STRATEGIE: Pravá tvář antisionismu
V důsledku teroristických útoků vedených teroristickým hnutím Hamas dne 7. října 2023 se po celém světě rozhořela vlna nenávisti vůči Židům. Ve všech velkých městech světa, včetně Austrálie, jsme i nadále svědky nepřátelských činů vůči Židům – od útoků na synagogy, přes ničení majetku, urážky na internetu, až po masovou vraždu během chanukové oslavy v prosinci minulého roku na pláži Bondi Beach.
Scény před operou v Sydney z 9. října 2023, kdy takzvaní demonstranti oslavovali vraždu 1 200 lidí v Izraeli a křičeli „ do p.dele s Židy“, zůstávají jedny z nejtemnějších obrazů v australské historii.
Navzdory těmto zjevným projevům nenávisti se v protestních hnutích, kulturních institucích, akademických kruzích a dokonce i náboženských prostorech používá společná obrana: „Nemáme nic proti Židům, pouze proti Izraeli a sionistům. Jsme antisionisté, ne antisemité.“
To není výsledek neznalosti. Je to záměrná strategie. Používají jazyk, který má za cíl urazit, a zacházejí se sionismem – hnutím za sebeurčení Židů v jejich rodné zemi – jako by byl zcela oddělen od židovské identity. Prostřednictvím záměrně provokativních sloganů a urážek, které vykreslují sionismus jako inherentně „kolonialistický“, „rasistický“, „teroristický“ a „zlý“, se tak maskují jako bojovníci za mír a spravedlnost, zatímco se pokoušejí „delegitimizovat“ samotnou židovskou historii.
Ti, kdo tyto hnutí řídí, přesně chápou, jak tento jazyk funguje, a proto je celá jejich argumentace trojským koněm – taktikou, jak napadnout Židy a jejich základní práva jinými prostředky, namísto toho, aby je napadali přímo za to, že jsou prostě Židé.
Nahrazením slova „Židé“ slovem „Izraelci“ a tvrzením, že jsou „pouze“ proti sionistické ideologii, získávají jakousi morální imunitu.
Je na čase, aby byla tato zástěrka odstraněna a odhaleno, o co ve skutečnosti jde.
Jak kdysi poznamenal rabín Jonathan Sacks, antisemitismus je „mutující virus“, který se v každé generaci mění. Kdysi byli Židé terčem útoku kvůli svému náboženství, a když to přestalo být udržitelné, stali se terčem útoku kvůli své rase, a když to už nebylo přijatelné, stali se terčem útoku kvůli tomu, že mají svůj vlastní stát.
Tato změna začala dlouho před 7. říjnem, ale samotná toxicita demonstrací od té doby mnoho lidí překvapila.
Jsou to pouze akce Izraele, proti kterým protestují, jak se často tvrdí, když jsou konfrontováni? Na tuto otázku lze odpovědět pozorováním toho, jak žádný jiný konflikt na světě nevyvolal ani zdaleka podobnou reakci.
Ruská invaze na Ukrajinu nevedla k masovým demonstracím, které by zaplnily světová hlavní města. Zatímco Rusko bylo sankcionováno mnoha světovými organizacemi, samotní Rusové nebyli napadáni na ulicích, ani jejich modlitebny nebo komunitní centra nebyla terčem útoků.
V Súdánu jsou křesťané a nearabské menšiny vystaveni genocidě a krutě pronásledováni v hrůzných scénách masových vražd různých milicí, včetně údajné spoluúčasti súdánských ozbrojených sil. Více než 12 milionů lidí bylo vysídleno a počet obětí v El Fasheru v západním Súdánu jen za loňský listopad se odhaduje na 60 000. Přesto ulice Melbourne a Londýna zůstávají ohledně Súdánu zcela tiché.
V Íránu bezpečnostní síly zmasakrovaly tisíce demonstrantů během opakovaných povstání, včetně údajně desítek tisíc v posledních několika týdnech, podle lidskoprávních skupin. Trvalá globální solidarita zůstává nápadně chybějící. Žádná flotila vedená Gretou Thunbergovou se k nim nevydává.
