Tak se zdá, že pokrytectví švédských multikulturních socialistů nezná hranic. Už jim zřejmě nestačí, že ještě nedávno hrdý a pracovitý vlastní národ přetvořili během několika desetiletí v línou, nezodpovědnou a na státu závislou socialistickou volební většinu, už jim asi nestačí, že si další volební hlasy zajišťují neustálým přílivem ekonomických imigrantů vysávajících zdroje z práce produktivní části společnosti nebývalou měrou, už jim ani nestačí již tak extrémní daňové okrádání obyvatelstva a na živení nových přistěhovalců si klidně půjčí.

Všechno výše jmenované má však ještě další, tentokráte však již spíše totalitně-komunistickou rovinu. Švédská vládnoucí neobolševická věrchuška ignoruje naprosto kritický stav tradiční švédské populace, tisíce znásilněných Švédek muslimskými obohacovači, stovky zapálených automobilů, „nepřizpůsobivá“ ghetta, do kterých je o strach vydat se pěšky, vyrůstající v kdysi poklidných čtvrtích švédských měst, útěky původních švédských obyvatel z Malmö či Stockholmu. Místo pomoci se tradiční Vikingové dočkávají jen cenzorských náhubků pod hrozbou kriminálu, pokud si chtějí na některý ze zmíněných jevů svobodně postěžovat.

Sluníčkové multukulturní běsnění spolu se sociálním inženýrstvím, které spojilo vládnoucí sociálkomunisty a parazitické dobroděje z nevládních „neziskovek“, totálně likviduje společnost, která se ještě nedávno jevila jako prosperující vzor sociálního státu. Tedy alespoň některým. Plná ústa švédské cesty mělo a má mnoho evropských i našich domácích neomarxistů. Připomeňme presidenta Zemana, předsedu vlády Sobotku, předsedu Senátu Štěcha a další, dnes nebezpečně okupující nejvýznamnější mocenské a politické funkce v České republice.

Je tedy velice pravděpodobné, že si brzy plody sociálně demokratického švédského komunismu užijeme i u nás. Jednak je to oficiální politika EU (přesněji Svazu evropských socialistických republik) a druhak se soudruzi ze Stockholmu chtějí o svoje „štěstí“ podělit rovným dílem s ostatními otroky sociálních států v Evropě. A ukazují jak na to.

První fáze likvidace tradiční společnosti má Švédsko již za sebou, nyní nastala fáze dvě. Zbídačenému produktivnímu obyvatelstvu po bolševicku ohnout hřbety a zavřít ústa. Vyvolat atmosféru strachu a ponížení. Dát moc bezcharakterním análním alpinistům a bezpáteřním psychopatickým vyžírkám s touhou po moci a penězích.

Tak se ve Švédsku řeší tři zapálené mešity. Kdo to udělal, se neví? Ano, může to být akce zoufalých lidí, kteří dělají zoufalé věci, neboť si uvědomují hrůzy a konečné dopady multikultirní socialistické politiky. Stejně tak to ale může být i vzájemné „obohacování“ různých islámských frakcí či přímo dílo nějakých provokatérů. Jaká je reakce oficiální propagandy?

K mešitám povolali několik sluníčkových dětí a matek, několik pachatelů dobra, soudruhů v boji za lepší zítřky. Vylepili zde mnoho barevných srdíček, která mají symbolizovat lásku švédského národa k muslimské přistěhovalecké komunitě. Pořádají se podobně zaměřené pochody. Hlásné trouby švédské vlády píšou o válce, kterou je třeba zastavit, a tisících Švédů, kteří s ohni nesouhlasí. Demagogické omluvy, ponížené supliky… pokrytecký hnus. Už ani raději nevyvěšovat národní vlajky nebo nechat děti pomalovat obličeje na karneval národními barvami…

To je ona třetí cesta. Třetí cesta do socialistického pekla, po které jdeme společně s neomarxistickým Bruselem i Stockholmem my všichni. Cesta, na jejímž konci jsou erárem dotovaní političtí šmelináři ovládající celou společnost za peníze ukradené daňovým násilím té produktivní části. Cesta, na které jsou tisíce znásilněných žen nepřizpůsobivými příjemci dávek, tisíce vlastními „vůdci“ ponížených mužů, kteří je nemohou relevantně bránit, a tisíce zmanipulovaných školních dětí, které musí vystřihovat srdíčka s nápisy o lásce k vlastním trýznitelům. Cesta, na které demokratická většina společenských parazitů totálně zlikviduje své hostitele. Cesta k bídě, násilí, k teroru. Cesta k nové komunistické totalitě.

Psáno pro pravyprostor.cz