25.6.2022 | Svátek má Ivan


ŠVÉDSKO: Zdrcující skutečnosti (1)

21.2.2022

Je možné zrození nové země z trosek socialistického úpadku?

Hlasy čtenářů a debatérů na NP projevily zájem o nějaké další povídání na téma „Švédsko“, po mém delším odmlčení. Pro mou osobu lichotivé, i když jsem si říkal, že jsem už vše podstatné o zemi mé emigrace napsal a sepsul.

Po krátkém zamyšlení jsem zjistil, že život jde dál a i když se zdá, že jsme se jako společnost dostali na úplné dno a horší to už být nemůže, tak je třeba odpovědět: Zaprvé „Může“, zadruhé že „Se rodí nové iniciativy“, které vzbuzují nové naděje.

Tohle povídání bude převážně popis zdrcující skutečnosti s nesmělým přídavkem rašící naděje ve formě alternativních zdrojů informací a diskuse kolem současných velkých témat, jimiž jsou

- covid-19 i s nucením do očkování,
- imigrace včetně islamizace společnosti,
- klimatický fanatismus a jeho důsledky v energetice
.  ničení infrastruktury a
- ožebračování obyvatelstva.

Nově ve Švédsku vydávaný výborný týdenník Epoch Times (ET, vychází v 33 zemích a 21 jazycích) je bez reklam, je nezávislý a vydrží celý týden, protože každičký článek stojí za čtení. Krátká kontrola na epochtimes.cz ukazuje, že existuje i v češtině.

Současná vláda

Máme osmý rok sociálně demokratické vlády u moci a krize se jen hromadí. Nedostatek bezpečnosti občanů se zvyšuje s rostoucí frekvencí denní střelby na ulicích a síly zločineckých gangů. Přes ne-socialistickou většinu jak mezi voliči, tak v parlamentě, se žádná změna nekoná, socani se zuby-nehty drží u moci a opozice je impotentní. Pro sociální demokracii je moc, ovládání občanů, řízení jejich životů to naprosto nejdůležitější. V tom jsou podobní komunistům, ale liší se od nich mnohem výraznějším pokrytectvím, utajováním svých skutečných cílů, ať už ze zbabělosti, nebo jako strategie pro získávání hlasů. Tyto rysy má sociální demokracie ve vícero evropských zemích, ale ti švédští dle mého názoru vedou. Řada skandálů a nevyřešených případů jako vražda premiéra Palmeho roku 1986 nebo potopení trajektu Estonie v roce 1994 ilustruje úžasnou schopnost socanů zametat problémy a svou vinu pod koberec, vždy v těsné spolupráci s levičáckými médii a zkorumpovaným právním systémem.

ET uveřejnil foto nové švédské vlády pod premiérkou Magdalenou Anderssonovou. Je to první žena ve funkci premiéra, ale stále představitelka sociální demokracie, nabubřele definující sama sebe (ta strana) jako spasitelská síla, bez které by národ zahynul. Snad právě proto hyne, jak to nakonec bývá při vládě jediné partaje nesnášející oponenta. Oponent, aspoň částečný, je v tomto případě strana Švédských demokratů (SD, cca 20 %), všichni ostatní spolupracují s levicovými socialisty.

Článek pod obrázkem ministrů pojednává o jejich vzdělání ve srovnání s dřívějšími ministry a konstatuje, že ve vzdělání jsou velké rozdíly.

Profesor jisté university udává, že dnes místo vzdělání určuje pozice ministrů hlavně „seniorita (tedy stáří, snad i mládí), pohlaví, kontakty a další“. Tím říká, že to není kompetence, co rozhoduje o funkci, nýbrž jmenované znaky.To stačí, víc říkat nemusí, a ani není radno, i profesor musí být opatrný, aby ho nějaký snaživý aktivista neudal za „nenávist proti skupině lidí“, na což je ušit příslušný zákon, aby si rudo-zelená vládnoucí partaj mohla chránit svoje importované muslimské voliče. Ale zákon se dá použít i jinak proti svéhlavým domácím individuím, která si pustí hubu na špacír. Vězte, že i mezi Švédy jsou horliví zastánci diktatury a ti za nic na světě nedopustí, aby bylo ubližováno hodným migrantům a špiněna fasáda „humanitární velmoci“, té nej... na světě. Jeden takový cenzurující udavač byl znám i s fotkou na alternativních médiích, nejspíše placen státem. Snad už zmizel v propadlišti po tom, co způsobil problémy některým příliš svobodomyslným diskutérům na sociálních médiích.

