28.3.2024 | Svátek má Soňa


SVĚT: Abbás zpečetil roztržku s USA

24.3.2018

Palestinci posledního čtvrt roku nepřestávali prohlubovat konflikt se Spojenými státy, který sami vyvolali. Tento týden ho však předseda samosprávy Mahmúd Abbás dovedl do bodu, odkud už není návratu.

Od prosince, kdy Donald Trump uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele, nedělají palestinští představitelé nic jiného, než že Američany odsuzují, kritizují a bojkotují; nezúčastnili se ani mezinárodní schůzky o pomoci Gaze ve Washingtonu, kde Američané debatovali s představiteli arabských zemí o projektech s cílem zlepšit situaci v pásmu. Palestinci dokonce Američany i urážejí. Opakují, že Washington už není nestranný prostředník mírových jednání, amerického mírového zmocněnce Jasona Greenblatta označili za „sionistu“ a velvyslankyni v OSN Nikki Haley vzkázali, ať „drží zobák“. A tento týden Abbás nazval amerického velvyslance v Izraeli Davida Friedmana „synem psa“, což sice není nejhorší arabská urážka, ale hrubá je dost – asi jako by řekl, že Friedman i celá jeho rodina jsou „kreténi“. Velvyslanec se jí dočkal za to, že si na Twitteru postěžoval, že samospráva neodsoudila nejnovější teroristické útoky na Izraelce; ta reagovala prohlášením, že Friedman „porušil mezinárodní zákony a rezoluce OSN o arabsko-izraelském konfliktu“ a že jeho „nenávistné a rasistické chování a rétorika představují nejohyzdnější formu antisemitismu“. Palestinci se považují za Semity, a antisemitismem se proto cítí dotčeni.

Ostrá byla poprvé i reakce Spojených států. Jason Greenblatt označil výroky Abbáse vůči členům Trumpovy vlády za „krajně nevhodné“ a prohlásil, že je „načase, aby si vybral mezi nenávistnou rétorikou a konkrétními praktickými kroky ke zlepšení života svého lidu“. A mluvčí ministerstva zahraničí Heather Nauert prohlásila, že Abbásova urážka „překročila všechny meze“. Trumpově vládě už došla s Abbásem trpělivost a zdá se, že s ním skončila. Přesto hodlá předložit svůj chystaný mírový návrh – jen dala jasně najevo, že by s ním raději počkala, až Abbáse nahradí nový vůdce.

Abbás dští oheň a síru na všechny strany, nejen na Američany. Spílá také Izraeli, teroristickému Hamásu, s nímž je uprostřed procesu smiřování, ale i Egyptu, který ho zprostředkoval. Abbás mu ve svém nejnovějším projevu vyčetl, že egyptské úsilí vůbec nic nepřineslo. Z jeho pohledu mělo přinést přesně to, co očekává od mírového procesu – bezpodmínečné a úplné splnění všech jeho požadavků bez jediného ústupku.

Abbás je údajně v poslední době zoufalý. Příčinou může být jeho stále chatrnější zdravotní stav – srdce se mu zhoršilo natolik, že se do sídla samosprávy nastálo nastěhoval kardiolog, a mluví se i o rakovině. Abbás si však také uvědomil, že jeho tradiční požadavky už skoro nikdo nepodporuje. Je přesvědčen, že americký mírový plán vyjde vstříc pouze Izraeli, a přestože ho nikdy nečetl, nazval ho „políčkem století“. Rovněž je zklamaný, že ho arabské státy jako Saúdská Arábie, Egypt či Jordánsko přemlouvají, aby Trumpův návrh přijal, místo aby se za palestinskou kauzu postavily. Jeden nejmenovaný arabský představitel mu údajně dokonce řekl, že je „čas připravit palestinskou veřejnost na novou fázi“, protože samospráva své požadavky „v žádném případě neprosadí“. Arabské země jsou dnes pragmatické a nehodlají si ničit dobré vztahy s Amerikou, jako to dělá Abbás; dokonce po Trumpově uznání Jeruzaléma za izraelskou metropoli ani nevypověděly americké velvyslance, jak to po nich Abbás chtěl. Mají už Palestinců dost – rozhněvalo je, že v roce 1990 podpořili iráckou invazi do Kuvajtu, a od té doby jim v podstatě přestaly finančně pomáhat. Jediný, kdo ještě nevystřízlivěl a zůstal Palestincům i jejich představám o míru bez výhrad věrný, je Evropská unie.

Svět Palestince příliš dlouho hýčkal a rozmazloval a kýval na jejich stále se stupňující požadavky. Získali tak pocit, že se bez jediného ústupku dočkají státu s hranicemi z roku 1967, Jeruzalémem jako hlavním městem, celým Západním břehem Jordánu a s miliony palestinských navrátilců. Vláda Donalda Trumpa je první, která je v tom neutvrdila a dala jim jasně najevo, že bez kompromisů žádný stát mít nebudou. Procitnutí z tak dlouholetého snu je však příliš bolestné; Abbásovo běsnění ukazuje, jak moc svým představám o míru věřil. Ani obyčejní Palestinci, které jejich vůdci řadu desetiletí ujišťovali, že svou vizi prosadí, se s jejím krachem nedokážou smířit jen tak. Zdá se nepředstavitelné, že by je nějaký nový osvícený politik dokázal přesvědčit, že je k Palestině dovede smířlivost a kompromisy, a nikoli neústupnost, oslavování teroristů a podněcování k násilí.

Po tolika promarněných letech, které Palestincům nepřinesly z praktického hlediska doslova nic, mají mnozí z nich pocit, že násilí je to jediné, co jim zbylo. Od podzimu 2015 bylo při útocích „osamělých vlků“ automobilem, nožem nebo střelnou zbraní zabito už 65 lidí, z toho tři jen od minulého pátku, a dalších 400 teroristických útoků izraelské bezpečnostní složky v posledních třech měsících zmařily. Sílí nepokoje, situace je výbušná a Abbásova stále ostřejší rétorika násilnosti jen povzbuzuje.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus