Plošné karantény a zákazy nejsou řešení. Je třeba chránit především staré lidi

Běžné povědomí má za to, že Švédsko bylo zvláště těžce postiženo koronavirem. Dále se pokládá za zřejmé, že viníkem je poměrně lehký přístup švédské vlády k preventivním opatřením, zejména absence plošné karantény.

Trojice výzkumníků (Daniel B. Klein, Joakim Book a Christian Bjornskov) však nedávno publikovala práci (16 Possible Factors for Sweden’s High Covid Death Rate among the Nordics), která se pokouší vyvrátit tento konsenzus. Podle autorů existuje 16 faktorů, jejichž celková souhra vysvětluje švédské statistiky incidence a úmrtnosti na covid-19 lépe než samotná absence plošných opatření.

Nejprve však k číslům. Švédská úmrtnost dosáhla hodnoty 55,5 případu na 100 tisíc obyvatel. Dánští statistikové vykazují 10,58 případu, Finové 5,95 a Norové pouhé 4,77 případu, vše na sto tisíc obyvatel. Všechny tyto skandinávské státy zavedly výrazně přísnější opatření. Případ se tedy zdá být jasný. Pokud ale dopřejete sluchu argumentům uvedené trojice badatelů, zmocní se vás pochybnosti.

Jarní prázdniny

Nejprve k plošné karanténě (lockdown). Ostatní skandinávské státy zavřely školy, úřady, sportovní zařízení, restaurace a některé obchody v týdnu od 12. do 18. března 2020. Švédsko pouze střední a vysoké školy 18. března. Co by se stalo, kdyby Švédové byli rychlejší a důslednější a uzavřeli vše možné hned 12. března? Dle autorů zprávy by se průběh epidemie ve Švédsku podstatně nezměnil. „Ke dni 12. března již byl virus ve Švédsku podstatně více rozšířen (než v sousedních zemích),“ uvádí zpráva.

Naprostá většina případů byla tehdy importována z jiných zemí: konkrétně z Itálie a z Rakouska. Proč z těchto zemí, není třeba vysvětlovat: Švédové, milovníci zimních sportů, rádi jezdí do uvedených zemí lyžovat. Proč však Švédsko bylo zasaženo pandemií dříve než okolní státy? A proč v rámci Švédska byla stockholmská aglomerace postižena více než Göteborg nebo Malmö? Vysvětlení poskytuje kalendář jarních prázdnin, které pro Stockholmský kraj (Stockholms län) připadly na 24. února až 1. března. Jsou pokládány za příležitost pro provozování zimních sportů, o čemž svědčí i jejich název: sportlov neboli „sportovní prázdniny“.

Jak si můžeme snadno vzpomenout, poslední únorový týden byl pro šíření viru kritický. V České republice byly první tři případy covidu-19 zaznamenány 1. března a šlo rovněž o import z Itálie. Mimochodem, česká vláda přijala přísná opatření v rozmezí 12. a 15. března, tedy zhruba ve stejnou dobu (možná o den či dva dříve) jako většina skandinávských států.

Většina Skandinávie (i většina Švédska kromě Stockholmu) byla tedy zasažena relativně málo, protože jarní prázdniny v nich proběhly již dříve anebo připadly až na dobu po zákazu cestování do kriticky zasažených zemí. To je však teprve počátek příběhu.

Vysoký počet migrantů

Klíčovou otázkou je, proč se virus šířil tak rychle právě ve Švédsku a proč právě tam měl tak tragickou bilanci. Jako další z faktorů výzkumníci uvádějí vysoký počet imigrantů z afrických a arabských zemí ve Švédsku. Zde je třeba poznamenat, že covid-19 je „rasistický“ virus: podle prakticky všech statistik více napadá populaci původem z Afriky, arabských zemí a Indie. Naopak východní Asijci jsou relativně odolnější.

Proč tomu tak je, není zcela kompletně vědecky objasněno (příčiny mohou zahrnovat početnější rodiny, častější používání hromadné dopravy i jazykovou bariéru), ale fakta jsou jasná. Dalším faktorem je etnické složení taxikářů na lince letiště Arlanda–Stockholm. Tuto práci zastávají v naprosté většině imigranti. Během 45minutové cesty existuje značná pravděpodobnost přenosu viru.

Sedmdesát procent švédských úmrtí na covid-19 však připadá na staré lidi v institucionální nebo domácí péči. Práce v oblasti péče o přestárlé patří mezi nejčastější povolání mezi mimoevropskými imigranty: 12,1 procenta uprchlíků ji uvedlo jako své první zaměstnání ve Švédsku. Mnozí navíc pracují pro více ústavů současně. Kromě toho počet obyvatel domovů pro přestárlé v porovnání k velikosti populace je o polovinu větší než v Dánsku.

Švédské domovy pro přestárlé rovněž poskytují některé lékařské služby, ovšem se silným důrazem na paliativní péči. Devadesát procent jejich obyvatel, kteří podlehli covidu-19, se nikdy nedostalo do řádného nemocničního léčení.

Závěry uvedené práce jsou samozřejmě do značné míry spekulativní. Nelze je ani beze zbytku dokázat, ani vyvrátit. Napovídají nicméně o tom, že souhra rizikových faktorů může být kritická. Zároveň se ukazuje, že plošné karantény a zákazy nejsou řešení. Je třeba chránit především ohroženou část populace, což jsou staří lidé. Jak? To do značné míry vyplývá ze švédských zkušeností.

Mimochodem, Velká Británie, která zavedla velmi přísný „lockdown“, zaznamenala ještě vyšší úmrtnost než Švédsko, ovšem při více než dvojnásobném hospodářském propadu. I toto je velmi drahá zkušenost.

LN, 21.8.2020

Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management a. s.