Jeden z předchozích textů, které vnucuji dosud neodpadlým členářům, jsem započal povzdechem nesmrtelného George Orwella, že některé nápady jsou tak pitomé, že mohou imponovat pouze intelektuálům.

Značně přesvědčivým příkladem nám například může posloužit univerzitní mládež v Německu v třicátých letech, Hitlerovu magnetismu důkladně polehnuvší (a potom jeho zásluhou na bitevních prostorách tuze porubaná). Neexistuje nesmysl, který by řadám intelektuálů dosud nebyl imponoval. Právě se dočítám o protestním pochodu v Praze sídlících Američanů, horlících proti Trumpovi, jenž přece prezidentem vůbec neměl být, nemohl se jím stát, však to slovutní experti nejen předpověděli, ale i svou prestiží zaručili.

Teď tedy mají to, co si ani představit nedovedli. Trump nejen na domácí frontě je ztotožňován s Hitlerem. Některým nyní teď po Praze rozhořčeně pochodujícím bych tuze popřál návrat třeba do roku 1942, doby heydrichiády, otevřít tehdejší noviny s denními seznamy čerstvě popravených. Tehdy to začínalo literárním velikánem Vladislavem Vančurou.

Nynější americký autor a zejména satirik P.J. O’Rourke ve svém výtečném eseji „The Revolt Against the Elites“, The Weekly Standard, 13. února 2017, se touto záležitostí zabývá a k tomu přidává užitečný podtitulek „And the limits of populism“.

Začíná větou o právě absolvovaných prezidentských volbách, které si spíš zasloužily označení jako rebellion v podobě občanské války nebo spíš něčím přesněji definovaným jako War of Incivility, což ale je stav, pro který správný český ekvivalent nenacházím.

„Elity, experti nás unavují,“ takový je autorův povzdych, neomezený na pouze americkou končinu a takovému tristnímu stavu přisuzuje celoglobální dopad. Napřed zamířil do Evropy, Velké Británie a její reakci na brexit. Zmiňuje se o Dánsku, Švédsku, Nizozemí, tamějším vzrůstu nálad s označením nationalist, protectionist, anti-immigration. Přibývá síla EU-skeptických politických stran, však ty už vládnou v Polsku a Maďarsku.

O naší rodné zemi české prozatím ani zmínka. Dost se ale dozvídáme o do Evropy započítávaném Islandu. Tam v roce 2016 v parlamentních volbách se zviditelnila strana Pirátská. Něco takového u nás v ČR doma přece také bylo či dokonce ještě je. Co se stalo se stranou Erotické iniciativy nebo tak nějak? Určitě nic takového nemají například v Saúdské Arábii.

Proti elitám se brojí s odvoláváním na populismus s hodně katastrofálním dopadem: Hitler, Mussolini, Franco. V USA se něčím takovým hrozí směrem k Trumpovi, avšak bez příležitosti poskytnutí relevantních precedentů. Tím jediným populistou v politické historii snad byl jen William Jennings Bryan (1860 - 1925).

Třikrát se neúspěšně pokusil o prezidentsví, jednou se zásluhou Woodrowa Wilsona stal ministrem zahraničí, proslul jako vytrvalý pacifista, jemuž se nepodařilo první světovou válku odvrátit a té druhé se už nestačil dožít.

Satirik O’Rourke za největšího populistu všech dob pokládá římského císaře jménem Julius Caesar, velikán a oběť spiknutí, k smrti ubodán tucty senátorů. Proces to údajně byl dost zmatený, při té příležitosti se několik senátorů vzájemně pobodalo. Zájemcům o podrobnosti nejen této události dlužno doporučit veledílo Edwarda Gibbona The History of the Decline and Fall of the Roman Empire, stran 3.589. V českém vydání jich víc nebo míň.

- - -

Z dávnověku pryč do našich nynějších časů: projevy nelibosti vůči vládnoucím elitám už zasahují všechny kontinenty. Dozvídáme se, že například Brazilie, snad pátý nejmohutnější stát na světě, je momentálně v situaci, že naprosto každý významný politik bez ohledu na svou momentální ideologickou orientaci - socialisté, komunisté. nacionalisté, fašizující radikálové, též prezidentka, dcera bulharského přistěhovalce - prakticky všichni v tamější top elitě mají na krku trestní stíhání kvůli korupci. (Je to končina s všelijakými bizarními zážitky. Byl jsem tam několikrát, ale zmeškal jsem tuto událost: Blížily se senátní volby a nějací šprýmaři jako kandidáta navrhli nikoliv muže nebo ženu, ale hrocha - zviřátko pořádného rozsahu. Volební pravidla něčemu takovému nebránila. Jenže došlo k nečekanému vývinu, že za prvé, hroch volby vyhrál, a za druhé, krátce poté zesnul, dřív než mohl v senátě zasednout. Došlo tudíž k dalšímu unikátu, že původní iniciátoři vyšťourali zákonný předpis, podle něhož dotyčný nebožtík měl nárok na státní pohřeb. K němu prý věru došlo: na lafetě vezen, na tučné hrudi posmrtně dekorován medailemi za nikdy nedosažené zásluhy. Jak to dopadlo s jeho případným dědictvím, nemám tušení.)