Pan profesor se svým výrokem dostal blízko jádru pudla, je na stopě příčiny toho bezedného úpadku vládnoucí elity, a nakonec i těch, kteří ji volí. Místo vzdělání stačí preferované pohlaví a správné kontakty. Jen tak je možné, aby ministr obrany odsloužil vojenský výcvik u jednotky beze zbraně, aby ministr pro integraci a migraci údajně studoval na universitě, ale nedá se zjistit, jaký obor, aby ministryně pro klima a prostředí měla jediné vzdělání jako kadeřnice atd. Vícero ministrů studovalo na universitách, ale studium nebylo ukončeno řádnou zkouškou, takže se neví, co se tam vlastně naučili a jestli vůbec studovali.

Řada kroků výrazně feministické vlády vzbuzuje jednak kritiku, jednak ironické poznámky, zřídka úsměv, častěji vztek. K těm posledním patří ministr spravedlnosti a vnitra Morgan Johansson, vytrvale pracující na omezení svobody projevu. Za tím účelem chce udělat změny v 200leté ústavě. Zde už nestačí pouhá kritika – toto je kriminálník a jako s takovým by se s ním mělo zacházet.

Nezapomenutelný je obrázek výpravy ženských ministryň do Iránu, kde si před ajatolláhem všechny se skloněnými hlavami pokorně navlékly šál přes hlavu podle muslimských předpisů, a tak udělaly medvědí službu iránským ženám bojujícím za rovnoprávnost a svá lidská práva. Stály tam v řadě jako zmoklé slepice a ajatolláh se jen spokojeně usmíval.

Přesto socanům po feminizaci premiérské funkce opět přibývá sympatizantů, což je důkaz debilizace většiny národa.

Také není divu, vždyť kam se podíváš, všude jednotná indoktrinace, ve zprávách, v reklamách – „tahle palačinka je klimaticky neutrální!“....za chvíli reklama na elektrická auta „společně elektrizujeme budoucnost!“ a tak stále dokola do úplného oblbnutí. To snad musela vymyslet samotná Gréta!

Velkou chybou a naivitou okolních států je, že berou vážně to, co říkají švédští politici a mainstreamová média. Lži, polopravdy a zamlčování sloužící jen „deep state“, socialistickému státu s hlubokými kořeny, jsou pravidlem.

Když např. nová premiérka prohlásí, že darebáci budou v budoucnu přísněji trestaní podle zpřísněného zákona, neznamená to nic, změna bude v nejlepším případě jen na papíře, protože zločince většinou ani nechytají, a tudíž nebude koho trestat. Darebáci jsou chráněni, protože „asi měli těžké dětství“, jak to vyjádřil bývalý šéf policie Eliasson. Ten postoj - chránit zločince a teroristy a jejich oběti nechávat bez pomoci - přetrvává už desítky let. Blázinec je slabé slovo pro Švédsko, neznáte nějaké silnější?

Kdysi jsem četl knihu o chlapci, který se proměnil v mravence, a byl varován: „Střez se mravkolva!“

Já varuji: „Střezte se Švédska, jeho sebechvály, lživé propagandy, politické korektnosti, ideologické rudo-zelené posedlosti a zbabělosti, kvůli které se s ničím nedá hnout kupředu ani zpět“. V kontrastu s vypínáním prsou jako „humanitární velmoc“ jsou vedení národa a média zcela prohnilá morálně i lidsky. Naposledy se to ukázalo během covidové tzv. pandemie, kdy nechali seniory umírat po tisících. Jiným ukazatelem je vyzdvihování záškolačky Gréty Thunbergové jako bojovnice za záchranu světa, vidící ten zabijácký plyn CO2 přímo očima. Plyn, který každá živoucí bytost vydechuje každou vteřinu a bez kterého by nebylo života.

Na počátku politické korektnosti si veřejnost snad myslela, že jde o to pomocí lidských ohledů se vyhnout jistým ideám a stanoviskům, které mohly někým být brány jako zraňující a odporné. Časem se však vyjasnilo, že hlavním cílem politické korektnostije potlačení politických názorů protivníka. Zákazy jednotlivých slov to potvrdily.

