Americký prezident už nějakou dobu mluvil o stahování vojáků z Německa, jen se nevědělo kdy, kolik jich bude a kam půjdou. Trumpovo nejnovější prohlášení mnoho věcí neobjasnilo. Ale možná položilo dobré otázky.

Donald Trump podepsal plán, podle kterého by mělo Německo opustit až 12 tisíc vojáků a vojaček. Výsledně by v zemi zůstalo asi 25 tisíc příslušníků armády. Přesunout se má i velitelství z německé půdy do Belgie.

Trumpův krok vyvolává řadu otázek. Například proč teď, proč z Německa, co na to Německo, kdo o tom rozhodl, jak a kdy tento plán proběhne, kam vojáci půjdou a jaké to bude mít dlouhodobé důsledky.

Plán pochází zřejmě z hlavy samotného Trumpa, nikoli z kruhů ministerstva obrany. Proti odchodu z Německa se také otevřeně postavila skupina senátorů z republikánské i demokratické strany, kteří chtějí zákonem proces přemístění vojáků zkomplikovat.

Za rozhodnutím je zřejmě Trumpovo přesvědčení, že Amerika má být nejsilnější, ale pokud možno doma. Konec konců minule vyhrál i proto, že sliboval ukončit nekonečné války, včetně dnes už nepopulární přítomnosti v Iráku a Afghánistánu.

Jde o dlouhodobý trend, vždyť podobného přesvědčení už byl i Trumpův antipod Barack Obama, a pokud by v příštích volbách zvítězil Joe Biden, nezapomeňme, že byl Obamovým viceprezidentem.

Při ještě větším odstupu si uvědomíme, že americká přítomnost ve světě dlouhodobě klesá, dnešní čísla jsou jen zlomkem údajů z doby studené války, kdy bylo možné po světě potkat třeba až 1,2 milionu amerických vojáků – dnes je to šestina.

Dlouhodobě se také zmenšuje role Evropy a roste úloha asijského prostoru. Už teď je největším hostitelem amerických jednotek Japonsko a na třetím místě je Jižní Korea, která se možná dostane před Německo. Nyní, když rychle rostou ambice Číny, se situace tímto směrem posune ještě více, vždyť o intenzivnější spolupráci s Američany stojí i země, jako je Vietnam.

Co se Německa týče, roli hrají i jiné faktory, například osobní animozita mezi Trumpem a Merkelovou; Trumpův pocit, že superexportér Německo nehraje fér ve vzájemných obchodních vztazích; a také dlouhodobé výtky, že Berlín není ochoten dostatečně přispívat na svou obranu a nepřibližuje se ke slíbeným 2 procentům HDP.

Zároveň je v německé debatě jasně přítomen jakýsi znechucený tón nad tím, že Trump staví otázky obrany na úroveň běžné obchodní transakce – jenže bez současného odhodlání opravdu investovat do vlastní bezpečnosti.

Samostatným problémem jsou americké výhrady k německému plynovodu Nordstream 2, který obchází Polsko a zesílí německou a obecně evropskou závislost na Rusku. Trumpova Amerika je proti dokončení tohoto projektu připravena bojovat i sankcemi a dalšími hraničními prostředky.

Sami Němci jsou z Trumpova rozhodnutí na rozpacích, protože si chtějí Američany na svém území udržet. Obávají se celé řady jeho důsledků, od ekonomického dopadu na postižené regiony, až po přesun těžiště moci na kontinentu a v rámci NATO, včetně výzvy vytvořit nějaké nové struktury s Francií nebo v rámci Evropy.

Samotný Trump mluví o tom, že větší část stažených vojáků se vrátí domů, necelá polovina zamíří jinam po Evropě, snad do Itálie anebo do Polska. Americký prezident se nedávno se svým polským protějškem Andrzejem Dudou dohodl na posílení tamního kontingentu o dalších 1000 amerických vojáků k současným 4500.

Polsko už teď má na svém území mnohem větší americkou základu než třeba Rumunsko, Řecko nebo Portugalsko, ale stále mnohem menší, než je ta německá, jejíž kořeny sahají do konce 2. světové války. Někteří pozorovatelé soudí, že zmíněná necelá polovina Američanů zůstane v Evropě jen dočasně. Je tu také celá kapitola vztahů Západu a Ruska. Podle jednoho názoru je odchod amerických vojáků z Německa v jádru dárkem Rusku. Současně platí, že přesun jednotek dále na východ může posílit bezpečnost této části kontinentu.

Stahování US Army z Německa je nicméně otázkou celoevropského významu, zvlášť pokud by trend pokračoval. Evropu to staví – už znovu a tentokrát zas o něco naléhavěji – před otázku, zda je připravena starat se o své bezpečí, a to navíc v době, kdy možná svět vjíždí do nebezpečnějších časů a přitom všichni tak nějak chudnou.

Dočasnou útěchou může být, že naplnit Trumpův plán na odchod z Německa zabere léta a potrvá i poté, co skončí funkční období příštího prezidenta. Jenže zásadní otázky, zda a jak se Evropa postará sama o sebe, to nevyřeší.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus