Úřad pro předcházení zločinům, BRÅ

Skandál ovšem je, když rádoby neutrální úřad jako BRÅ (Brottsförebyggande rådet, čili „Rada pro předcházení zločinům“) zkresluje skutečnost.

Universita v Linköping uveřejnila zprávu „Je možné věřit BRÅ? Studie o zaujatosti (stranictví) ve výzkumech úřadů“.

Vedení BRÅ, šéfové i samotný generální ředitel vyvíjejí tlak na zaměstnance a autory zpráv, aby se nepohodlné pravdy nedostaly na povrch. Zprávy jsou podrobovány censuře a přizpůsobením, „změnám takových výsledků, které z politických, ideologických nebo jiných důvodů nejsou žádané“. BRÅ je ve zprávě popisován jako úřad, kde několik lidí ve vedení řídí činnost železnou rukou a nutí všechny ke stejnému projevu a názoru. Jeden zaměstnanec přirovnal úřad k „sektě“. Stalo se, že byl zaměstnanec i s ředitelem předvolán na ministerstvo spravedlnosti s požadavkem na opravu zprávy, aby vyhovovala vládě.

Konstrukce BRÅ je protikladná. Je to úřad podléhající ministerstvu spravedlnosti a současně má být nezávislou institucí vyšetřující otázky ministerstva. Má také blízký poměr k policii a ke kriminologické fakultě Stockholmské university.

Situace připomíná ministerstvo propagandy či pravdy v podobně „svobodných“ státech produkující vše jiné, jen ne pravdu.

Podobná odhalení už nepřekvapují, protože švédský stát je tím prosáknut. O některých se ví, o jiných zatím ne. BRÅ a řadu dalších podobných státních nestvůr nelze zachránit. Byly zpolitizované a infiltrované aktivisty příliš dlouhou dobu. Kupodivu požíval BRÅ dosud poměrně vysokou míru důvěry, ale tomu by teď měl být konec. Místo aby přispíval ke snižování zločinnosti a zvyšování bezpečnosti ve společnosti, dělal pravý opak, např. s ohledem na migranty politicky korektně popíral vzrůst zločinnosti.

BRÅ měl původně za úkol zabraňovat zločinnosti a zvyšovat bezpečnost ve společnosti. Místo toho funguje naopak, popírá, že zločinnost roste, a tím snižuje bezpečnost. Důvěryhodnost je pryč. V budoucnu si každý bude klást otázku, jaká informace nám tentokrát byla zatajena, která statistika byla přikrášlena.

Toto je jen další z nepřeberné sbírky příkladů úpadku švédského socialistického státu. Otřesné příklady korupce, darebáctví, lží, zrady a inkompetence, aktivismu, ba i nevýslovné stupidity ve státní i komunální správě se vynořují denně. Švéd je zřejmě příliš omezený, neschopný zacházet s jistými pravdami, je mnohem šťastnější v kolektivní nevědomosti o stavu věcí. Neznalost vede očividně k blaženosti.

Když migranti ve veřejných koupelích kašlou na hygienu, nesprchují se před vstupem do sauny a do bazénu, přestane Švéd chodit plavat a personál je příliš vystrašený a zbabělý, než aby agresivním migrantům něco vytýkal a zjednal nápravu.

Když v obecních knihovnách gangy migrantů ruší, napadají personál a vandalizují, řeší to Švéd prostě tím, že tam přestane chodit, aniž by vyžadoval dodržování předpisů a postih vinníků.

Návrh zákazu vstupu rušících živlů do knihoven, obchodů a jiných veřejných míst je blokován rudozelenými politiky. Prý by to bylo porušení svobody pohybu těchto elementů.

K tomuto postoji se připojil i prokurátor a právní ombudsman. Také komunisté se zastali darebáků proti slušným lidem – že takový zákaz by byl velký zásah do jejich života... Ovšemže je to zásah do jejich života, stejně jako trest pro zločince. Ten zásah je ale mnohem menší, než když se darebáci nechají volně řádit a zasahují do života slušných občanů. Zákaz vstupu je nutný, aby byli obchodníci chráněni před opakovanými krádežemi, personál před hrozbami a přepadáním, návštěvníci koupališť a knihoven před obtěžováním a ohrožováním.

Toto vše je jasné každému s normálním mozkem a právním povědomím, ale v deformovaném levičáckém mozku je právo postaveno na hlavu.

Místo vyžadování místních zákonů a pravidel nepřestávají migrantům vycházet vstříc až paradoxním způsobem:

V normálních zemích se informační cedule vyvěšují v řeči země a nejčastěji i v mezinárodní angličtině. Ve Švédsku se kvapem šíří nápisy v arabštině, např. na úřadech a zdravotnických zařízeních, někdy i jména ulic. Nejpatrnější je to ve velkých městech jako Stockholm, Göteborg a Malmö, ale i v menším Karlstadu jsou informace u porodnice v arabštině. Tam je to zřejmě nejvíc třeba... Žádné jiné menšiny, z Thajska či španělsky mluvících zemí, nevyžadují mít vše ve své řeči, jen Arabové nejsou schopni či ochotni naučit se jazyk země, do které dobrovolně přišli.

