V národě, kde je takřka každý odborníkem na Rusko a Ukrajinu, je těžké sdělit na toto téma ještě něco nového. Všechny historické paralely (Hitlerův zábor Porýní, Rakouska, českého pohraničí) již byly vyčerpány. Nebudu polemizovat, do jaké míry sedí nebo nesedí. Ani nebudu otevírat otázku, zdali ruské osídlení Karlových Varů by mohlo skýtat záminku k nečekanému výsadku. (Obdobně by se dalo diskutovat o londýnském Kensingtonu nebo ještě spíše Mayfairu, ale to nechám také stranou.)
Zajímavější je otázka, jak by měl Západ reagovat. Jak se mají EU, NATO a USA postavit k Rusku v souvislosti s anexí Krymu?
Ve své podstatě jde o problém z matematicko-ekonomické teorie her. Dvě protistrany mají v úmyslu dosáhnout určitého cíle a zároveň musí brát v úvahu reakci protivníka. Pro klasický příklad úspěšné aplikace této teorie bych ocitoval krátkou pasáž z knihy Dramata a frašky ekonomie:
Teorie her se samozřejmě uplatňuje i v oblasti diplomacie a válek studených i horkých. Ronald Reagan znal práce Thomase Schellinga, který radil již Kennedymu během karibské krize. Schellingovo doporučení zní: (1) Jasně formulujte svůj požadavek - například, ať Sověti ihned stáhnou rakety z Kuby. (2) Jasně formulujte kroky, které budou následovat při jeho nesplnění - mezi našimi státy nastane válečný stav a my zaútočíme jako první. (3) Signalizujte všemi prostředky, že bod číslo dvě myslíte smrtelně vážně. Tedy: žádné neurčité výhrůžky a současně projevy ochoty k ústupkům.
Reagan se úmyslně stavěl do role šílence, kterému nebude činit potíže stisknout červené tlačítko. Proto ho Sověti brali vážně. Proto zbrojili, až se uzbrojili a ekonomicky zhroutili. (Díky, profesore Schellingu.)
Právě tak vážně brali Němci švýcarského prezidenta, který vzkázal občanům v rozhlasovém projevu: "Braňte se Hitlerovi všemi prostředky až do posledních sil. A nevzdávejte se, ani kdybych já sám vyhlašoval kapitulaci, neboť k podobnému kroku nemám podle ústavy oprávnění." Hitlerovi generálové spočítali pravděpodobné ztráty a došli k názoru, že operaci Tannenbaum (Jedle) bude lepší nezahájit. Führer zuřil, ale poslechl své generály.
Profesor Thomas Schelling doposud žije, ale patrně vzhledem ke svému věku 92 let již veřejně nevystupuje. (Alespoň se mi nepodařilo najít žádný jeho článek nebo rozhovor z letošního roku.) Ale jeho doporučení jsou zřejmá: jasně formulovat požadavek, jasně formulovat odvetné kroky, být absolutně přesvědčivý.
Nic z toho dnešní Západ nedělá.
Západ by samozřejmě uvítal, kdyby Rusko respektovalo hranice a stáhlo se z Krymu. To je celkem jasné. Současně je ale každému zřejmé, že Putin nic takového neudělá. Proč neudělá? Proto, že Západ doposud neuměl zřetelně formulovat, jaké odvetné kroky by měly následovat v případě nesplnění požadavku.
Jak by měla reakce Západu optimálně vypadat?
/1/ Vyzýváme Ruskou federaci, aby stáhla své vojenské jednotky z Krymu ve lhůtě do 20. března. Současně požadujeme od Ruské federace formální uznání suverenity Ukrajiny nad zmíněným teritoriem.
/2/ V případě nesplnění této podmínky přikročíme k vypovězení platnosti cestovních a pobytových víz všech občanů Ruské federace na území členských států NATO a EU; zároveň podnikneme kroky k dočasnému zmrazení finančního a nemovitého majetku ruských občanů. Rovněž přehodnotíme plány hospodářské spolupráce a obchodních vztahů.
/3/ Na důkaz, že předchozí bod míníme vážně, okamžitě rušíme platnost víz těchto občanů Ruské federace: následuje dlouhý seznam vyhlášených oligarchů, zejména těch napojených na Kreml.
Něco podobného navrhuje i šachový velmistr Garry Kasparov, který samozřejmě zná Rusko na vlastní kůži. Takže na tomto postupu asi něco bude. Je tu ovšem háček.
Putin příliš dobře ví, že Západ nic podobného nevyhlásí. Ví, že Němci potřebují ruský plyn, že Francouzi chtějí prodat ruskému námořnictvu obojživelné útočné lodě třídy Mistral v hodnotě 1,2 miliardy dolarů, že londýnský finanční trh profituje z ruských klientů, a že USA jsou finančně zatížené natolik, že si žádný další konflikt nemohou dovolit.
Putin dále velmi dobře ví, že zadlužení Západu je velké a hospodářský růst je slabý, zejména pokud jde o kontinentální EU. Není třeba složitých kalkulací k závěru, že i kdyby Západ vyhlásil body 1 a 2 - což mimochodem neudělal - nebyl by splněn bod číslo 3. Tedy důvěryhodnost hrozby.
Západ tedy nemá šanci udělat ohledně Krymu cokoli účinného. Ale nehrozí potom, že ruská chuť obnovit impérium poroste?
Pochopitelně hrozí. Východoevropské státy, které s Ruskem sousedí, si nedělají starosti jen tak bezdůvodně. A i česká vzpomínka na ruské tanky je stále živá. Co tedy dělat?
Krym je pro Ukrajinu zřejmě ztracen. Zde již žádná akce nepomůže. Česko a další potenciálně ohrožené státy by ovšem měly vyvinout iniciativu, aby NATO vyhlásilo následující deklaraci:
/1/ Sdělujeme Ruské federaci, že všechny členské státy NATO, včetně Litvy, Lotyšska a Estonska a dalších zemí sousedících s Ruskem a Ukrajinou, jsou pod ochranou všech ostatních členských států této organizace. A i když tato skutečnost je všeobecně známa a vyplývá ze statutu NATO, znovu ji zdůrazňujeme a prohlašujeme, že hodláme všechny vzájemné závazky plnit bez okolků a v úplnosti.
/2/ V případě vojenské akce Ruska nebo ruské blokády kterékoli z členských zemí NATO nastane mezi NATO a Ruskem válečný stav.
/3/ Na důkaz vážnosti předchozích tvrzení zvyšujeme výdaje na zbrojení, vyhlašujeme úplné embargo na zbrojní dodávky do Ruska a otevíráme novou vojenskou základnu na území některého z členských států NATO ve východní Evropě; bez ohledu na náklady s tím spojené.
Tak nějak by se zachovali Churchill, Adenauer, Kennedy, de Gaulle, Reagan. Jenomže dnešnímu Západu vládnou Cameron, Merkelová, Obama, Hollande. Jiná liga.