Last Rat + Neviditelný pes

Jak by zareagoval normálně uvažující tvor na návrh, aby jel svým vlastním motorovým povozem přes Evropu, šírou sibiřskou Rus až do mongolského Ulánbátaru a za předpokladu, že tak podstatnou anabázi zvládne, tam svůj vehikl - s kubaturou nepřesahující jeden litr a ve věku nepřesahujícím deset roků - s charitativním záměrem věnuje mongolským sirotkům, buď v aukci via Lotus Children Centre Charitable Trust nebo UNICEF. A pak domů, kdekoliv že by to mělo být, se vrátí, ať už týden trvající nudou po sibiřské magistrále k matičce Moskvě a pak dál k pražské stověžaté matičce. Nebo letět, jít pěšky, odstrkávat se na koloběžce.

Přitom je dost podivínů, jimž takový nápad imponuje, což je již několik roků prokazováno událostí jménem MONGOL RALLY - 10 000 mil čili 16 000 kilometrů, v každém případě vzdálenost jedné třetiny povrchu naší planety. Též lze zážitek absolvovat na motocyklu, skútru, ba i vozidla ambulantní čři hasičská jsou vítána. Není to soutěž gladiátorů, každý účastník soutěží jen sám se sebou, za nazřídka pošetilého předpokladu, že se mu podaří vzdálenost terénem nikoliv ideálním zvládnout. Tři stovky povozů se zúčastní. Zájem je veliký, regitrační poplatek je nemalý - tisíc amerických dolarů.

Mezi nimi je letos - od 15. července do 15. srpna - též náš potomek. Povoláním architekt, spolu s přítelem, pražským architektem. Třetím partnerem je Američan, poprvé v životě v prostředí, v němž anglčtina není úředním jazykem, což je ovšem případ Prahy a o to víc i Ulánbátaru. Prozatím na taková překvapení reaguje způsobem, který by se dal charakterizovat jako katatonický.

Náš synátor má boty z toulavého telete, zavinili to jeho rodiče. Již ve věku necelého jednoho roku jsme se s ním vypravili na první cestu kolem světa, retrospektivně nám to připadá jako počin neomluivitelné rodičovské nezodpovědnosti, ač za téměř devět měsíců globálního vandrování došlo jen ke dvěma zádrhelům. V Sarawaku na Borneu jsme ho přiotrávili obsahem konzervy s dětským papáním, snad ještě z doby britského kolonialismu, a jednou se nám dočasně ztratil v Mikronésii odbatolením do japonského opuštěného kulomentního hnízda z doby druhé světové války.

Tohle rally započalo v Londýně s první zastávkou v této české zemi - Janovice nad Úslavou, poblíž Klatov. Tam se sjeli a zaregistrovali všemožní účastníci, většinou Evropané - Britové, Francouzi, Němci, Italové, Španělé, Švýcaři, Holanďané, Rakušané, Skandinávci, různí Vikingové, dvě dívenky s ambulancí z Balkánu, dvě rodiny z Tchaj-wanu, též Jihoafričané, Australané, Kanaďané a ten náš amerikánský živel.

Současně z Dolního Dobřejova tímtéž mongolským směrem letadlem mířily čtyři klisny koně Převalského, vzácná odolná odrůda se schopností přežít v podmínkách hanebné meteorologické mizerie.

Za mírrného poprchávání vyjeli naši s elegantrně vypadajícím vehiklem francouzského původu, a tudíž i oprávněnou tradicí nespolehlivého elektrického vybavení. Jejich anabázi jsme začali sledovat zásluhou mně nepochopitelného technického zázraku SPOT map tracking. Takže mít na obrazovce před očima, kam už zamířili, dorazili. První zastávka Zlín - důvod tento americký. Tomáš Baťa se seznamoval s moderními výrobními metodami v továrně Endicott Johnson v městě Binghamtonu, státu New Yorku, mé permanentní adrese. Končina hodně slovanská, já na univerzitě měl kolegu, který se doopravdy jmenoval Stanley Motowidlo. Dvojité W. V místním telefonním seznamu máme čtyři Zápotocké. Takže Zlín prohlédli a na parkovišti se jim podařilo propíchnout první pneumatiku. Ominozní to začátek. Cesta pokračuje bývalým bratrským Slovenskem, první přespání v Popradu s náramnou tatranskou scenérií za zády.

