Palestinci požádají OSN o přijetí svého neexistujícího státu

Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás minulý týden ve svém projevu před Valným shromážděním potvrdil, že si nerozmyslel svůj plán a navzdory odporu Izraele a Spojených států požádá Valné shromáždění o přijetí Palestiny za nečlenský stát OSN. Udělal jen drobný ústupek Američanům – slíbil, že žádost oficiálně předloží až po listopadových prezidentských volbách, aby Baracku Obamovi nekomplikoval znovuzvolení.

Připomeňme, že samospráva to už vloni zkusila v Radě bezpečnosti, ale nezískala podporu dostatečného počtu členů a Washington chtěl stejně žádost vetovat. Pak Palestinci požádali o vstup do UNESCO a byli přijati, ale s katastrofálními následky pro tuto organizaci. Spojené státy, Izrael a Kanada jí přestaly vyplácet příspěvky a UNESCO přišlo o čtvrtinu rozpočtu. Americká vláda postupovala podle zákona schváleného Kongresem, jenž zakazuje financovat každou mezinárodní organizaci, která jednostranně uzná palestinský stát. Generální tajemník Pan Ki-mun pak Palestince požádal, aby se dalších podobných kroků zdrželi.

Ale žádost je tu znovu a ve Valném shromáždění neplatí právo veta. Palestinci tak budou za nečlena zřejmě přijati – samospráva tvrdí, že má podporu nejméně 150 ze 193 členů.

Přijetí Palestiny za nečlenský stát, jakým je například Vatikán, by v podstatě znamenalo její uznání, přestože dosud nevznikla. Je všeobecně známo, že samospráva o tento status stojí proto, že by jí umožnil vstoupit do řady mezinárodních organizací, ale zejména žalovat Izrael u Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Přijetí Palestiny by však představovalo i další komplikace.

Palestinci budou nepochybně ve své žádosti Palestinu definovat jako stát "s hranicemi z roku1967 avýchodním Jeruzalémem jako hlavním městem". Jestli OSN tuto definici podpoří, těžko se pak najde palestinský vůdce, který by z ní chtěl slevit, ale také žádný izraelský premiér nebude ochoten na jejím základě jednat.

Izrael považuje palestinskou žádost za porušení dohod z norského Osla, rezoluce Rady bezpečnosti č. 242 i takzvané cestovní mapy. Varuje, že přijetí Palestiny zasadí smrtelnou ránu mírovému procesu, a hrozí i odvetnými kroky. I když je výslovně neupřesnil, hovoří se o zadržování palestinských celních poplatků a daní, či dokonce o anexi Západního břehu a Jordánského údolí.

A tak Izrael vysvětluje členům OSN, proč je jednostranné přijetí Palestinců špatný nápad, zatímco Spojené státy zase naléhají na Evropskou unii, aby žádost nepodpořila. Zmínily se i o zastavení americké finanční pomoci samosprávě a "negativních následcích pro celý systém OSN".

Podle Izraele i Spojených států může Palestina vzniknout pouze dvoustranným jednáním. Zavázal se k němu dokonce i Jásir Arafat. Bílý dům nepodporuje ani Abbásovy předběžné podmínky obnovy mírového procesu, ačkoli to byl právě Barack Obama, který hned po svém nástupu s dnešním Abbásovým požadavkem zmrazení výstavby izraelských osad přišel. Časem však couvl a dnes stejně jako Izrael požaduje jednání bez podmínek.

Ještě začátkem minulého týdne se přitom zdálo, že by po dvou letech mohlo k obnově jednání dojít. S návrhem přišel v New Yorku za Abbásem známý americký právník a publicista Alan Dershowitz a Abbás s ním podle svědků nejen souhlasil, ale dokonce jej i podepsal. Dershowitz navrhuje, aby Izrael dočasně zastavil výstavbu osad výměnou za Abbásovo zasednutí ke stolu, a neobnovil by ji, dokud by rozhovory "v dobré víře" pokračovaly. Kdyby jednání zkrachovalo, skončilo by i moratorium. Abbás na schůzce dokonce řekl, že souhlasí s izraelským požadavkem demilitarizované Palestiny i s návratem pouhého zlomku palestinských uprchlíků do Izraele. Rovněž přítomným slíbil, že ve svém projevu před Valným shromážděním připustí historické pouto Židů k Izraeli.

Pak to ale neudělal a jeho projev byl naopak protiizraelský, štvavý a vyčítavý. Naděje na kompromis se rozplynuly a izraelský premiér Binjamin Netanjahu ani nestihl na Dershowitzův návrh reagovat.

Tlak na obnovu jednání ale na obou stranách sílí s rostoucí nespokojeností Palestinců s hospodářskou situací i jejich politickým vedením. Část Izraelců i samospráva se bojí, že by mohla vypuknout další intifáda. Zejména tyto obavy vedou Abbáse k úsilí o přijetí Palestiny do OSN – aby Palestincům předložil alespoň nějaký "úspěch". Palestinská nálada se radikalizuje a zvyšuje se i rozladění izraelské vlády z Abbásovy neochoty ke kompromisům. Abbás však alespoň otevřeně odmítá násilí. Vzhledem k tomu, jaké by mohl mít nástupce, je pro Izrael stále nejlepším možným palestinským vůdcem. Jak nedávno upozornil izraelský ministr obrany Ehud Barak – když padne Abbás s premiérem Fajjádem, nastoupí na jejich místo teroristický Hamas.