Peter Springare, policista,vystoupil nebojácně s kritikou poměrů v policii. Říká ve své nově vydané knize „Peter Springare, policista“, že důležitým faktorem pro nástup na kriminální dráhu je chybějící pocit sounáležitosti a nebýt viděn, pocit vlastní nedostatečnosti či neschopnosti.
Zdá se, že tato potřeba být viděn je u Švédů obzvláště silně vyvinutá a přežívá u nich i v dospělosti. To může být vysvětlením extrémní snahy švédských politiků udržovat a šířit za každou cenu růžový neposkvrněný “obrázek Švédska”, ať se v ulicích střílí, nebo ne. S tím obrázkem se oni sami ztotožňují, je to jejich osobní fasáda.
Stabilita a základní pocit bezpečí se tvoří během let dospívání v rodinném zázemí. Předpoklady pro pozitivní vývoj mají vytvářet rodiče. Pokud tyto předpoklady pro rozvoj osobní odpovědnosti chybí, vzrůstá riziko, že se jednotlivec ocitne v jakési zemi nikoho, třeba v destruktivní skupině, kde má možnost se zviditelnit, upoutat na sebe pozornost.
Stejně jako členové kriminálního gangu, i vláda vyžaduje pozornost a trestá každého, kdo by ji haněl. Ve vládě jsou stejní kriminálníci s podobnými pohnutkami jako zločinné gangy.
Když se postupem času Potěmkinova fasáda hroutí, Švéd svůj názorový koridor vyměňuje, ale potajmu a nenápadně.
Tyto mechanismy jsou nejnápadnější u sociálních demokratů, levicových extremistů, žurnalistů a novinářů. Změna jejich názoru ale neznamená, že by protivníkovi v debatě přiznali pravdu. Na osočovaných ponechávají jejich odsouzení, nedochází k otevřené debatě. Jako by dotyčný ten poslední názor měl odjakživa, a nemá se tedy za co omlouvat. Nepřiznávají žádnou chybu, prostě naráz otočí a mají jiný názor. Nikdy nepřiznají, že protivník měl tento názor už řadu let a že ho za něj haněli a pronásledovali. Peter Springare říká: „Švéd není upřímný.“
A dále: „Věnujeme se (policie) blábolům, hloupostem a sociálním experimentům místo toho, co od nás očekávají daňoví poplatníci. Máme vedení dávající přednost věčným součinnostem a multi-kulti plánům, rovnostářským cílům, zatímco střelba na ulicích, výbuchy bomb, vraždy, loupeže, přepadání a hrubé znásilňování zůstává nevyšetřeno a nepotrestáno. Policie neplní svůj úkol a šéfové se schovávají za lži a kulisy a ukazují nám beze studu manipulované statistiky. Je to prohnilý stát.“
Ten, kdo odpírá věřit mému popisu švédského úpadku, by měl číst Springareho knihu napsanou po mnoha létech policejní služby a zcela věrohodnou, stejně jako otřesnou. Píše o rozšířené korupci typu nepotismu, o prohnilém právním státě, o vykleštěné inkompetenci jeho vedení. O policii jako státu ve státě, z čehož je zřejmé, že stejný úpadek, pohrdání zákonem a nepotismus vládne i ve veřejné správě. I pro vyšší policejní šéfy je „obrázek policie“ stejně důležitý jako „obrázek Švédska“ pro vedení země.
I zde se staví kulisy a budují fasády, důležitější než původně přidělené činnosti. Ani po prožití mládí v bolševickém svrabu není lehké zcela uvěřit policistově líčení švédské skutečnosti.
„Během pár desetiletí rozkvetla kultura záměrné manipulace s fakty a nepotické korupce přátelíčkování, a uhnízdila se nyní definitivně uvnitř nové policejní organizace.“
„Policejní práce je zpolitizována a řízena politickou korektností. Rozhodnutí jsou řízena emocemi v míře, jaká neexistovala letech 1970-80. Jako by policejní šéfové neustále drželi prst ve vzduchu, aby nezmeškali okamžik, kdy se vítr obrátí.“
Dnes, 15.12.2019, zpráva z malého města Gislaved. Tři maskovaní muži s mačetami vnikli do restaurace a na místě zabili jednoho hosta, který se postavil na odpor a chtěl bránit i ostatní. První starostí policie bylo, zda mají čin klasifikovat jako zabití, nebo vraždu. Jako vždy nemají žádný komentář a odmítají i popsat, jakou zbraní byl čin spáchán. Vydávají nejmenší možné množství informací, zatajují jich co nejvíce.
V Hovås, blízko centra Göteborgu, jsou dvě školy, jejichž žáci byli v posledních týdnech opakovaně vystaveni loupežným přepadením.
Odpovědný policajt Lennart Ronnebro se vyjádřil takto: „Riziko, že někdo bude tomuto ´vystaven´ (rozuměj ´přepaden´) není tak velké. Řekl bych, že není třeba na něco myslet, to je jen něco, co se občas stane, ale ne zase tak často.... Během let jsme mluvili s mnoha mladými a víme, že to na ně velmi zle působí. Když někdo není zvyklý na násilí a výhrůžky, tak je to traumatická událost, která v člověku nadlouho uvázne.“
Nový švédský normál: Až si zvyknete, tak to bude lepší, ostatně se to nestane každému, tak není třeba na to myslet.
Další zpráva z konce ledna 2020: Zadržení zločinci v Göteborgu jsou po dobu vyšetřování hýčkáni přídělem cigaret a žvýkacího tabáku zdarma na účet daňových plátců. Cena 20 000 až 30 000 SEK na den.
Je jasné, že stav policejní organizace je zmenšeným obrázkem celé švédské společnosti.
Pokračování příště.