Turecko minulou středu zaútočilo na Sýrii

Turecká baterie na hranici se Sýrií

A je to tady. Turecko má konečně záminku k přímému zásahu do syrské občanské války a hned ji využilo. Záminku poskytla nešťastně vystřelená mina, která ve středu dopadla na turecké město Akcakale a zabila jednu ženu a její tři děti. Turecký vstup do války může změnit vnitropolitický syrský konflikt v mezinárodní střetnutí. Syrský prezident má totiž podporu Iránu, zatímco islámskou složku opozice podporuje Turecko. Syrská válka je už teď zástupným konfliktem mezi oběma mocnostmi – sunnitským Tureckem a šíitským Íránem.

Předchozí vývoj

Podobný incident nastal v dubnu, kdy bylo při přestřelce na syrsko-turecké hranici zabito pět lidí. Další krizový moment přišel v pátek 22. června 2012, kdy bylo blízko syrské hranice sestřeleno turecké vojenské letadlo. Po incidentu se v médiích objevily podvržené dokumenty, které měly údajně potvrdit, že sestřelení turečtí piloti byli zajati syrskou tajnou službou a mučeni. Začátkem září zase premiér Erdogan způsobil rozruch, když přirovnal válku v Sýrii k bitvě u Karbaly. Naznačil tím, že v Sýrii jde o boj proti šíitskému Íránu. Zkrátka mezinárodní krize je už delší dobu na spadnutí.

Zde scany dokumentů, které mají dokazovat, že dva turečtí piloti sestřelení 22.6. byli mučeni v Sýrii. Zveřejnila média v Saúdské Arábii, ale odborníci pochybují o jejich autentičnosti.

Čtvrteční zásah

Turci zranění syrskou minou

Po incidentu v Akcakale, ke kterému došlo ve středu 3. října 2012, je situace jiná. Přímá turecká účast na válce v Sýrii už není teorií, ale realitou. Předcházela jí diplomatická příprava. Turecký ministr zahraničí Ahmet Davutoglu kontaktoval generálního tajemníka OSN, požádal radu bezpečnosti OSN o povolení k "nezbytné akci" a následně se na výzvu Turecka uskutečnila v Belgii schůze členů NATO. Zástupci členských zemí odsoudili útok v Akcakale a podpořili Turecko. Vyslanec Turecka v OSN Ertugrul Apakan označil střelu v Akcakale za "flagrantní porušení mezinárodního práva".

Ještě večer začalo turecké dělostřelectvo ostřelovat syrské území a dle tureckých zdrojů mířilo na vojenské cíle. Nálety se zatím neuskutečnily. Zpráva pochází od turecké televize NTV a z mezinárodního vysílání turecké TRT.

Pokud tomu pořád někdo nevěří, doplňuji odkaz a přidávám, že zásah provedla 5. divize pohraničního batalionu Akçakale. Dle tureckých zdrojů i humanitárních pracovníků zasáhly turecké střely město Tel Abyad a zabily několik syrských vojáků. O civilních obětech nikdo nic neříká.

Zapojí se Turecko do syrské války?

Poradce premiéra Erdogana prohlásil na Twitteru, že Turecko se do syrské občanské války zapojit nechce a vysvětlil, že teď jde jen o ochranu hranice. Turecký parlament ale zároveň připravuje zákon, který by armádě umožnil zasáhnout na syrském území. Postupují dle vzoru zákona, který dříve umožnil účast Turecka na operacích v severním Iráku. Ve čtvrtek kolem 14. hodiny už byl zákon schválen. Dává vládě na jeden rok pravomoc vyslat pozemní vojsko a letectvo mimo turecké území.

Blízkovýchodní trojúhelník: Turecko, Írán, Egypt

Otázka míru na Blízkém východě teď není v rukou Izraele, ale tří muslimských mocností – Turecka, Egypta a Íránu. Právě tyto tři země se v posledních letech vydaly na cestu nebezpečně agresivní zahraniční politiky. Už dříve se vědělo o faktech, které potvrzují, že syrský konflikt se mění v zástupné střetnutí mezi Tureckem a Íránem. Turecko poskytuje politickou podporu islámské složce syrské opozice, zatímco Írán potvrdil, že jeho gardisté bojují v Sýrii na straně prezidenta Assada. Potvrzuje to, že mezinárodní vztahy na Blízkém východě se mění. Zatímco spisovatel Günther Grass a mnohá média nadále vnucují evropské veřejnosti představu, že hlavní hrozbou pro mír je Izrael, skutečnou hrozbou pro mír se stávají nevyzpytatelné vztahy trojúhelníku Turecko – Írán – Egypt.

Turecko od Erdoganova nástupu k moci zahájilo expanzivní zahraniční politiku, kterou tato země dříve neprovozovala. Zpočátku byla zaměřená proti Izraeli, ale teď se mnohem víc soustředí na Sýrii. Angažmá v syrské občanské válce ale přivedlo Turecko do konfliktu s Iránem. V Íránu je od roku 2005 prezidentem Ahmadínežád, který rovněž nastolil agresivní zahraniční politiku. Také on se nejdříve zaměřil na Izrael. Egypt, kde byla vloni svržená vláda Husního Mubaraka, je od té doby více méně pod vládou islamistických skupin, které chtějí zrušit mírovou smlouvu s Izraelem. Současný prezident Mursí, který nastoupil do funkce teprve 30. června 2012, už anoncoval, že smlouvu chce přinejmenším změnit. Islamistické skupinky při tom využily anarchie po pádu Mubarakova režimu a začaly ze Sinajského poloostrova podnikat časté teroristické útoky na izraelské území. Jejich cílem není podpora mírového procesu, ale naopak podněcování nepřátelství. Kdo sleduje zprávy z Blízkého východu (ne ty v ČT), ví, že tato snaha se setkala s úspěchem. Izrael při tom chce mírovou smlouvu zachovat a nejspíš bude ochoten k ústupkům. Jenže nároky Egypta jsou nevyzpytatelné.

Máme tady tedy vysoce nebezpečnou situaci: tři muslimské země, které se pomalu sunou směrem k mezinárodnímu konfliktu. Turecko a Írán, které se nechávají zatáhnout do vzájemného střetu v Sýrii, a Egypt, který bez realistických cílů usiluje o ukončení míru s Izraelem. Nebylo by na čase, abychom tuhle situaci začali sledovat?

Zajímavá analýza turecké zahraniční politiky: http://www.meforum.org/3129/turkish-foreign-policy

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem