20.9.2020 | Svátek má Oleg


ŠVÉDSKO: Až do hořkého konce (7)

25.2.2020

Dědický fond

Majetek po zemřelých, kteří nemají příbuzné ani nezanechali (platnou) závěť, kdo má zdědit jejich pozůstalost, přechází do „Obecného dědického fondu“, který vlastní stát.

Peníze z fondu rozděluje představenstvo jmenované vládou. Do nedávna byli přednostními příjemci děti, mládež a postižení lidé. V posledních letech zařadila vláda mezi příjemce také t.zv. „nově příchozí“, t.j. migranty.

Ve fondu je okolo 5 miliard švédských korun. Fond roste každým rokem a může ročně darovat víc než miliardu na více či méně fantastické projekty, pokud vykazují magické výrazy „děti, mládež, invalidé, nově příchozí nebo novotvorba“. Kam jdou tyto peníze?

V první řadě se státní zástupce snaží, aby dědictví připadlo státu.

Samo představenstvo fondu (Kammarkollegiet) spotřebuje ročně cca 60 milionů. V současné době je těžké najít dostatek projektů na utracení zděděných peněz. Proto se představenstvo snaží najít potřebné spolky pomocí filmů, domovských stránek a reklamy.

Za poslední desetiletí byly uděleny miliardy na projekty jako hip-hop tanec, drag-revue, setkání mezi „nově příchozími“ a pacienty s afasií, a řada projektů, které měly zabránit přispívání Švédska teroristům islámského státu (IS) – ale když tito odjeli bojovat, byli po návratu rehabilitováni...

Žadatel o prostředky z fondu zvyšuje pravděpodobnost přijetí své žádosti kombinací pojmů jako „mládež, integrace, předcházení násilí, psychický handikap, pracovní podpora, sociální integrace“. Mnoho t.zv. ideových spolků se naučilo, jak se má úspěšná žádost o peníze formulovat.

Řada projektů je jistě provedena podle plánu a v pořádku. Podle pokynů shora však sledování či revize není prováděno, většinu tedy nelze vyhodnotit.

Několik příkladů 2019:

Youth 2.0 - Cílem projektu je spolu s „nově příchozími“ hbtq-osobami vyvinout metody pro lepší příjem cílové skupiny.

Jazyk v pohybu - Projekt má usnadnit výuku řeči pro „nově příchozí“ a udělat výuku zábavnou použitím divadla a dramatické pedagogiky při výuce jazyka.

Integrace aktivní rehabilitací - Tento projekt má za cíl dát „nově příchozím“ s poškozenou páteří možnost samostatného a aktivního života ve švédské společnosti.

Podnikání pro mladé „nově příchozí“ - Cílem je dát „nově příchozím“ žákům možnost podnikat pomocí lepších znalostí o společnosti, podnikání a pracovním trhu.

Hlasy hochů o cti - Jde o vývoj národního webu s různými podpůrnými zásahy pro mladé muže s problémy v oblasti cti a úcty (problém u příchozích z Blízkého východu).

Naše cesta ke klimatické spravedlnosti - Projekt nabízející mladým fórum pro aktivity pro spravedlivější a udržitelnější společnost.

Klima všedního dne - Projekt od a pro mládež 15-25 let pro zmírnění následků klimatických změn.

Tyto projekty mohou sloužit jako ilustrace čtyř tézí Miltona Friedmana, jak lze rozházet peníze:

1. Můžeš spotřebovat své peníze sám pro sebe. Obvykle jsi opatrný a chceš mít ze svých peněz maximální užitek.
2. Můžeš vydat své peníze na někoho jiného. Např. na narozeninový dar. Zde už nejsi stejně opatrný pokud jde o obsah daru, ale dáváš pozor na sumu výdajů.
3. Můžeš vydat peníze někoho jiného sám na sebe. Potom budeš mít zaručeně dobrý oběd.
4. Můžeš vydat peníze někoho jiného na někoho jiného. Potom nejsi obzvláště neklidný o kolik peněz jde, ani co za ně dostaneš.