Proč v tom Švédové vycházejí vstříc zrovna jim, je domácí úloha k přemýšlení pro čtenáře.

V tuto dobu (leden 2020) se hodně mluví o holokaustu v souvislosti se 75. výročím osvobození Osvětimi. Školy zvou na přednášky o vyhlazování Židů, ale některé ty přednášky zrušily s vysvětlením, že nemohou „zajistit bezpečnost přednášejícího“. Ta skutečnost by mohla stačit na popsání stavu země.

Vrcholem pokrytectví je jednání premiéra, který verbálně deklaruje, že antisemitismus je třeba potlačovat, zatímco sám reálně spolupracuje s islámskými organizacemi, se zapřisáhlými nepřáteli Židů a Izraele, s nimiž má smlouvu o kvótách do parlamentu.

Švédská „dobrotivost“ má stovky různých podob.

Příklad: Město Skurup vyhlásilo zákaz zahalování šátkem, burkou, nikabem atd. pro žáky a personál ve školách a školkách.

Základním motivem pro rozhodnutí bylo rovnoprávné postavení mužů a žen, zahalování obličeje a vlasů žen do naší komuny nepatří.

Muslimové samozřejmě protestovali. K nim se ale přidali někteří ne-muslimští učitelé včetně ředitele a svou podporu muslimských žáků demonstrovali svým vlastním zahalením i přes zákaz. „Žáci mají radost, když jsme taky zahalení. Cítí, že mají u nás podporu,“ říká Marit, učitelka švédštiny jako druhého jazyka. Její kolegyně Susanne to dělá „ze solidarity s nositelkami závoje“.

Zákaz závoje prý „bere muslimským ženám právo na jejich tělo, demokratické právo a právo volby. To je rasistická politika. Jsme v závažné době, kdy je demokracie ohrožena“. To říká předseda „Mladých muslimů v Malmö“.

Ředitel školy prohlásil, že zákaz nehodlá respektovat, raději se nechá vyhodit. Podle něho „komuna nemůže vyhlásit své lokální zákazy, které jdou proti zákonu o náboženské svobodě a diskriminaci“.

Otázkou zůstává, zda má Švédsko ve veřejných úřadech a v prostředí školou povinné mládeže povolit náboženské nebo politické symboly představující nějakou formu fašistické ideologie nebo nábožensky motivovaného útlaku. Sem patří jistě více věcí než jen ženský závoj, aby bylo vyhověno nárokům na čistě sekulární a humanistický stát. Jinak bude docházet k dalším kulturním třenicím. Stejnou otázku je třeba zodpovědět i v jiných zemích s přívalem migrantů, zvláště muslimských.

Zatím se nikdo ani neptá, proč muslimům tolik záleží na tom, aby ženy chodily zahalené. Jeden důvod je pro otevřeného pozorovatele zcela zřejmý, a to zachování nadvlády, útlaku až tyranie mužského pohlaví nad ženami. I tento primitivní rys islámu nechali podporovatelé migrace zavléct do Evropy, aniž by se zabývali analýzou nevyhnutelných následků na život občanů.

Toto je další obrázek nekonečných problémů, které s sebou nese muslimská imigrace. Také je třeba mít na mysli, že dnešní učitelé jsou produkty extrémně levicově zprzněných vysokých škol, takže jejich úchylný aktivismus ani nepřekvapuje.

Mohu jmenovat další problém, uznání mnohoženství uzavřeného v zahraničí nebo v mešitě, přestože podle švédských zákonů je zakázané. Všichni socialisté jsou proti zákazu, jde totiž opět o jejich volební dobytek, a proto se zákony dají přizpůsobit nebo obejít.

Takto může jeden muslim mít více žen, každou se zástupem dětí. Muž bydlí s jednou z nich, ostatní bydlí se svými dětmi v bytech a pobírají štědrou nezdaněnou podporu pro sebe i pro děti. Muž s více ženami tedy nemusí živit ani ženy, ani děti, o to se postarají švédští plátci daní. Nádherný život, ne?

Ale pozor: Platí pouze pro migranty, nikoli pro švédské ženy.

Při styku s úřady platí stát migrantům tlumočnickou pomoc, zřejmě i po letech jejich usazení v zemi, přestože existuje bezplatné vyučování švédštiny pro imigranty. S ohledem na výši sociálních podpor, větších než běžný plat, nenutí přistěhovalce k integraci do společnosti nic, přestože se o integraci tolik mluví. Nebudou tedy ani umět švédsky, ani pracovat.

Sociální demokraté mají dohodu se Švédskou muslimskou radou o kvótě islamistů do parlamentu. Není zatím známo, jestli i tam budou potřebovat arabské tlumočníky ...

Je čím dál jasnější, že přijímání muslimů vyústilo do nedozírné řady problémů, bez jediného kladného aspektu.

Dokončení příště.