Na začátku První války v Zálivu (1991), jejímž cílem bylo osvobození Kuvajtu, který od srpna předchozího roku okupovala vojska iráckého diktátora Saddáma Husajna, došlo k zajímavé situaci.

Kromě paralelního a neúspěšného útoku na Saúdskou Arábii se bagdádský režim dopustil raketové agrese proti Izraeli odpálením přes čtyřiceti střel Scud. To mohlo představovat závažnou komplikaci v případě, že by se izraelské vedení v souladu se svojí vojenskou doktrínou odhodlalo k tvrdé odvetě. Jelikož součástí protisaddámovské koalice bylo několik muslimských zemí, v případě izraelské vojenské reakce (na kterou měl Izrael plné právo) hrozil její rozpad, případně by se některé arabské armády mohly přidat na stranu iráckého agresora (což v politické rovině udělalo vedení Organizace pro osvobození Palestiny PLO v čele s Arafatem). Izraelská pravicová vláda Jicchaka Šamira se rozhodla projevit dobrou vůli a k odvetě nepřistoupila. Svým přístupem tedy přispěla k hladšímu osvobození Kuvajtu.

Nic platné jí to ale nebylo, na protiizraelském fanatismu kuvajtského režimu se nic nezměnilo. Stále platily a platí legislativní normy o bojkotu Izraele z let 1957 a 1964 (ZDE), které mají neblahý dopad na hrstku nonkonformně smýšlejících kuvajtských občanů, jak uvidíme níže. Je pravda, že kvůli nepřátelskému postoji vůči Kuvajtu, resp. podpoře iráckého vpádu, byly na bodu mrazu vzájemné vztahy mezi Kuvajtem a PLO, ale když se v roce 2004 šéf Palestinskoarabské autonomie Abbás oficiálně za tehdejší postoj omluvil, ledy roztály a postupně došlo k normalizaci (ZDE).

Případ Fadžr al Saídové
Kdyby se ale někdo z Kuvajťanů pokusil veřejně hovořit o témže, tedy o normalizaci, ale směrem k Izraeli, se zlou by se potázal. Tak jako novinářka, scénáristka a producentka Fadžr al Saídová. Ta pořídila pomocí smartphonu krátké video (ZDE), které se objevilo na síti X. U svého domu v Gruzii se pozdravila se dvěma Izraelci, přátelsky je přivítala a označila jako bratrance (arabského lidu). Al Saídová patří k těm několika málo statečným, kdo volají po normalizaci vztahů s Izraelem, což v tamním kontextu znamená navázání normálních přátelských vztahů mezi Kuwait City a Jeruzalémem. Její videopost se dvěma Izraelci zapadá přesně do tohoto úsilí, které podle účtu @hureyaksa na síti X vyjádřila v jednom rozhovoru takto: „Mým přáním do nového roku je normalizovat vztahy s Izraelem; navštívila jsem Jeruzalém a Jeruzalém je pod izraelskou správou.“ (ZDE)

Takovýto postoj a vyjádření vnímá ovšem kuvajtský režim jako protistátní. Jedenáctého ledna přinesl dubajský server Gulf News zprávu (ZDE), že kuvajtské státní zastupitelství nařídilo uvalit na Al Saídovou 21denní vazbu kvůli výzvám k normalizaci s Izraelem, čímž podle žaloby podkopává národní zájmy. Po zmíněné třítýdenní době bude rozhodnuto, jestli ji režim bude stíhat na svobodě, nebo do soudu zůstane v centrální kuvajtské věznici. Jenom proto, že prosazuje mír.

Co na to propalestinští „míroví“ aktivisté? Ozvou se vůbec?