Postoj švédského státu představuje bod 4. Tu si lze hrát na bohatého strýčka z Ameriky a pěstovat svůj humanitární obrázek Švédska s jeho krásnou fasádou. Celý sektor veřejné správy a jeho nakládání s daněmi, všechny příspěvky spolkům, institucím, i zločineckým organizacím a osobám potřebuje totální revizi.

Po opětovné střelbě a výbuchu v Malmö 9.10.2019 hledají zdejší sociální demokraté „politického tajemníka“ s tímto popisem činnosti:

Hledáme: Politického sekretáře!
Už tě unavují všichni, kdo mluví o obrázku Malmö? Chceš být u toho a formovat Malmö zítřka?
Sociální demokraté v Malmö hledají zručného tiskového mluvčího a stratéga, který chce přejít od slov k činům. Toho, kdo je znaven vším, i těmi, kdo jen hledají chyby, a kdo chce raději být při tom a přispět ke změně.

Toto je velmi výmluvná ilustrace dnešního socialistického rozpadu nejen Malmö, ale celé země. Má se formovat Malmö zítřka – ale jen na papíře, propagandou. Cílem není s politickou žumpou něco udělat, ale pouze udržovat fasádu v představách veřejnosti a světa tak dlouho jak jen to bude možné.

Není ani tak divné, že se mocipáni snaží ze všech sil udržet krásný „obrázek Švédska“ - je to vlastnost všech korytářů -, ale je divné a deprimující, že obyvatelstvo/voliči přistupují na jejich pokrytectví, místo aby je ve volbách odměnili jasnou odpovědí. 80 % voličů hlasuje setrvačně pro socialismus a zkorumpované politiky, kteří se spikli proti opozičním Švédským demokratům a vyloučili je z vlivu na politiku. Při plném duševním zdraví by voliči měli udělat radikální změnu už před pár desítkami let. Tím je diagnóza daná – a pro ten stav abnormality, bláznovství, lhářství, pokrytectví, darebáctví, zkorumpovanosti a slabomyslnosti dnes chybí dostatečně silná slova.

Černý humor se často stává skutečností:

Denník Dagens nyheter (Denní noviny, DN) spustil poplach, že mezi vycpanými zvířaty panuje nerovnoměrné rozdělení pohlaví. Redaktor jiných novin si nebyl jistý, jestli jde o skutečnost, nebo satiru. Poeho zákon prý říká, že může být obtížné vidět rozdíl mezi parodií na extrémní jevy a skutečnýn extrémem. Zde to ale byla skutečná „novinka“.

Rozdíl v rozdělení pohlaví sice nebyl velký – 40 % vycpaných ptáků a 48 % savců byly samice.

Hlavním poučením bylo, na jakou pitomost hlavní deník země plýtvá časem. Někdy je těžké vědět, jestli žijeme ve státě, nebo v žertovné parodii.

Současní, do velké míry feminizovaní sociální demokraté, se poněkud liší od bývalé státotvorné partaje. Už to není tradiční budování sociální společnosti a starost o dělnickou třídu, nýbrž platí „všechno všem, všechny chyby zavinil někdo jiný, všechno doprava od Zelené partaje je rasismus“. Nepotismus a názorové pózování se staly jedním ze základních rysů soc-dem politiky. Pózování na cestě k sektářství, výrazně podpořené feministkami tlačícími se k moci. Partaj bez programu, žijící už jen ze lživých obviňování druhých stran.

Po zvolení Stefana Löfvéna předsedou partaje byla výmluvná odpověď jedné politručky na otázku: Co bude teď?

„Teď pošleme Stefana na 2 týdny (!) na politický internát (Bommersvik), aby se naučil být politikem.“

To je tedy pro sociální demokraty dostatečné, aby se z odborového předáka stal ministerský předseda země. Dva týdny partajního školení. Zde se m.j. v sauně navazují známosti a kontakty.

Vánoce byly přejmenovány na Zimní slavnost. Město Göteborg zrušilo vánoční slavnost z „ekonomických“ důvodů, měla stát 2 miliony švédských korun. Před rokem město mělo ještě dost financí, aby věnovalo 7 milionů na EuroPride oslavy.

