„Ty se máš, hajzle jeden,“ nejednou jsem takto vyslechl. Kde si vlastně lidé nejvíc lebedí? USA nebo Amerika, jíž jsem občanem, jakož i někdejší ČSR, ČSSR a nynější ČR? V některých hlavách stále setrvává předpoklad, že americká adresa je ta naprosto nejlepší. Budu souhlasit v případě mého bratra Gustava, který opustil svou rodnou Plzeň po tankovém znovuosvobozeni v srpnu 1968, přesunul se s rodinou na opačný konec Atlantiku, až posléze zakotvil na opačném břehu amerického kontinentu, v lahodné části Kalifornie, v Carmelu, kde v té době starostou býval hollywoodský Clint Eastwood. Bratr si v té končině pořídil autodílnu a začátkem tohoto roku 2018 jsem ho navštívil v jeho lahodném sídle na náramném kopci s výhledem směrem k moři, Pacifiku, daří se mu znamenitě.
Ovšem záleží, kde se usadit. Nedávno jsem se seznamoval s realitou - s končinou, kde sídlí nejen Hollywood: Četl jsem v předním deníku Los Angeles Times: V L.A. oblasti (county) 40 % pracujících (celkový počet 10 milionů, čili počet obyvatelstva České republiky) pracuje za mzdu v hotovosti, většinou to jsou do USA ilegálně proniknuvší vetřelci. Naprostá většina zatykačů na osoby podezřelé z páchání vraždy, jedné či víceronásobné, jsou právě oni ilegální vetřelci. Dvě třetiny v L.A. narozených dětí porodily ilegálně přítomné Mexikánky, jejichž veškeré výdaje hradí místní daňoví poplatníci. V kalifornských věznicích víc než třetinu tvoří mexičtí ilegálové. Víc než 300.000 takových tvorů žije ve všelijakých L.A. garážích. Méně než 2 procenta takových vetřelců se živí prací na polích, plantážích, kdežto 29 % dává přednost nicnedělání - ti žijí z veřejných sociálních podpor, welfare.
Ze zjištění federální kriminální služby FBI polovina příslušníků zločineckých gangů v Los Angeles jsou zejména vetřelci z jižní mexické strany. Zhruba třetina všech vězňů je rovněž z takového prostředí.
V pravidelném hodnocení států, dřívějších americké vedení již důkladně pominulo. Nejčerstvější celosvětové hodnocení teď nedávno bylo zveřejněno: HUMAN FREEDOM INDEX, výtvor organizací Fraser a Cato institute. Hodnocení s platností tohoto roku 2018. USA - Amerika se umístnila na nijak prestižním 17. místě. Podrobnosti se dozvídám z textu Johna Stossela, „Freedom Ranking“, Townhall, 1.2.2018.
Je to výsledek hodnocení těchto kritérií: porovnávání ekonomických svobod týkajících se obchodu, množství závazných předpisů, výše zdanění a ovšem osobních svobod náboženských, práv týkajících se žen a dalších relevantnách záležitostí.
Hodnocení obsahuje celkem 159 států, z celkového počtu téměř 200 členů OSN.
Toto je pětice vítězných států:
1. Švýcarsko
2. Hongkong
3, Nový Zéland
4. Irsko
5. Austrálie
V této světové soutěži vítězí švýcarská konfederace, zásluhou své nízké vládní kontroly, nízkých daní, svobodného tisku a množství osobních svobod. Mám potíže se ztotožnit s druhým místem přisouzeným Hongkongu. Poprvé jsem v tehdejší britské kolonii byl v roce 1967, v době poněkud doznívajících krutých experimentů v sousední Číně, kde ještě řádila Mao Ce-tungova „proletářská kulturní revoluce“ s přemnohou krutosti, s výsledkem obětí v počtu nikdy pořádně nespočítaných. Tehdy v onom roce 1967 došlo v HKG k přepadení přliš liberálního novináře, jehož přepadli tamější maoističtí radikálové a v jeho automobilu ho upálili.
Z této pětice vítězné jsem nejvíc poznal několikrát navštívenou Austrálii, dost ji projezdil všemi možnými směry.
Nešmejdil jsem sám, ale většinou se svou celoživotní partnerkou Priscillou, spolu jsme vlezli do většiny států na této naší jediné planetě. Její matka byla Švýcarka, její otec Číňan, graduant z britské Cambridge univerzity. Priscilla se narodila v čínské fukienské provincii blízko přístavu Amoy, nyní znám jako Xiamen. Žila tam po dobu svého dětství v podmínkách ošklivé japonské okupace. Po válce a až do roku 1949, než celou Čínu schlamstl Mao Ce-tung. Priscilla s rodinou se přesunula do Hongkongu, ten je nyní součástí velké Číny, v té jsem se posléze několikrát ocitl (jedním z výsledků byla kniha „ Čech částečným Číňanem“).
V New Yorku Priscilla pracovala v budově OSN jako činitel UNICEFu, a jak už poznamenáno, několikrát jsme objeli většinu států, do kterých jsme měli zájem. vlézt.
Čína časem ekonomicky podstatně zmohutnila, formálně je stále jaksi prý komunistická.
Už před víc než dvěma roky Priscilla zemřela a většina mé existence rovněž permanentně odvála. Snad si ještě někdy nějak popovídáme, tak to mám domluvené s Josefem Škvoreckým, též kmotrem mého synátora.
Vracím se k závěru tohoto globálního hodnocení. Úplný závěr by vypadal takto:
155. Egypt
156. Jemen
156. Libyje
158. Venezuela, kdysi jeden z nejúspěšnějších států latinské Ameriky
159. Sýrie
- - -
Nikde zmínka o bývalých sovětských satelitech. Nemám nutkání po něčem takovém pátrat.
KONEC