Kulturmarxismus se ve Švédsku brzy silně rozšířil v médiích dávno ovládaných levicovou mafií (nejméně od pověstného roku 1968) a výsledkem je názorový koridor. Ten se stále zužuje, takže dnes se pro levici nepřijatelné politické názory nedostanou na veřejnost, např. negativní názory na přijímání migrantů, názory popíračů klimatického oteplení nebo odpíračů očkování proti covidu. Státní média jsou pod politickou kontrolou a cenzurou omezují svobodu projevu. To platí jak pro kritiku samotného socialistického systému, tak pro hnutí, která si tento systém chrání, jako je islám, EU, FN, globalizace aj. Je šokující, že i privátní média se dobrovolně dávají do státních služeb a privátní průmysl se zapojuje do státních vnucovaných ideologií. Po osobách, které se veřejně vyjadřují, se žádá, aby vycházely z předepsaného „hodnotového základu“ (värdegrund), tedy požadavek, aby přijaly levicové názory, pokud chtějí vystoupit ve státních médiích. Taková je švédská „demokracie“ a „svoboda projevu“.

Stát lidem stále ještě namlouvá, jak jsou chytří, unikátní a úžasní, a buduje neposkvrněný obrázek Švédska. Pomalu se odhaluje, že to je pohodlná, příjemná, lichotivá lež. Jako každá lež však nakonec bude velmi drahá.

Stále se to opakuje v projevech politiků – Švédsko musí jít příkladem, Švédsko ukazuje cestu, Švédsko ve vedení vývoje, Švédsko jako světový standard... Na druhé straně si vláda vymýšlí stále nové způsoby zdanění a okrádání obyvatel. Jeden z posledních návrhů je zdanit parkovací místa, např. u nákupních center. Bez zdanění je naprosto všechno „nespravedlivé“. Vynalézavost je neuvěřitelná, ale vždyť na to také mají dostatek zaměstnaných věrných duší, které se rády zamyslí kde lid ještě víc okrást.

Švédsko se počátkem 20. století vyvíjelo výjimečně pozitivně z chudého státu, kde mnozí žili v bídě, do pokročilé vědecko-průmyslové společnosti se všemi možnostmi, které to dávalo. Předpokladem byla silná společná identita s důrazem na vědomosti, což se projevovalo i ve školství. Nadané děti z rodin, dříve nemající možnost vyššího studia, teď dostaly tuto možnost. Zvláště léta 1946-1965 znamenala dynamickou periodu, kdy společnost, věda a průmysl spolu příkladně a plodně spolupracovaly.

Po druhé světové válce dostalo sedlácké Švédsko křídla a lid začal věřit, že Švédové jsou Boží dar světu.

Okolo 1970 se od tzv. „hnutí -68“ začaly ozývat kritické hlasy vůči této úspěšné společnosti. Kritika se ozývala ve vlnách s cílem vytvořit radikálnější společnost bez norem na polonáboženské ideologii socialistického původu, která postupně ztrácela styk se skutečností.

Přírodovědecké vzdělání zploštělo a propadlo se z výšin do propasti. Vzdělání začalo být přítěží, protože odporovalo názoru, že všichni lidé mají stejné duševní předpoklady, všichni jsou si rovni bez rozdílu jako série stejných dřevěných figurek. Jen ve sportu a jistých formách umění bylo možno vyniknout. Důležité veřejné posty jsou teď rozdělovány podle politických a sociálních měřítek, bez požadavků na formální kompetenci. Výsledek je jasně vidět.

Tak vznikla společnost, která přes rostoucí náklady funguje stále hůře. Covid-19, pandemie, je toho posledním příkladem. Podobně je to s kriminalitou, jisté typy zločinnosti, jako jsou krádeže a vloupání, se téměř neřeší a lhostejný postoj se šíří i na vážné zločiny jako přepadení, znásilnění či vraždy.

Přes všechny vytvořené sociální a ekonomické problémy chtějí vedoucí ideologové a aktivisté, aby si země na sebe naložila vedoucí úlohu v řadě oblastí, hlavně v otázce klimatu a prostředí, dále v úloze mírotvorné, aniž by sama byla schopná bránit vlastní zem déle než týden.

Politika zdravého rozumu byla nahrazena velikášským šílenstvím nebo ryzí naivní pitomostí. Jasně se to projevovalo v nepřiměřené moci Zelené partaje MP, která přes pouhá cca 4 % voličů (hranice pro vstup do parlamentu) rozhodovala v důležitých otázkách bez sebemenšího náznaku pomyšlení na následky. Na jedné straně nucení do používání více elektrické energie, např. v autech, na druhé straně odstavování zdrojů její výroby. Dnes má MP kolem 3 % sympatií a jest doufati, že v podzimních volbách vypadne z parlamentu.

Zhroucení státu se i tak jeví jako nevyhnutelné, protože chybí možnosti změny směru vývoje. Inflace zaviněná částečně extrémním růstem cen energií začíná růst a bude mít těžké důsledky pro zadlužené osoby.

Pokračování zítra.