Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SVĚT: Blairova (a Bushova) cesta do pekel
Invaze do Iráku byla chybná, pokoutní, byla tragickým omylem a selháním útočících vlád. A je to prokázané, černé na bílém.
Britská vyšetřovací komise sira Johna Chilcota přišla po sedmi letech forenzního zkoumání dokumentů, korespondencí a záznamů o vládních rozhodnutích a rozkazech ke zjištění, že vláda premiéra Blaira hrubě pochybila, když podpořila válečný útok USA proti Iráku v roce 2003.
Podle komise vláda tehdy zdaleka nevyčerpala mírové nástroje, jak hájit britské zájmy v oblasti Perského zálivu, vycházela z chybných či podvržených informací a také opakovaně klamala veřejnost. Následky byly (a jsou tragické).
Během vojenské akce, která měla sesadit někdejšího amerického chráněnce, iráckého prezidenta Saddáma Husajna, zahynulo 4500 Američanů, 179 Britů a přes 100 tisíc iráckých Arabů. Daleko horší byly ale následky dlouhodobé. Až po pádu Saddámova režimu se do Iráku trvale nastěhovala Al Kajdá a další extrémní muslimské bojůvky, zemí už 13 let zmítá občanská a náboženská válka, nestabilita se přenesla do sousedních zemí a postihla desítky milionů lidí.
Blair se hájí, že jednal v nejlepším úmyslu, že diktátora bylo třeba sesadit a že pokud se v něčem mýlil, tak z nedostatku informací, které tehdy nemohl mít. Jaké informace mu tolik chyběly? A na co vlastně potřebovala Chilcotova komise sedm let?
Vždyť těm, co nebyli raněni slepotou při šíření západní demokracie za každou cenu (a při té příležitosti jen tak mimochodem i získání kontroly nad nejvýnosnějšími ropnými nalezišti světa), bylo jasné už tehdy, že terén Blízkého východu je v politickém a mocenském smyslu minovým polem, že záminky o zbraních hromadného ničení jsou smyšlenkami a že některé režimy mají svou hlubší společenskou logiku a ukotvení, než jen v osobě jedné rodiny.
Pokud si někdo tehdejší (i dnešní) západní násilné intervence po celém světě dovolil kritizovat, byl označován za přítele tamních tyranů. Ale bylo snad v Iráku, Sýrii či Libyi méně náboženské a politické svobody než třeba v Saúdské Arábii? Není lepší respektovat jisté uspořádání, které sice je v rozporu s našimi představami, ale jehož alternativou je jen rozpad, chaos, utrpení, rozvrat a krev? Není lepší měnit poměry v oněch zemích diplomacií a obchodem?
Ne, nestačí mít jen „dobré úmysly“, víme, že často vedou do pekel. Je třeba mít pokoru před růzností světa a nehrát si na světového policistu i soudce. Nejde o tu či onu chybějící detailní informaci. Jde o celkový přístup ke světu. A že ten, který vedl i k rozvratu arabského světa, je zhoubný, k tomu není třeba žádných komisí ani Blairových pozdních slz.

Akční letáky
Všechny akční letáky na jednom místě!

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