Krize a rozpad společnosti probíhá mnohem snadněji v socialistickém systému, kde se všichni cítí nebo skutečně jsou nuceni být částí kolektivu, jedinec nemá možnost ovlivnit vývoj a vůdčí osobnosti byly eliminovány kolektivní ideologií. Všichni čekají, kdo ten vývoj do pekel zastaví, ale není nikoho, kdo by toho byl schopen, nikomu nebylo v socialismu dovoleno vyniknout. Švédsko je perfektní příklad vykastrovaného rovnostářství: nikdo si nesmí myslet, že je něco víc než ti druzí, proto se nikdo neujme nápravné role.

Po „lidovém domově“ (folkhemmet) se socialisté snaží vytvořit nové pojítko pro národ výrazem „společný hodnotový základ“ (värdegrund), nedostatečně definovaná hůl, kterou je možno praštit každého, kdo by se odchýlil od „stranické linie“. Nevypadá to, že by to většině vadilo.

Průměrný Švéd je vždy ochoten zatajit či zkrášlit skutečnost, aby tím něčemu nebo někomu vyhověl. Tím „něco“ bývají ideologie, jako je dnešní ideologie „dobra“ či ohledu na klima, tím „někdo“ bývají šéfové nebo politici u vesla.

Politici se již dlouho snaží namluvit Švédům, že jsou nadlidé, podobně jako vytrubovali nacisté třetí říše. V obou případech bylo motivací „dobro“ – v jednom případě pro členy germánského národa, v druhém případě všeobjímající dobro pro celý svět i za cenu vlastního zničení. A v obou případech je si svou tragedií vinnen národ sám.

Zakladatel firmy TetraPak Ruben Rausingpoznamenal: „Až odstraní desatero Božích přikázání a křesťanství ze škol, je konec.“ Dnešní situace mu dává naprosto za pravdu. Odpadlictví od křesťanství a národního cítění začalo cca 1968. Civilizační stav se ve srovnání s protestantskou morálkou propadl na podstatně nižší úroveň, a je to zaviněno jen vlastní hloupostí, nikdo jiný za to nemůže. V budoucnu se nedá vyloučit situace jako v Kosovu nebo v Libanonu.

Rozklad právního systému začal ve chvíli, kdy soud poprvé do svého rozhodnutí zamíchal ideologický aspekt, kdy rozsudek poprvé ovlivnil aktivista, místo zákona a zdravého rozumu.

Ten okamžik se dá časově umístit do roku 1968, příp. začátku let 1970, do doby panování Olofa Palmeho jako premiéra.

Hlavní část viny za indoktrinaci a přikázané vývojové jednosměrky nese jeho státotvorná partaj sociální demokraté, kteří většinou vládli s podporou komunistů. Palme odstranil ustanovení o odpovědnosti úředníků za svá rozhodnutí, což vedlo k pokračujícímu rozpadu, korupci, nepotismu, libovůli.

Jak je to vůbec možné? Situace je tak otřesná, že se to prostě nedá pochopit!

“Humanitární velmoc”, která desítky let z peněz občanů miliardami korun podporuje teroristy, neziskové organizace, levicové diktatury v Africe či Jižní Americe, Muslimské bratrstvo, džihádisty vracející se z Islámského státu, nejhorší vyvrhele světa, pomáhá infiltraci islámu do veřejné správy a parlamentu, zve ozbrojené gangy na pizzu, kafe a zákusek, snaží se, aby i OSN se chovalo stejně odporně, což se jim daří. Aniž by se na cokoliv zeptali občanů, zpronevěřují kolosální sumy na stovky jmenovaných cílů, i na vlastní síť nomenklatury.

A nikdo se neozývá, podíl voličů odpovědných partají je velmi stálý, všichni jako by souhlasili. Jak se takový stát má pojmenovat, charakterizovat? Lidé zřejmě ztratili pojem o tom, co je dobro a co je zlo.

Pokračování příště.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.