Konec nepolitických obchodů
Komentátoři předních ekonomických listů zjišťují, pohoršeni jako stará pana před sex shopem, že Peking skutečně používá vzácné kovy k politickému nátlaku. Nemile dotčení jsou i podnikatelé. Jejich sterilně ekonomická teoretická příprava a výlučně na zisk zaměřená praxe vede k tomu, že vnímají politiku jen jako vzdálenou hvězdnou mlhovinu. Z jejich hlediska bylo jen logické, že západní země zastavily nákladnou těžbu vzácných kovů. Přece se dají levněji koupit v Číně. Ano, daly, a tak se odtamtud dnes dováží přes devadesát procent světové spotřeby.
Manažerskému vidění světa sekundovala i většina ekonomických analytiků. V jejich charts a rovnicích není místo pro politickou moc. Do jednostrannosti vyšlechtěné mozky v nejlepším případě připustily, že Čína je osvícená despocie, která chce modernizovat zemi. Co je špatného na tom ji se ziskem podporovat? Jenom nám nepleťte politiku do obchodu. Spojenými silami tak vytěsnili Tibet, národnostní menšiny a nesvobodu projevu. Ale teď již nejde „jen“ o dalajlámu, nyní se řeší skutečně vážné věci - obchod.
Trapně by mělo být i západním politickým vůdcům. Slovo „strategie“ mají sice v neobyčejné oblibě, ale přesto dopustili vznik dlouhodobých závislostí, nejenom na Číně. Německá vláda před pár dny zdůraznila, že nevidí svou úlohu v zajišťování surovin pro německé firmy. Ano, to je v souladu s katedrovou ekonomii, ale ta má s realitou asi tolik společného jako desatero přikázání.
Doučování pro elity
Absolventům spičkových fakult a politickým vůdcům západního světa poskytují Číňané nejenom další lekci staré dobré politické ekonomie, ale i doučování ve strategii a taktice. První reakce Pekingu na západní stížnosti je popření jakéhokoliv embarga. Řeč je pouze omezení vývozu vzácných kovů s odkazem na negativní ekologické důsledky těžby. Ano.To je asi tak věrohodné, jako kdyby se Václav Klaus svěřil národu, že mu tající ledovce připravují bezesné noci.
Blíže pravdě je čínský odkaz na zájmy vlastních producentů. Vzácné kovy jsou další možností subvencování čínských výrobců; získají je levněji a ve svých exportech na Západ je využijí o to výnosněji. Cílem je i tady především posílení mocenské pozice země. A není to poprvé, co Číňané díky nízkým cenám nalákají Západ do pasti závislosti a profitují hned dvakrát. Neutralizují konkurenci a získají možnost politického nátlaku.
A tak si čínská vláda právě testuje, do jaké míry je schopná vydírat západní státy a ukázat světu, kde je nahoře a kde je dole. Pro těžko chápavé tak opakuje lekci o tom, že hospodářství mělo, má a bude mít mocensko-politický rozměr. V Pekingu vládne po globální hegemonii toužící autokracie, která používá ekonomiku jako mocenský nástroj. Tahle politická ekonomie je pro Západ o to hrozivější, že nemá nic společného s marxismem či se světovou revolucí.
Psáno pro Ekonom
Převzato z blogu autora s jeho svolením
Autor je ředitel Mezinárodního institut pro politiku a hospodářství, Hamburk