Neviditelný pes

ŠVÉDSKO: Výčitky svědomí dynamitového Nobela

10.12.2007

Zase tu máme 10. prosince, datum, které ve Stockolmu dobře znají. V místní kamenné radnici se v ten den sejdou královské, politické a hlavně vědecké celebrity, aby byly svědky předávání Nobelových cen.

První písemná zmínka o Stockholmu pochází z roku 1252, kdy se toto budoucí město stalo důležitým tržním místem se železem, pocházejícím z dolů v Bergslagenu. Bylo prý založeno královským místodržícím jarlem Birgerem za účelem obrany města Sigtuna na jezeře Mälaren před útoky z moře a pleněním. V místě, kde byla vybudována obranná zařízení ze zašpičatělých kmenů (stock) stromů, se nachází řada menších ostrovů (holme), z čehož pravděpodobně pochází název města Stockholm.

Metropole Švédska mě přivítala v přístavu, do něhož jsem vplul na velké lodi, s několika palubami, asi stovkou automobilů v podpalubí, bary, kapelami a hlavně s jedním malým Kauflandem, jehož levné freeshopové zásoby alkoholu využívali mladí Finové, aby se přes noční plavbu opili takřka do němoty. Ráno po přistání se přesunuli do nedalekého Skanzenu, prvního muzea v přírodě na světě, v němž si dali ve spacáku pár hodin šlofíka, aby stihli zpáteční plavbu do finského Turku.

Vzpomněl jsem si na slova přátel v Petrohradě: „Jakmile uvidíš na ulici opilého člověka, bude to ovíněný Fin, kteří k nám jezdí na vodku, jelikož u nich lze alkohol koupit pouze ve specializovaných prodejnách až v okresních městech..."

Napadlo mě, že to je asi dávný finský komplex, kdy se v třicetileté válce říkalo: Švédové statečně bojovali až do posledního Fina! Tato ironická myšlenka se odvíjela z faktu, že Finsko tenkrát ještě bylo v područí Švédů, za které museli jeho obyvatelé také válčit. Nutno dodat, že Švédsko od roku 1824 nevedlo žádnou válku, ani se žádného válečného konfliktu nezúčastnilo, i když je zároveň velkým výrobcem a vývozcem zbraní.

Mám za sebou návštěvu Skanzenu, do něhož na zkušenou přijeli v roce 1925 bratři Jaroňkové z Rožnova pod Radhoštěm, aby odkoukali, jak se to se starobylými stavbami dělá. Skanzen, který u Stockholmu vybudoval švédský učitel Artur Hazelius, znali bratři důvěrně. Oba měli blízko k výtvarnému umění a uměleckým řemeslům a zajímali se o národopis. Zásluhou jejich dlouholetého úsilí bylo při příležitosti folklórního festivalu Valašský rok v roce 1925 otevřeno rožnovské Valašské muzeum v přírodě.

Chvíli jsem pozoroval velký ruch na moři; zatímco v ulicích se provoz zklidňoval, směrem od pevniny vyplouvala řada jachet a malých motorových člunů. Odváželi se jimi stockholmští úředníci, kteří mají na ostrůvcích kolem Stockholmu svá letní obydlí, jež pro sezonu, než nastanou bílé noci a v noci bude jen monotonní ponuré světlo jako během chmurných dnů, zamění za své městské byty.

Dal jsem též kytku k pomníku zavražděného premiéra Svena Olofa Joachima Palmeho, který byl 28. února 1986 zastřelen dodnes neznámým vrahem na chodníku hlavní stockholmské třídy, když se v podvečer vracel z kina. S manželkou, bez osobní ochranky. Vzpomněl jsem si též na nedávnou vraždu švédské ministryně zahraničí Anny Lindhové a přemítal o tom, proč jsou švédští politici tolik neopatrní a pořád si hrají na běžné civilisty, tvrdohlavě odmítající jim přináležející bodyguardy.

To hlavní mě však teprve čekalo - návštěva tříkorunkové stockholmské radnice, v jejichž prostorách Stadshuset se před čelní stěnou s mozaikou z několika milionů pozlacených kamínků, znázorňující rozšafnou bohyni, obklopenou stavebními symboly předních světových měst, odehrávalo slavnostní předávání Nobelových cen. Od roku 1902 je většina z nich předávána za vynikající činy v pěti oblastech lidské činnosti švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti.

Cena za fyziku a chemii je udělována švédskou Královskou akademií věd, cenu za fiziologii a medicínu uděluje Královský Karolinský medicínsko-chirurgický ústav ve Stockholmu, Švédská královská akademie uděluje cenu za literaturu a za Nobelovou cenou míru se musí až do Osla, jelikož ji uděluje Norský Nobelův výbor v Oslo, který je jmenován parlamentem.

Roku 1968 se Švédská národní banka rozhodla založit Nobelovu cenu za ekonomii pod názvem „Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela“. Tuto cenu uděluje švédská Královská akademie věd, ale jelikož není zmíněna v Nobelově závěti, peněžní odměna se nevyplácí z Nobelova fondu. Nejedná se tedy technicky vzato o Nobelovu cenu. Přesto se uděluje společně s ostatními cenami.

