce prodlužovat syrskou občanskou válku co nejdéle.
- Rusko na globální úrovni hraje lépe než Spojené státy.

To jsou některé názory, které nejspíš uslyšíte, když se začnete bavit o politice se Syřany, kteří opouštějí svoji válkou zničenou zemi a míří do Evropy.

Když jsem jel nedávno do Berlína psát o vlně uprchlíků, kteří přijíždějí do Německa, jedna z otázek, která mě nejvíce zajímala a která se mi stále vracela od roku 2011, kdy Bašár Asad začal s bombardováním vlastního obyvatelstva, byla: „Když nyní vidíte pravou tvář své vlády, díváte se na Izrael - svého dlouholetého nepřítele jiným pohledem? Mohl by být nepřítel vašeho nepřítele vaším přítelem?“

Mýtus z filmu

Avšak, když dojde na jejich pohled na Izrael, tak ten vypadá spíše jako souhrn konspiračních teorií, než politický názor. A byl jsem překvapen (i když bych asi neměl být), že to, s čím se většina Syřanů identifikuje, není ani tak národnost jako příslušnost k jednotlivým náboženským proudům, a proto se mnohem více zajímají o rozdíly mezi alavity, sunnity, šíity a Kurdy než o rozdíly mezi Araby a Židy.

„Izrael a Bašár Asad jsou jedno a to samé,“ říká Chálid el-Hassan, 17letý Syřan z pobřežního města Tartús, který nedávno přišel do Berlína. El-Hasan zmínil roky trvající nárazníkové pásmo OSN na syrsko-izraelské hranici a Asadovy opakované neúspěchy odpovědět Izraeli na vzdušné útoky během syrské občanské války i před ní.

Emad Chálil, 22letý student práv z Aleppa, opakoval mýtus, který je široce rozšířen na arabském Středním východě: že dva modré pruhy na izraelské vlajce představují řeky Nil a Eufrat a Davidova hvězda uprostřed je znakem toho, že Židé chtějí získat kontrolu nad celým územím mezi oběma řekami, od Egypta až po Irák.

„Přijdete navštívit Sýrii, OK. Přijdete zabrat naši zemi, ne OK,“ uvedl.

Když jsem Chálilovi řekl, že mýtus o vlajce nemá s pravdou nic společného, jen pokrčil rameny: „Viděl jsem to v dokumentárním filmu.“

Jistě, slyšel jsem mnoho různých pohledů, od syrského Kurda, který se zajímal o platy učitelů v Tel Avivu, až po pohled truchlící syrské matky, která se mě ptala, proč - když jsme všichni děti Adama a Evy - nemůžeme spolu vycházet. Pro mé západní uši bylo mnoho syrských výpovědí exotických, vnitřně rozporných nebo ignorujících fakta. Nicméně jsem se velmi snažil jen poslouchat a neargumentovat. Mým cílem nebylo přesvědčit je, kde jsou na omylu, ale získat představu o tom, jak vidí tento svět.

Selhání Západu

Vzhledem k jejich více než čtyřleté zkušenosti s občanskou válkou byli Syřané, které jsem potkal, méně ochotni mluvit o Izraeli než o tom, co nazvali selháním Západu při pomoci Sýrii.

Pětačtyřicetiletá Hadija Sulejmanová, narozená ve východosyrském městě Dajr az-Zaur, jejíž 18letý syn byl zabit pěchotní minou nastraženou Islamským státem (IS), řekla, že ona i ostatní Syřané byli šťastní, když byl zvolen americkým prezidentem Barack Obama. Ale jeho nečinnost po začátku syrské revoluce změnila její pohled na něj. „Myslím si, že to, co se teď děje, je zodpovědností Obamy. Kdyby chtěl, mohl tu válku zastavit,“ míní Sulejmanová, které zůstalo ještě pět dětí.

Sulejmanová obviňuje „židovskou lobby“ z maření jakýchkoliv akcí v Sýrii. Tvrdí, že americká politická reprezentace dává přednost protahování občanské války, protože se tak Syřané budou déle zabíjet navzájem. Také klade Američanům za vinu vznik IS, protože prý nezvládli invazi v Iráku.

30letý nezaměstnaný Idris Abduláh (obr. 2), syrský Kurd, který přišel do Německa před rokem, řekl, že není fér svalovat vinu za vznik IS na Ameriku. Poukazuje na Asada, který vytvořil problém Islámského státu tím, že brzy po vypuknutí občanské války propustil z vězení islámské radikály. Abduláh také řekl: „Amerika tím, že nedokáže rázně konat v Sýrii, ukazuje svou slabost - zejména v porovnání s Ruskem.“

Při zmínce o úspěšném odtržení Krymu od Západem podporované Ukrajiny Abduláh prohlásil: „Západ ztrácí, Rusko vyhrává.“ K tomu dodal: „My všichni nenávidíme americkou vládu za to, že nedělá nic pro syrské lidi, i když by mohla. Američany jako lidi v nelásce nemáme.“ A pak mi nabídl šálek horkého čaje, který mu právě jeho přítel vtiskl do ruky.

