aneb Veřejná poprava Blairovy politiky

Sedm let trvalo vyšetřování účasti Británie ve válce proti Saddámu Husajnovi. Výsledkem je zdrcující kritika zapojení Velké Británie do této války. To je i jeden z důvodů neúspěšného boje Západu s terorismem na státní úrovni.

Tony Blair je označován jako viník v případu zapojení britských jednotek do koalice vedené USA, což bylo založeno na „přehnaných zprávách“ o Hussajnovu režimu.

Chilcotova zpráva ukazuje na „vadný řetěz zpravodajských zpráv“, který k válce vedl. Podle komentáře BBC bude historie soudit Blaira nikoliv za jeho přínos k míru v Severním Irsku, ale za zatažení Británie do druhé války v Zálivu. Na veřejnost se dostaly přepisy rozhovorů mezi americkým prezidentem Georgem W. Bushem a Tony Blairem, které ukazují, jak se rodilo zapojení Británie do války.

Nicméně, ke všem komentářům dokazujícím na tomto případu „prohnilost“ Západu a „nezákonnou válku“ proti diktátoru Husajnovi, bych doporučil méně patetismu a více realismu. Zejména se zdůrazňuje, že zpravodajské informace o chemických zbraních v Iráku byly vymyšlené. Jak známo, stovky tun těchto zbraní naopak vlastnil další regionální diktátor Bašár Asad, hned vedle. Blair k výsledkům Chilcotovy zprávy uvedl, že i přes kritiku ve zprávě uvedenou stále věří ve správnost svého rozhodnutí zúčastnit se války proti Husajnovi. K tomu je navíc nutné dodat nejméně jednu zásadní poznámku.

Velmi často jsem zejména jako dítě a mladý člověk slýchával o tom, jak „Anglie a Francie zradily Československo“ a jak v důsledku jejich „nečinnosti“ nakonec Hitlerovo Německo ovládlo celou Evropu a napadlo SSSR. Byl to, jak správně tušíte, komunistický výklad II. světové války, který nalézal v tehdejší společnosti velký prostor.

Zatímco pro Německo a SSSR v té době stačilo rozhodnutí vůdce, britská i francouzská politika byla pod vlivem parlamentní demokracie a tehdejší britský premiér Neville Chamberlain „zachraňoval mír“ podpisem Mnichovské dohody. Připusťme, že by Anglie i Francie provedly někdy v období po nástupu Hitlera k moci „preventivní válku“, v časech, kdy Hitler okázale ignoroval Versaillské mírové dohody po I. světové válce, obsadil demilitarizované zóny a zbrojil o sto šest. Bůhví, jak by to dopadlo (historie nezná kdyby!), ale Německo nemuselo být poraženo a neúspěšné anglo-francouzské tažení by dostala do ruky nějaká jiná „Chilcotova komise“, která by usvědčila britského premiéra „z řetězu vadných zpravodajských zpráv“ o situaci v Německu.

Přesně stejný důvod ostatně mnohokrát veřejně sdělil i americký prezident Barack Obama, když odmítal i po nálezu stovek tun chemických zbraní v Sýrii intervenci, i když Asad použil chemické zbraně proti vlastním obyvatelům. I Obama se obával nějaké americké „Chilcotovy komise“? Právě proto, jak obtížné a podmíněné řadou okolností je a vždycky v demokratických zemích bylo nasazení vojáků, právě proto je představa úspěšných „preventivních válek proti diktátorům“ natolik vzdálená realitě a právě proto má Západ tak obrovské problémy s režimy, které teroristy podporují. A ještě s nimi, jako USA pod Obamou, uzavírá smlouvy (viz smlouva s Íránem, který podporuje teroristy Hizballáhu).

Je jenom a jenom výsadou demokratického zřízení, jaké panuje ve Velké Británii, že se zkoumá tak zásadní rozhodnutí o účasti ve válce, a to i proto, že v Zálivu padla i řada britských vojáků a jejich rodiny požadují satisfakci. Není to tedy o „prohnilosti Západu“, je to důkaz toho, že ve skutečně demokratických státech si s otázkami míru a války lámou politici hlavu mnohem více než diktátoři, pro které je parlament či duma jen spolkem lokajů přisluhujících režimu. Nebo si snad myslíte, že Vladimir Putin bude nějakou ruskou komisí vyšetřován za ruské akce na Ukrajině a anexi Krymu?