Alfred Nobel otevřel na 90 místech ve více než 20 státech Evropy továrny na výrobu dynamitu. Za svůj život získal 355 patentů (mj. 1876 výbušná želatina, 1887 ballistite - výbušný prach). Svou třetí a poslední závěť sepsal v roce 1895. Pověřil v ní švédskou Královskou akademii věd rozdělováním cen a obdařil ji částkou 32 miliónů švédských korun. Ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun) a poprvé byly uděleny roku 1901. V současnosti činí částka rozdělovaná 10 miliónů šv édských korun (cca 35 miliónů českých korun).

Udělované medaile mají na líci portrét Alfreda Nobela s nápisem udávajícím roky jeho narození a smrti v latině: NAT-MDCCC XXXIII OB-MDCCC XCVI. Na rubu je motiv odpovídající příslušné ceně a nápis: Inventas vitam juvat excoluisse per artes (vynálezy zlepšují život, jenž je zkrášlován uměním). Jde o citát z Vergiliovy Aeneidy. Na Nobelově ceně za mír je nápis: Pro pace et fraternitate gentium (pro mír a bratrství mezi národy), na ceně za ekonomii stojí psáno: Sveriges Riksbank till Alfred Nobels Minne 1968.

Přes oficiální uvádění, že z českých vědců získali Nobelovu cenu jen Jaroslav Heyrovský v roce 1959 za chemii a Jaroslav Seifert v roce 1984 za literaturu, byli i další napůl čeští občané, kteří se mohli tímto uznáním pochlubit.

Baronka Bertha Sophia Felicita Freifrau von Suttner, rozená hraběnka Kinská, přišla na svět 9. června 1843 v Praze. Byla to česko-rakouská radikální pacifistka a spisovatelka (Pseudonym: B. Oulot, Jemand). V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Carl Ferdinand Cori, rodák z pražské židovské rodiny získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu i se svojí manželkou Gerty Cori - Radnitz v roce 1947 za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů.

Nezvyklý osud má český Němec Peter Grünberg, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2007. Narodil se v Plzni, odkud byl i se svojí rodinou po roce 1945 odsunut do Německa. Prestižní ocenění mu společně s Francouzem Albertem Fertem přinesl objev fyzikálního jevu, jehož zásluhou je dnes možné načítat data z pevných disků v počítačích a v některých hudebních aparátech.

Není bez zajímavosti si uvést i jinou výmluvnou zajímavost; z více než jedné a čtvrt miliardy muslimů má Nobelovu cenu sedm z nich. Z necelých 20 milionů židů jich získalo Nobelovu cenu 170...

Stockholm je také Muzeum Vasy. Dne 10. srpna 1628 vyplulo několik královských válečných lodí ze stockholmského přístavu. Největší z nich byla nově postavená Vasa. Na znamení slavnostní události byla vypálena salva z postranních děl lodi, která tím byla značně rozkolísána. Když se mohutná kolos pomalu blížil ke vstupu do přístavu, zvedl se navíc prudký vítr. Vasa se naklonila na bok, ale znovu se vzpřímila.

Další závan větru ale položil loď na bok. Přes otvory pro děla se nahrnula voda a chlouba švédského vojenského námořnictva klesla během několika minut ke dnu před očima zděšené královské rodiny na tribuně. Vzala s sebou na dno nejméně 50 ze 150 členů posádky a jejich rodinných příslušníků, kteří si chtěli udělat protekční výlet.

Několik století si všichni mysleli, že s Vasou je nadobro konec a potkal ji osud jiných dřevěných lodí, na nichž si pochutnávala sášeň lodní (Teredo navalis), měkkýš připomínající červa a živící se dřevem. Naštěstí byla voda v Baltu poloslaná a pro sášeň moc sladká. V padesátých letech minulého století, 333 let po této tragické události, si to uvědomil i Anders Franzén, soukromý hledač vraků. Vzal si do hlavy, že vrak lodě Vasa najde. Jak se ukázalo, překvapivě dobře zachovalá loď ležela v hloubce třiceti dvou metrů.

Dne 24. dubna 1961 byla Vasa vytažena na hladinu. Loď nejprve postřikovali vodou a experti vypracovávali nejvhodnější metodu pro její konzervaci. Nakonec zvolili za ochranný prostředek polyetylenglykol, ve vodě rozpustný voskový produkt, který pomalu prostupuje dřevem a nahrazuje vodu. Konzervace prostředkem polyetylenglykolem probíhala mnoho let. Renovovaná bitevní loď byla veřejnosti zpřístupněna za přítomnosti krále Carla XVI Gustafa v novém muzeu roku 1990.

Společně s Vasou bylo vytaženo i přes 14 000 dřevěných předmětů včetně 700 soch. Bylo to jako poskládat obrovskou skládačku. Lodě ze 17. století nebyly jen válečnými monstry, byly to přímo plovoucí paláce. Na zachráněných sochách byly stopy po pozlacení a malbě; zobrazují lvy, biblické hrdiny, římské vladaře, mořská stvoření či řecké božstvo.

Vyskytly se hlasy, že by si také hledač pokladů Anders Franzén zasloužil Nobelovu cenu za vytrvalost. Tu však pan Nobel do své závěti nezahrnul, stejně jako cenu pro geniální matematiky. Údajně proto, že mu jeden takový tajně chodil za ženou. Ale znáte to; jedna paní povídala...

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz



zpět na článek