El-Hassan řekl, že byl zklamaný mizerným uvítáním, kterého se dostalo syrským uprchlíkům v Evropě – zejména ve srovnání s „velkodušným“ uvítáním uprchlíků z Iráku, Libanonu a Palestiny v minulých dekádách. El-Hasan řekl, že než se dostal do Německa, setkal se hlavně s nenávistí - od maďarských strážníků, kteří ho bili a zadržovali, až po Srby, kteří odmítli zajistit ubytování a další pomoc. „V Srbsku a Makedonii jsme spali na ulicích a nikdo se o nás nepostaral,“ říká el-Hassan. „Zde v Německu také spíme na ulicích, ale přicházejí lidé a přinášejí nám jídlo a spacáky. Tady jsou lidé velmi dobří.“

Arabové nás nemilují

Když jsem se el-Hassana ptal, proč státy Perského zálivu nepřijímají syrské uprchlíky, jeho odpověď byla přímočará: „Arabové nás nemilují.“ Abduláh řekl, že věří, že se státy Zálivu obávají, že syrští uprchlíci by mohli destabilizovat jejich pevně ovládané společnosti tím, že by vyvíjeli tlak na více svobody.

Doposud nesly hlavní tíhu syrské uprchlické krize sousední muslimské státy. Zhruba polovina ze 17 milionů obyvatel Sýrie se musela v důsledku občanské války přestěhovat. Kromě milionů, které se přesouvaly v rámci země, odešly zhruba 2 miliony lidí do Turecka, přes 1 milion utekl do Libanonu, přes 600 tisíc našlo přístřeší v Jordánsku a okolo 250 tisíc odešlo do Iráku.

Mnoho těchto zemí se již brání dalšímu přílivu Syřanů vzhledem k slábnoucímu mezinárodnímu financování syrských uprchlíků a obavám z destabilizace či dokonce zvýšení přílivu. Když kancléřka Angela Merkelová před šesti týdny oznámila, že její národ přijme 800 tisíc žadatelů o azyl, okamžitě to vyvolalo novou vlnu Syřanů, kteří se vydali na riskantní cestu do Evropy. (Pro srovnání, USA přijaly za posledních 5 let 1500 syrských uprchlíků. Obamova administrativa v září prohlásila, že do roku 2017 zvýší počet přijatých žadatelů o azyl ze 70 tisíc na 100 tisíc lidí. Toto číslo nezahrnuje pouze Syřany, ale uprchlíky z celého světa.)

Zveličují nebezpečí

Syřané nejsou jediní, kdo míří do Německa. Uprchlické tábory, které jsem navštívil v Berlíně, jsou plné Iráčanů, Pákistánců, Eritrejců a obyvatel mnoha jiných zemí - včetně rusky mluvících lidí se střední Asie. Někteří utíkají před válkou, násilím a pronásledováním, ale mnoho z nich jsou ekonomičtí imigranti, kteří pouze hledají lepší příležitosti. Z toho je mnoho Syřanů zděšeno a obviňují ostatní, že zveličují nebezpečí, kterému doma čelí, a dokonce se snaží zajistit si falešné syrské dokumenty s cílem získat v Německu azyl.

Bez ohledu na touhu po novém životě v Německu bez války a nebezpečí Hadija Sulejmanová říká, že by se vrátila do Sýrie, jakmile by válka skončila. Ale takových by asi nebylo mnoho. Říká: „Deset let jsem pracovala, abych postavila dům, ale teď je to všechno zničeno Asadovými bombami. Zkusila jsem žít pod Islámským státem, ale kdokoliv řekl něco, co bylo v rozporu s IS, byl sťat.“

Sulejmanová prozradila, že se pokoušela získat povolení ke vstupu do Kuvajtu, kde její muž pracoval minulých 13 let, ale povolení vstupu jí bylo zamítnuto. Stejně to dopadlo, když se pokoušela o vstup do Saúdské Arábie. Nyní má jedno dítě v Rakousku a čtyři u sebe v Německu, kam přijela na konci září.

„Ale Sýrie,“ uzavírá Hadija Sulejmanová, „je stále můj domov.“

(Mezititulky L. S.)

Originál článku na webu JTA

1/ Někteří ze Syřanů, s nimiž Uriel Heilman (s čepicí) v Berlíně hovořil. Foto: JTA.

2/ Idris Abduláh, syrský Kurd v Berlíně. Zatím hledá práci. Foto: JTA.

3/ Syrští uprchlíci v Německu, cíli své cesty. Očividně spokojení. Foto: JTA.