Vlastně jsem chtěl skončit s nářky a opakováním popisu katastrofálního vývoje v této kdysi milé zemi, kterou bylo možno mít rád. Teď se city i rozum obracejí v pravý nefalšovaný opak. To hlavní už jsem se pokusil vylíčit a dá se to najít v archivu NP.

To, co se nadále děje, a jak mě osobně nedávno postihla zdejší libovůle, či zlovůle, mě však tak rozlítilo, že jsem se rozhodl dále všemi mně dostupnými prostředky rozšiřovat pravdu o tomto totalitním bezprávním státu v rozkladu. Je třeba dále ukazovat na výsledky dlouhodobého vývoje k socialismu, kde stát si může dělat, co se politrukům i aktivistům zlíbí, a jedinec nemá odvolání.

Co se tedy stalo:

Jako už vícekrát za řadu let jsem si objednal zásilku piva a vína z německého internetového obchodu. Pro mne jako rozeného Středoevropana je balík s pivem a vínem totéž jako jakákoliv jiná zásilka. Ne tak pro švédský stát.

Je stará věc, že švédský stát (nebo prý království, i když král za nic nemůže) není schopen spolknout plnou svobodu občanů, např. na poli alkoholní politiky. Tam neplatí svoboda pohybu přes hranice Evropské unie (EU) jako u jiného běžného zboží. Stát si vydupal u EU, že si smí ponechat monopol na prodej alkoholu, všechno pití nad 3,5% obsah alkoholu. Podle rozsudku Evropského soudu však volnost pohybu zboží přes hranice musí zůstat zachována. Byla stanovena poměrně vysoká kvóta pro pivo, víno i silný alkohol, kterou si cestující může bez poplatků vzít s sebou přes hranici pro vlastní potřebu. Stejná pravidla platila řadu let i pro nákup ze zahraničí přes internet.

Stát se snažil tyto nákupy znemožňovat např. tím, že prodejce nesměl sám přímo zasílat pití na švédskou adresu, nýbrž dopravu musela zajišťovat jiná firma. To se dalo obejít tak, že obchod hned po objednání a zaplacení zboží odkázal na dopravní firmu, která zakázku po zaplacení vyzvedla a dopravu obstarala.

Takto to fungovalo několik let, když najednou moje zakázka někde přes měsíc uvázla a místo ní přišel dopis od švédské pošty (PostNord, státní podnik), že musím zaplatit daň z obratu a potom mi bude balík doručen. Podle předpisů EU se platí daň z obratu v zemi nákupu, takže byla zaplacena v Německu a tento požadavek byl protiprávní. Přesto jsem daň zaplatil a čekal na slíbený balík. Pošta však udělala pravý opak – bojkotovala zásilku a poslala ji zpět německému odesilateli, přestože jak doprava, tak daň byly zaplacené. Podle informace zásilkového obchodu to pošta v tu dobu dělala – a zřejmě v tom pokračuje - se všemi zásilkami do Švédska. Německý obchod mi v pořádku vrátil peníze za vrácené zboží, ale veškerá snaha dostat zpět náklady na dopravu (ty mají přibližně stejnou hodnotu jako samo zboží) je marná, švédská pošta žádné peníze nevrací, a daň za nedodané zboží také ne. Odpovědi od servisního oddělení pošty se nejlépe dají klasifikovat jako výsměch.

Nejbližší velmi pravděpodobné vysvětlení bojkotu jsou státní aktivisté, v tomto případě fanatičtí bojovníci proti alkoholu, kteří se postavili nad zákon a znemožňují volný pohyb alkoholických nápojů přes hranice, protože tím státu unikají příjmy z cca stoprocentního zdanění.

Po řadě marných reklamací jsem napsal otevřený dopis ministerskému předsedovi Stefanu Löfvénovi a rozeslal jej na řadu novinových redakcí, mainstreamových i alternativních.

Překlad dopisu:

„Ministerský předseda opakovaně zdůrazňuje, že se Švédsko nemůže ve větší míře odklánět od zákonů Evropské unie. Měl hlavně na mysli migranty, ale mělo by to platit i v jiných oblastech, např. alkoholní politiky.

Nakoupil jsem trochu piva a vína v německém internetovém obchodu, což bylo řadu let legální. Najednou a bez varování mi státní pošta bojkotovala zásilku, vyžádala si daň z obratu, přestože ta byla již zaplacena v Německu (podle předpisů EU), slíbila doručit zásilku, jakmile zaplatím daň, ale potom udělala opak a poslala balík zpět odesilateli. Německý obchod oznámil, že stejnému bojkotu byli vystaveni i jeho ostatní švédští zákazníci. A teď si podnik tvé vlády, Stefane Löfvéne, chce přesto ponechat jak zaplacenou dopravu, tak daň z obratu za nikdy nedodané zboží. Nikde se nelze domoci pomoci proti tomuto jasnému bezpráví a libovůli! Nazýváš Švédsko právním státem?