Načež první opravdová hranice před nimi - Vyšné Nemecké, týž den televizně zviditelněno. Právě tam objeven 700 metrů dlouhý tunel, jímž se pašovalo zboží, tak způsobivší celmí únik přemnoho milionů eur. Tak hořekovali komentující ministři poškozeného slovenského státu.

Po několikahodinovém čekání se naší trojici podařilo absolvovat obávanou hraniční proceduru, takže přejezd do dalšího slovanského světa s již zřetelnou příchutí světa třetího. Synátor za volantem se potýkal vozovkou nerovnou, všelijak pošramocenou, bez zřetelného označení, kdy radno či zcela zakázáno předjíždět. Došlo k patrně navyhnutelné zkušenosti. Po mnoha kilometrech loudání za minimálně se pohybujícím nákladakem se rozhodl předjet a v okamiku byl lapen policií. Ukrajinský stát již inkasoval několik miliard dolarů americké zahraniční pomoci. Tito silniční lakotové se domáhali 120 dolarů, jež se synáčkovi podařilo usmlouvat na vyděračských čtyřicet dolarů jim do kapsy.

Trojice cestovatelů (Ulč junior vpravo)

Přespámí a nervů uklidnění uskutečnili v městě v nynější podobě písmen CHERNIVTSI. Na něm se permantně zapsal, je okášlil a obohatil český velikán, architekt a mecenáš Hlávka, brzo o něm vyjde nová kniha u mého pražského nakladatele Šulc-Švarc. Před pár dny jsem se dozvěděl, že Hlávka byl jedním z mála obhájců francouzského tvůrce Eiffela, v době, kdy ho zatracovali jeho významní krajané jako Verlaine či Zola.

Ukrajina má obyvatel 45 milionů, dočítám se, že za první desetiletí po dosažení nezávislosti, 1991, hrubý národní produkt poklesl o víc než polovinu a inflace dosáhla desítek tisíc procent. Aspoň sedm milionů Ukrajinců pracuje v zahraničí, takže statistcky zhruba každá rodina má nějakého přispívajícího živitele v dálavách.

A v intimním sousedství mají ruského obra, vztahy to historicky oprávněně nevřelé. Však ruský prezident, ex-kágébák Vladimir Putin, se dal slyšet, že kdyby si Ukrajina troufla vstoupit do NATO, Rusko přepadne a schlamstne Krym a východní část země.

Tam nyní z Oděsy bude mířit naše cestovatelské trio. Směr Volgograd, dříve Stalingrad, kam až kdysi dorazil Hitlerův wehrmacht.

Pak tedy ruská hranice, kdoví, jak dlouho potrvají tamější byrokratické procedury, s dalšími předpokládanými nepříjemnostmi v podobě všelijakého výpalného.

Načež Kazachstán. Právě ve čtvrtek v Praze jsem u oběda poseděl s Jiřím Lábusem a u chutné krmě se dozvídal lahůdky, jak například v Alma Atě Oldřich Kaiser zabažil po husí pečeni, a tedy zajeli, opatřili si vhodného opeřence. Odsouzenou chudinku husičku strčili v koupelně do vany, okrášlili ji pionýrským šátkem, krmili chlebem notně nasáklým vodkou, načež nedošlo k popravě a konzumpci, poněvadž jim ji někdo ukradl.

Mistr Lábus si v Kazachstánu velmi liboval a horoval pro tamější krásná modrá jezera, což zcela unikalo mé imaginaci.

Naši cestovatelé pak budou před sebou mít přemnoho mongolských kilometrů. Kvalitu tamějších vozovek by snad bylo předčasné kritizovat, poněvadž většinou vůbec neexistují.

Právě jsem se dočetl, že v Ulánbátaru a nejen tam, to vře, nebezpečně prý klokotá, protičínské nálady s občanými projevy nepěkného násilí. Ten náš potomek je jen z jedné čtvrtiny Číňan, snad to na něm nepoznají. Při pobíhání po Praze s tím nemá potíže.

KONEC PROZATÍMNÍHO HLÁŠENÍ

Poznámka redakce: Cestu tří odvážlivců je možno sledovat den po dni na této mapě.