Vraťme se k elitám, mnohými nápady a iniciativami se vyznamenávajícím, mezi nimiž je jejich oddanost k multikulturalismu, k přesvědčení, že není rozdílu mezi kulturami, civilizacemi. Wagneriáni či vegetariáni nebo kanibalové. Mona Lisa v Louvru nebo kosočtverec, křídou vyjádřený někde na vratech. Vsjo rovno.

- - -

Výzkumník Cook trpěl nedostatkem smyslu pro věrohodná přirovnání. Kus jižního Pacifiku přirovnal ke Skotsku, a tak vznikla Nová Kaledonie. Tři sta mil odtud zavadil o souostroví hornaté a sopečnaté, a to mu připomínalo Hebridy upršeného studeného severu. Tam vřes, tady kokosy, nic nevadí, na mapu tak přibyly New Hebrides neboli Nouvelles-Hébrides. Ostrovů se tam dá napočítat skoro osmdesát, mají podivná jména jako Pentecost, Anatom či dokonce Erromango, celkový počet obyvatel se odhaduje na sto tisíc. Sopky tam jsou četné, jenže většinou nečinné. V době naší přítomnosti pouze pět vulkánů si tam dusalo a vyplivovalo své červené útroby.

Seriozní prameny uváděly, že to jsou jedny z těch nejnezdravějších, nejprimitivnějších a nejpitoměji spravovaných končin kdekoliv na světě. Oficiálně se tamější systém jmenoval condominium, což nemělo nic společného s antikoncepcí, ale se spoluvládím britského království a francouzské republiky. Angloamerické kondominium rovněž existovalo na ostrově Canton v Pacifiku, kde výlučně rozhodovali američtí vojenští páni, a pak na ostrově Elderbury, tamtéž, kde není nic a nerozhoduje nikdo.

Když jsem plánoval naši první cestu Oceánií, nechtěl jsem si nechat ujít takové zbývající dvojvládí. Pokud jste kdy slyšeli cokoliv absurdního o tamějším režimu, nejspíš to byla pravda. Dvojí byly peníze, rovněž se měřilo a vážilo pod obojí. Systém soudní jurisdikce nebyl dvojí, ale vícerý. V roce 1842 britská loď přivezla na Erromango dřevařské dělníky z Tongy, kteří domorodé muže zamordovali, ženy a děti zahnali do jeskyň, vchody zacpali roštím, zapálili a zajatce usmažili. V roce 1861 u téhož ostrova přistál škuner nacpaný pasažéry z ostrova Tanna. Trpěli neštovicemi a to byl účel výletu - nakazit obyvatele, kteří do jednoho pomřeli. Lovci voňavkového (santálového) dřeva znali plno triků. Například ukradli náčelníka a pak s jeho poddanými uzavřeli směnnou smlouvu: šéfa za dřevo. Když loď byla plně naložená, náčelníka nevydali, ale prodali na sousedním ostrově do místní kuchyně. Není divu, že kádrový profil bílého muže byl všelijaký.

Usmolen byl kompromis v podobě společné námořní komise. Britský reprezentant bude ochraňovat britské životy a francouzský reprezentant bude pečovat o francouzské zájmy. Podle mezinárodního práva Nové Hebridy nepatřily nikomu - terra nulius. Jenže pak se jim tam začali cpát Teutoni, za pár let vypukne první světová válka, a tak v roce 1906 Londýn a Paříž spolu vymyslely kondominium. Ostrovy, jež nepatřily nikomu, budou teď mít dva vlastníky najednou.

Přistáváme na ostrově Efate, nikoliv největším, ale nejdůležitějším. Tam totiž byla Vila, hlavní město, respektive hlavní vesnice kondominia.