Klesly poměry v podnicích tvé vlády tak hluboko, že mohou svobodně krást, lhát a podvádět a nechávat volné pole aktivistům, kteří bez rozhodnutí parlamentu určují, co se smí dopravovat a co se má bojkotovat? Není úkolem pošty dopravovat zásilky a ne jisté z nich podle vlastní libovůle bojkotovat?

Švédská pošta jedná nezákonně jak proti švédským zákonům a předpisům, tak proti rozhodnutí soudu EU o volném pohybu zboží, v tomto případě alkoholu, viz zde.

Stefan Löfvén by měl vykopnout aktivisty, kteří protizákonně rozhodují, jak má pošta pracovat, a dohlédnout na to, aby ve státním podniku vládnul zákon, právo a pořádek.

Pozdrav od okradeného a šikanovaného důchodce!“

Problém ovšem je, že takový otevřený dopis se k adresátovi nedostane, protože ho nikdo neotiskne. Nikdo, skutečně nikdo, ani z alternativních publikačních možností to nepublikoval, ba ani nepotvrdil příjem, jako by to byl produkt blázna, na který nemá ani smysl odpovídat. Může za tím zčásti být status alkoholických nápojů v zemi, která stále trpí nevyzpytatelnou ponurou mystikou a poručnictvím. V 18 letech je Švéd plnoletý, smí si udělat řidičák, ale dobré pivo nad 3,5 % si smí koupit až po dvacítce. A nikdy nebude považován za dospělého, aby si láhev vína mohl koupit v běžném potravinovém obchodě. O výchovu k normálnímu postoji se ale stát nestará, vyhovuje mu mít monopol a uvalovat horentní daně na každou desetinu procenta alkoholu.

Jako poslední pokus o dosažení práva (nejen pro sebe, ale i pro řadu dalších postižených) jsem napsal stížnost právnímu ombudsmanovi (Justitieombudsman JO). Ten však najde vždy nějakou únikovou cestu, aby nemusel zasáhnout a vyjádřit se, tak i v tomto případě. Prý je jeho úkolem posuzovat jen případné chyby v činnosti úřadů, a státní podnik PostNord není úřad, proto nic nepodnikne.

Zbývá čekání na odpověď na přímý mail premiérovi, od něhož si ovšem nelze nic slibovat. Ten má vždy hromádku frází v zásobě, jak je zvykem u socanů i jiných politiků.

Toto není první zážitek se švédským právním systémem, ale je velmi konkrétní a dobře popsatelný. Ta hradba okolo státu, na kterou narazí každý, kdo by chtěl uplatnit právní nároky na státem způsobené škody či bezpráví, je nepřekonatelná a je výrazem „silného státu“, který zde během desetiletí zbytněl.

Jiným čerstvým konkrétním příkladem nezodpovědného státu je odmítnutí náhrady v kauze „Tomas Quick“ alias Sture Bergvall, který žádal o náhradu 15 milionů SEK za chybná odsouzení za osm údajných vražd – ke kterým se nepravdivě přiznal pod vlivem naordinovaných psychofarmak - a ztrátu 15 let života ve státních institucích. Přes konečné osvobození nedostane ani korunu, ani omluvu, tak rozhodl státní „nezávislý“ soud.

Je zajímavý ten velký rozdíl mezi vlídnými lidmi v běžném životě a zaměstnanci veřejného sektoru. Jakmile ten vlídný člověk dostane zaměstnání např. u státu, identifikuje se se svým zaměstnavatelem a stává se z něj bezcitný úředník bez empatie a - co je horší – bez rozumu.

Nakonec ještě poznámka o dalším možném kroku aktivistů. V takovém systému libovůle obvykle nezůstane jen u jedné věci, jako je alkohol, ale aktivisté mají volné pole zakazovat a diktovat podle libosti, jako je tomu i v rozhodování při příjmu migrantů. Aktivisté stojí nad zákonem!

I když sektor alkoholové politiky má v této zemi své zvláštní místo, je jasné, že aktivisté si mohou vymyslet cokoliv jiného, čím nás budou regulovat, zakazovat a pronásledovat. Takové věci se často dějí potichu a nebýt alternativních medií, ani by se o tom nevědělo - jako je tomu se všemi ústupky muslimským požadavkům.

V celém městě (čtyři obchody) najednou nelze dostat vepřové sádlo, které zde za mých 38 let vždy bylo k dostání. Podezření není daleko na aktivisty mající obavy o naše zdraví, případně ve spojení s muslimským odporem k vepřovému původu sádla. Fanatici, hlavně zelení, už delší dobu mluví o zvýšeném zdanění jednou masa, podruhé cukru, potřetí různých druhů tuků podle svých fantasmagorických smyšlenek, co jejich poddaným škodí. A jak známo, zvýšené daně vždy vše vyřešily, každopádně u socialistů a zelených magorů, to je univerzální medicina sociálních demokratů – státotvorné partaje. I když dnešní rozdíly mezi partajemi ve slavném sedmilístku jsou minimální - všechny se v duchu dnešní švédské „demokracie“ hlavně snaží šikanovat Švédské demokraty.

KONEC

Hagfors, 6.7.2018