Demonstranti, kteří poslední dva roky volali po vyvraždění milionů Židů, najednou ztichli. Zabíjení teroristů z Hamásu a záchrana rukojmích je genocida a válečný zločin, ale zabíjení íránských civilistů je ospravedlnitelné. Na protizraelských nenávistných pochodech se i nadále objevují fotografie Chameneího. Toto masové vraždění dokonce ospravedlňuje mnoho lidí, kteří nenávidí Izrael a obviňují demonstranty, že slouží zájmům sionistů a imperialistů.
Masové vraždění je totiž v pořádku, pokud ho páchají lidé, kteří se staví proti sionistům. Touha zavraždit miliony Židů dává volnou ruku k vraždění libovolného počtu civilistů, kdekoli se vám zlíbí. Podle antisionistů tedy není nic špatného na tom, že Írán zavraždil desítky tisíc lidí, ani na tom, že Hamás vraždí obyvatele Gazy, kteří se snaží evakuovat z bojových zón nebo kteří kritizují vládu teroristické skupiny. Kurdové? Na ty zapomeňte.
V těchto případech došlo k mnohem větší brutalitě a ztrátám na životech než v současném konfliktu v Izraeli, přesto nikdo nevyplňuje ulice v morálním rozhořčení. Určitě nikdo nedemonstruje proti samotné existenci Ruska, Súdánu a Íránu.
Žádný jiný národ na světě není předmětem globálního hnutí požadujícího jeho zrušení, s výjimkou jediného židovského státu.
Tyto akce jsou promyšlené a jsou poháněny spíše posedlostí jedním národem než zájmem o lidstvo.
Kritika Izraele a politiky jeho vlády je samozřejmě legitimní. Největšími kritiky izraelské politiky jsou samotní Izraelci; stačí se podívat na Knesset.
Antisionismus však není kritikou izraelské politiky. Ve skutečnosti je politika pro něj do značné míry irelevantní. Proto lze říci, že antisionismus je hnutím nenávisti, stejně jako rasismus nebo antisemitismus.
Jeho cílem je zničení židovského státu. Když 7. října izraelská obrana prakticky nefungovala, nedošlo k „politickému osvobození“, ale k masovému vyvražďování. Přesto mnoho „antisionistů“ otevřeně usiluje o to, aby Izraeli bylo upřeno právo bránit se před takovými vražednými útoky.
V jádru je dnešní antisionismus jen další podobou nenávisti vůči Židům, která se neliší od toho, co jsme viděli v průběhu věků. Jeho logika zbavuje Židy jakékoli formy kolektivní ochrany – národní, náboženské i fyzické – s důsledky, které historie tragicky jasně ukázala. Účast malé menšiny Židů v tomto hnutí nemění jeho povahu ani cíle.
Po útoku v Bondi se na sociálních sítích objevily příspěvky, které tvrdily, že útok nebyl antisemitský, protože útočníci útočili na sionisty, nikoli na Židy. To jasně ilustruje, jak se tomuto slovu podařilo stát se zbraní k dehumanizaci obětí, a to i po masakru na australské půdě, který byl namířen proti náboženskému festivalu.
Další případ násilí ve jménu antisionismu se stal ve Velké Británii. Můžeme si dovolit cokoliv, pokud řekneme, že jste „antisionisté“. Můžeme napadnout ženu kladivem, úmyslně poškodit soukromý majetek, objevit se po boku teroristických vůdců, citovat Hitlerovo ospravedlnění genocidy a povraždit desítky tisíc nevinných lidí, a nic z toho nevadí, pokud řeknete, že jste to udělali ve jménu „antisionismu“.
Nedávné zproštění viny britskou porotou „aktivistů“ z Palestine Action, kteří v roce 2024 vnikli do závodu Elbit Systems, aby zničili co nejvíce majetku, a kteří rozbili kladivem páteř policistce, je šokující pro ty, kteří tomu nevěnovali pozornost. Britská média strávila poslední dva a půl roku lhaním o Izraeli a šířením propagandy Hamásu. Guardian a BBC se snížily k roli mluvčích Hamásu a mají více společného s Der Sturmer než s legitimními zpravodajskými organizacemi. Labouristická vláda Keira Starmera strávila celé své funkční období bagatelizováním zločinů a zvěrstev Hamásu a falešným obviňováním Izraele.
Co je v tomto prostředí poškozeným majetkem ve srovnání se „spravedlností“ antisionistů? Co je to za muže, který napadne ženu smrtící zbraní a zlomí jí kosti, když je tento muž na „správné straně historie“ a žena na straně špatné?
Seržantce Kate Evansové byla odepřena spravedlnost za zlomeninu páteře, protože antisionismus je kartou, která umožňuje „vyhnout se vězení“
V minulosti by přátelé Francesky Albanese z OSN jí možná radili, aby „nikdy nešla do extrému jako Hitler“. Možná by jí řekli, že účast na stejné akci jako vůdci Hamásu zničí její důvěryhodnost. Albanese však neměla žádné výčitky, když se v sobotu zúčastnila akce s masovým vrahem Chálidem Mašálem, během níž prohlásila, že Izrael je „společným nepřítelem“ celého lidstva.
Albanese si možná neuvědomuje, jak velmi se její rétorika podobá rétorice Adolfa Hitlera, který označil Židy za „skutečného nepřítele našeho současného světa“, ale pravděpodobně by jí to bylo stejně jedno. Nikdy neměla problém s Hamásem, který Hitlera obdivuje, ani s jeho genocidními cíli. Nikdy nepovažovala židovské děti za hodné života, jak dokazuje její odmítnutí tolerovat výzvy Hamasu k propuštění Kfira a Ariela Bibasových. A její zaměstnavatelé v OSN neudělali nic, aby ji odradili od jejího sklouzávání do „plného Hitlerova režimu“, ale naopak podporovali a bránili její genocidní nenávist vůči Židům. I když generální tajemník OSN soukromě uznává zlo, které představuje, nedělá vůbec nic proti nacistické špíně, která infikuje jeho organizaci.
Jak dokazuje Albanese, Hitler sám by byl v moderních Spojených národech vítán ve jménu „antisionismu“.
Albanese již dříve popřela, že Izrael má právo na sebeobranu proti Hamásu po invazi teroristů Hamásu do jižního Izraele 7. října, kteří spáchali hrůzné teroristické činy v sérii brutálních a nelidských činů; zabíjení kojenců, znesvěcování těl, upalování dětí zaživa, znásilňování žen, popravy rodičů před očima jejich dětí a dětí před očima jejich rodičů. Od 7. října se Albanese důsledně a opakovaně pokouší přesunout vinu a odpovědnost za masakr 1200 izraelských civilistů teroristy Hamásu na Stát Izrael.
Myšlenka, že Židé a dnešní Stát Izrael jsou „společným nepřítelem lidstva“, nevznikla u Albanese, ani u Hamásu, ani u íránského politika Ahmadínedžáda, který při každé příležitosti prohlašoval, že „sionistický režim bude zničen a lidstvo osvobozeno“. Spojitost mezi nacistickou ideologií a dnešním propalestinským arabským antisemitismem, jak ji vyjádřila Albanese, nezačala v roce 1948 ani v roce 1967, ale má kořeny v 30. letech minulého století. V oficiální nacistické směrnici z té doby se uvádí: „Vyhlazení Židů po celém světě je předpokladem trvalého míru“.