V maličkém hotelu většinu pokojů měli rezervováni právníci. „Už jsem tady dvacet let, ale za půl roku jedu domů. Jsem z Winterthuru. Už to tady není ono. Pět set společností se tady registrovalo, přibylo patnáct advokátů a šest bank. Ceny pozemků vzrostly až stonásobně. Ne, jedu do Švýcar, naposled jsem byl doma v šestadvacátém.“ Tak promlouval lysý aktuár ve velkých dřevěných, ne právě nejnovějších justičních prostorách.

Joint Court nesoudil všechno či každého. Trestal případy, když domorodec ublížil bílé tváři, nikoliv však naopak. Anglickou facku černouškovi řešil jiný, totiž stoprocentně britský soud, a podobnou událost, vyťatou galskou pěstí, vyřídila výlučně francouzská spravedlnost. Tak to už bychom měli soudy tři. Ještě jich pár zbývá. Facky mezi Melanésany zváží jiná instituce kondominia zvaná Native Court (Domorodý soud). Soudce neměl paruku, pouze knírek a krátké kalhoty.

U kondominiálního volantu seděli dva šoféři, jeden z nich šlapal na plyn, druhý brzdil, každopádně jim to jelo z kopce a nabývalo na rychlosti.

Většina ostrovanů se aspoň nominálně pokládala za křesťany, všelijaké animisty

a vyznavače tzv. cargo cult. Křesťanství se zasloužilo o pokrok. Zajímavé bylo kázání presbyteriánského faráře Freda Kalo. Jako hlavní zásluhy zdůrazňoval zrovnoprávnění žen a odbourání strachu. Ženy s údělem otrokyně. Novorozeňata, pokud nebyla po meči, se houfně zahazovala. Vdovy se pohřbívaly za živa. Ženy se také jedly. Měřítkem hodnot jsou prasata, respektive prasečí kly. Čím víc klů, tím větší společenská prestiž. Vepři nebo aspoň jejich kly slouží k výměnnému obchodu. Užívá se jich také jako platidla při nakupování manželek. Taková nevěsta nepřijde lacino. Na rozdíl od Šalamounových ostrovů, kde vládní vyhláška určila 75 dolarů jako cenový strop, na Nových Hebridách musel ženich platit až desetkrát tolik. Těžko pak posoudit, zda k zavedení kromobyčejné zvyklosti nepřispěla též nevole nad tak vysokým výdajem. Při svatbě totiž vezme ženich kámen a jím zasáhne nevěstin chrup. Tím jím vyrazí přední zoubky ke zdůraznění jejího půvabu. Někteří tito estéti se svými draze nabytými polovičkami zacházejí šetrněji: opatří si klacíček, ten přiloží ke chrupu, kamenem pak přední zoubky vyviklají a vytáhnou. Vyvolávání představ středověkého mučení. Ale jak už to v životě bývá, když později potkáte pět takových výsledků, každý s parádním výmlatem, původní unikát utrpí v množství a pozorovatel takovou dentální metamorfozu třeba už vůbec ani nezaregistruje.

- - -

V onom 800 mil dlouhém archipelagu Vanuatu se zhruba 80 ostrovy o celkovém rozsahu 12.000 km2 jsem už delší dobu nebyl, ona hlavní vesnice Port Vila se rozmohla na město, 36.000 obyvatel, 85 % z nich jsou jacísi křesťané, z kondominia se stala republika Vanuatu s nelichotivým hodnocením „Nejméně vyvinutý členský stát OSN“. Živí se zejména zemědělstvím a mezinárodně v podstatě podvodným, ale přece jen nikoliv protizákonným počínáním: Vanuatu se stalo státem tzv. flag of convenience, „vlajkou vhodnosti“ - daňovým únikem a rájem pro 1000 zahraničních společností včetně 60 bank. Z jejich tamější registrace se státní kasa ročně obohatí o nejeden milion dolarů.

Takové tedy zůstává dědictví původních elit britských a francouzských s úplně jinými představami, jak by se měl uspořádat život tolik odlišných domorodců.

Elity zpravidla netrpí za své omyly, které způsobily. Teď se Evropa prapodivně potýká se svou refugee crisis. Jaký bude dopad německé kancléřky Merkelové a jejího slibu otevřené náruče pro milion prchajících mohamedánských zájemců?

Po tomto otazníku aby následovalo conundrum - onen záhadný dopad, k němuž dojde v případě, že pokus o svržení establishmentu se povede, elita svržena bude a vítězové se stanou součástí nové elity a při té příležitosti aby i splynuli s veterány, úspěšně přeživšími svou původní porážku.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče