Od vítězství v palestinských volbách je Hamas neusále na prvních stránkách světových deníků. Podívejme se trochu do kontroverzní historie organizace, která má hlavně mezi palestinskými Araby pověst obětavé a nezkorumpovené sociální instituce, zatímco v západním světě je známa především pro sérii bezohledných teroristických útoků na území Izraele. Tato největší palestinská militantní organizace se zformovala v roce 1987 jako ortodoxně islamistické hnutí s cílem osvobození historicky chápané Palestiny od izraelské okupace. Hamas v zakládací listině odmítá existenci Izraele, pouze jako projev benevolence nabízí Židům možnost setrvat v sjednocené islamistické Palestině, která je cílem veškerého snažení této organizace. Území dnešního Izraele zabírá pouze 22% historické Palestiny, zbytek tvoří Království jordánské, vydělené z britského mandátního území v roce 1922, kde Židé ze zákona nesmějí vlastnit pozemky.

Hamas, zejména politické křídlo, jehož představitelé jsou známí, má širokou podporu obyvatelstva zhnuseného korupcí al-Fatáhu. V prosinci 2002 se v Gaze zúčastnilo demonstračních oslav 15. výročí založení Hamasu 40 000 lidí. Tehdy sklidil největší aplaus duchovní vůdce šejk Achmad Jasín, spirituální otec intifád, který zvěstoval zničení Izraele do roku 2025. Až do jednání v Oslu toleroval Izrael Hamas jako protiváhu Arafatova zkorumpovaného Fatáhu. S ortodoxním Jasínem se však nedalo jednat a Izrael ho nakonec uvěznil. Hamas byl dlouho řízen z Jordánska, kde jeho vedení toleroval král Husejn. V roce 1996 provedlo v Izraeli vojenské křídlo Hamasu, Brigády Izzedine al-Kassam, řadu sebevražedných útoků, při nichž zahynulo 60 lidí, s cílem zvrátit jakékoliv pozitivní výsledky dohod z Osla. Mossad se pokusil ochromit velení zpackaným atentátem na velitele brigád Chalida Mešala. Teprve po smrti krále Husejna vypověděl jeho nástupce Abduláh II. velení Hamasu z Jordánska a deportoval některé jeho představitele do Kataru, odkud štáb Hamasu přesídlil do Syrie.

Izrael se pokusil ještě o jedno smířlivé gesto, když slepého Jasína pustil na svobodu. Ten se okamžitě odvděčil sérií pumových útoků. Nechtěným výsledkem teroru v roce 1996 byl i zvrat politických preferencí v Izraeli. Voliči, kteří ztratili důvěru v mírovou cestu proponovanou Rabinem a Barakem, zvolili premiérem nesmlouvavého militantního politika Likudu Binjamina Netanyahu, který hlasitě nesouhlasil s dohodami z Osla.

Po fiasku rozhovorů Barakových rozhovorů s Arafatem v Camp Davidu rozpoutal Hamas druhou intifádu, k níž získal podoporu nejradikálnějších teroristických skupin al-Fatáh, mučednických brigád al-Aksá a náboženských skupin Islámský džihád. Arafatova frakce ve snaze zabránit totální ztrátě kontroly na palestinským hnutím odporu svolala v létě 2002 do Káhiry konferenci palestinského odboje, aby získala podporu pro koncept dvou států - nezávislé Palestiny a Izraele. Hamás tuto koncepci odmítl a jeden z hlavních předdstavitelů organizace Mahmúd al-Zahar odmítl i návrh na dočasné příměří: "Zabíjení civilistů musí být potrestáno zabíjením jejich civilistů," prohlásil.

V době vlády Binjamina Netanyahu změnil Izrael koncept boje s teroristy. Pasivní obranu nahradil aktivní prevencí - v laické řeči atentáty na špičky Hamasu. Jako první padl za oběť izraelským raketám v roce 2002 Ismail Salah Šehada, velitel Brigád Izzedine al-Kassam, o rok později stihl stejný osud Izmaila Abu Šaneba a konečně 22. března 2004 i duchovního vůdce Hamas, šejka Jasína. Jeho nástupce Rantissi přežil jen o měsíc déle.

Rok před smrtí poskytl Rantissi interview BBC, v němž krátce načrtl ideologii Hamasu: "Nynějším cílem intifády je osvobození Gazy a Západního břehu z područí Izraele. Na víc zatím nemáme. Naše náboženství nám zakazuje vzdát se i pídě země, proto nikdy neuznáme existenci Izraele. Jsme však ochotni uzavřít dlouhodobé příměří a konečné řešení přenechat budoucím generacím."

Překvapením pro Západ bylo nečekané rozhodnutí politického křídla Hamasu nastoupit do voleb. Jako jedno z atraktivních hesel použil Hamas stažení Izraelců z pásma Gazy, které prohlásil za vlastní vítězství. Otevřený boj proti korupci palestinské autority byl pro zoufalé palestinské voliče stejně vnadným lákadlem.

Nejbližší vývoj je těžko odhadnutelný. Pokud Hamas přistoupí na nějaké pragmatické řešení ve smyslu doktríny dvou států, k níž se zavázalo vedení al-Fatáhu, je možné očekávat obtížný, ale víceméně nenásilný vývoj. V případě neústupnosti Hamásu je pravděpodobná lokální občanská válke mezi lépe vyzbrojeným teroristy al-Fatáhu a neústupnějšími mučedníky Hamasu.