SVĚT: Čerstvý dodatek k pirátům
V minulém svém textu (Náhlý mediální zájem o počínání pirátů – 2) jsem se zmínil o úspěšném zásahu příslušníků americké elitní jednotky SEAL při záchraně lapeného kapitána Phillipse, ale nepochválil jsem jakoby omluvné vysvětlení pověřeného mluvčího o nutnosti brilantního zásahu, poněvadž jeden z pirátů na Phillipse zbraní mířil. Kdyby tedy nebyl mířil, k radikálnímu vyřešení střelbou by tedy nebylo došlo.
Za posledních pár týdnů či jen dnů se ledacos událo a napsalo. Zpravidla opatrně se vyjadřující týdeník Time ( 27.4.2009) se v pojednání s překvapivě příjemně jednoznačným titulem No Surrender to Thugs („Žádná kapitulace lotrům, loupežníkům“), se zmínkou o 300 námořnícich dosud v zajetí pirátů, pochválil řízný zásah, k němuž po váhání prezident Obama přece jen dal souhlas. Dokonce došlo k pochvale této unilaterální akce před multilaterálním dohadováním, kdy pak k akci beztoho nedojde. Piráti jsou teroristé, usmiřovačky k ničemu kloudnému nevedou.
Zejména chci informovat o významném pojednání, které napsal Mackubin Thomas Owens, profesor na Naval War College, učilišti v Newport, stát Rhode Island.
(Foreign Policy Research Institute, 16.4.2009): Mezinárodní úřad International Maritime Bureau teď v uplynulém roce 2008 zaregistroval 293 případů pirátství. Nejvíc – 130 – se jich událo ve vodách od pobřeží Somálska a v zálivu Adenu. Jenže prozatím s pouhou výjimkou USA a Francie, většina vlád jakož i provozovatelů námořní dopravy a pojišťoven dávají přednost platit pirátům výkupné: je to totiž lacinější než by byly výlohy s ozbrojováním a výcvikem posádek. Závažný mezinárodní zločin pirátství je zdevalvován v pouhou annoyance („obtíž, mrzutost, nepříjemnost“).
Naštěstí, tento pštrosí postoj (v tomto případě metaforický pštros s malou prázdnou hlavičkou vězící nikoliv v pouštním písku, ale v mořských hlubinách), se netěší jednoznačnému souhlasu ve světě. Vznášeny jsou námitky, že přece pirátství je hrozbou světovému pořádku, má tuze nepříznivý dopad na světový obchod, vede k růstu výdajů, jednak s pojištěním, jednak se zvýšenými náklady dlouhých tras, vyhýbat se zvlášť nebezpečným končinám.
Důležitá je vůle, ochota států zasáhnout, něco smysluplného podniknout. Příslušnou inspiraci nabízí historie: pirátství trápilo lidstvo po mnohá staletí, až tedy do devatenáctého století, éry dominujícího britského impéria, kdy jeho námořnictvo kontrolovalo oceány, proti pirátům razantně zasáhlo, jejich lodě potápělo a rovněž ničilo jejich útočiště na souši. A byl pak klid po hodně dlouhou dobu.
Tuto tuze užitečnou a nikterak závidění hodnou roli svět nyní vesměs se snaží delegovat, naložit na bedra Američanům, při té příležitosti je ovšem současně kaceřovat pro jejich supervelmocenskou aroganci.
Jenže i supervelmoc má omezené možnosti. Somálští piráti se pohybují v prostoru obrovského rozsahu, pobřežní délka 1300 námořních mil, což věru americká pátá flotila, která tam v oblasti má k dispozici všeho všudy pět až deset lodí, zvládnout nemůže. Dlužno dodat, že i jiné státy včetně Číny, Ruska, Indie, Saúdské Arábie a Malajsie do téže končiny buď již také zamířili nebo míní učinit.
Nepředpokládal jsem, že sebedestruktivní pitomosti politické korektnosti dosáhnou až sem k pirátům. O omylu mě přesvědčil již zmíněný autor Owens: novodobý legalismus a moralismus odhazuje dědictví právní kultury, znicotněni jsou někdejší giganti jako Grotius, Vattel či Locke. Piráti již nejsou psanci lidstva – kdepak, naopak! Cituji doslova: „Námořnictvu evropských států se dostalo doporučení vyhýbat se zajetí somálských pirátů s ohledem na evropský zákon o lidských právech (European Human Rights Act), přikazující, že každý zajatý pirát má nárok na přiznání statutu uprchlíka s následnými právy a ochranou.“ Nikoliv tedy již vyvrhelové lidstva, šup s nimi na šibenici, ale privilegovaní, politicky korektně piplaní chudáci.
Probouzí se ve mně zvědavost, zda otrokářům, oné druhé kategorii mezinárodních zločinců, se časem dostane téhož ohleduplného přehodnocení.
* * *
Poznámka redakce:
Dovolujeme si upozornit čtenáře, že v nakladatelství Šulc-Švarc vyšla nová knížka Oty Ulče o nejrůznějších možnostech i nemožnostech našeho glóbu, tentokrát pod názvem Zašmodrchaný svět. Autor v ní začne zmínkou o přínosu i nevýhodách globalizace, podumá o dopadech přírodních živlů a od přírody, kterou dovede lidstvo jen málo ovlivnit, se přehoupne k odlišnému počínání lidí na různých místech planety, zvláště pak v Americe, kde tráví většinu života, a nepřehlédne ani křivolaké směřování mezinárodní politiky a její časté pokrytectví, co z toho si zaslouží převzít, imitovat a čeho se naopak vyvarovat.
* * *
Neoficiální stránky Oty Ulče