Touha očistit svět od Židů byla předána nacisty teroristům z Hamásu a jejich propalestinským příznivcům. Vraždy, mučení, mrzačení těl a sexuální útoky na nevinné židovské děti, ženy, muže a staré lidi nejsou ničím jiným než pogromem připomínajícím evropskou židovskou historii, která vedla k holocaustu a genocidní válce nacistů proti židovskému národu. Od svého vzniku Hamás otevřeně a důsledně prohlašuje své odhodlání zničit Izrael a Židy. Jejich charta cituje hadís, který výslovně uvádí: „Hodina soudu nenastane, dokud muslimové nebudou bojovat proti Židům a zabíjet je, takže se Židé budou schovávat za stromy a kameny, a každý strom a kámen řekne: ‚Ó muslime, ó služebníku Alláha, za mnou je Žid, pojď a zabij ho.‘“
Ideologie Hamásu odráží klasický evropský antisemitismus a nacistickou ideologii, která podněcovala genocidu evropských Židů. Teroristé Hamásu jsou moderními nositeli nacistické ideologie.
Nacisté přijali antisemitismus založený na vyhlazení, nazývaný „vykupitelský antisemitismus“, tedy formu antisemitismu, která řeší problémy světa tím, že nabízí formu „vykoupení“ dosaženou vyhlazením židovské rasy. Propalestinští příznivci Hamásu vyjadřují stejné zdůvodnění pro vraždění Židů a Izraelců. Hamás se svou „hodinou soudu“ přijímá přesně stejné šílené apokalyptické proroctví. Hamás a Palestinská samospráva vysílají denně programy pro děti i dospělé, které oslavují vraždění Židů a slibují nebe (vykoupení) těm, kteří páchají teroristické činy proti židovskému národu. „Vykupitelský antisemitismus“ se stal hlavní ideologií inspirovanou nacismem, která umožňuje a podporuje nárůst smrtícího antisemitského násilí v posledních letech proti Židům všude, ať už v Izraeli, ve Spojených státech, v Evropě nebo v Austrálii.
Export antisemitismu z nacistického Německa do částí arabského světa během druhé světové války a po ní není pouze doplňkovým rysem moderního radikálního islamismu, ale tvoří jeho ideologické jádro. Všechny islamistické skupiny, včetně Hamásu, jej přijímají, a výsledky jsme mohli plně vidět 7. října. Spojení mezi palestinskými Araby a nacistickým režimem je přímé. Klíčovou postavou byl velký muftí Jeruzaléma Hajj Amin al-Husseini, který se na konci 30. let osobně setkal s Hitlerem i se zástupci nacistické tajné služby SS. Není náhodou, že se také radil s Adolfem Eichmannem, jedním z hlavních ředitelů odpovědných za realizaci vyhlazovacích táborů holokaustu. Jásir Arafat, který založil Palestinskou osvobozeneckou organizaci a zasvětil svůj život vraždění Židů, byl milovaným synovcem velkého muftího Jeruzaléma Hajj Amin al-Husseiniho.
Co začíná u Židů, nikdy u Židů nekončí. Všimněme si, že Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) prakticky vynalezla únosy letadel. Výsledkem je, že dnes na každém letišti v každé zemi světa všichni čekáme v řadách na bezpečnostní kontroly, které mohou trvat i několik hodin.
Proto považovat antisionismus za něco jiného než za další formu nenávisti vůči Židům slouží k jeho ospravedlnění a ospravedlnění jeho záměrů. To však pouze otevře dveře dalším hrozným scénám, které jsme již v posledních letech zažili.
Ve zkresleném pohledu na svět antisionistů nezáleží na činech, ale pouze na tom, kdo je vykonává. Zlomení páteře ženě není špatné, pokud má osoba, která zlomení provádí, správné názory. Mluvit přesně jako Hitler znamená vyjádřit přesně ty správné názory v Organizaci spojených národů. A vyvraždění tisíců lidí je ospravedlnitelné, pokud máte správný názor na sionisty, názor, že všichni Židé by měli být zabiti. Neexistuje žádné omezení počtu nevinných lidí, Židů i nežidů, jejichž životy mohou být obětovány ve jménu „antisionismu“, což je ultimátní karta, která vás dostane z vězení.
