Alsa Kurmaševová, novinářka žijící a pracující v Praze pro tatarsko-baškirskou sekci Rádia Svoboda, byla nedávno propuštěna z ruského vězení během procesu výměny vězňů mezi Ruskem a USA. Její příběh ukazuje, v jakém stavu je ruský právní systém a jaká rizika hrozí svobodomyslným lidem při návštěvě Ruska. Alsa Kurmaševová byla v Rusku odsouzena k šesti a půl letům vězení podle článku o šíření lživých informací o ruské armádě. Skutečnou příčinou však bylo vydání knihy Ne válce. Ta přibližuje 40 příběhů Rusů, kteří se postavili proti válce na Ukrajině. Navíc ani nebyla autorkou, ale editorkou této knihy.
Z hlediska každého normálního právního systému je vydaná kniha realizací lidského práva na svobodu projevu a toto právo nelze v žádném případě kriminalizovat. Trestní stíhání však bylo zahájeno po jejím zatčení podle jiného článku. Za nesplnění povinnosti dobrovolně se registrovat jako „zahraniční agent“ občanem shromažďujícím informace v oblasti vojenských nebo vojensko-technických aktivit Ruska.
Ona jako novinářka byla první osobou v Rusku stíhanou podle tohoto článku. Po jejím zatčení bylo proti ní zahájeno další trestní řízení za neoznámení druhého občanství, za což ruské zákony nestanoví trestní postih v podobě odnětí svobody. To se týká právní stránky ruského bezpráví. Ale zatčení a celé pronásledování Alsy Kurmaševové nemá s právem nic společného, a proto nemá vůbec smysl o něm uvažovat v právní oblasti. V Putinově Rusku totiž žádné právo neexistuje.
Co se skutečně stalo? Alsa Kurmaševová přijela do Kazaně navštívit svou starou matku a nemocného příbuzného, tedy z osobních důvodů. Nikoliv jako žurnalistka! Čili nebyl důvod k tomu, aby se registrovala jako zahraniční agent. Avšak proto, že není jen novinářkou Rádia Svoboda, ale novinářkou jedné z jeho pro Kreml nejnebezpečnějších oddělení–tatarsko-baškirského. Právě tato redakce vysílá pro obyvatele regionů, kde jsou tradičně silné separatistické nálady, a navíc má dvojí občanství. Je také občankou USA.
Z těchto pozic si proto ruské úřady vytvořily dva motivy k jejímu pronásledování. Na jedné straně pomsta za její profesionální činnost, protože materiály její redakce jsou mnohem ostřejší než materiály ruského servisu Rádia Svoboda, a na druhé straně její americké občanství a práce v rozhlasové stanici vlastněné americkou vládou z ní udělaly velmi cenného rukojmího, které bylo možné vyměnit za ruské zločince.
Nazýváme-li věci pravými jmény, bylo její stíhání absolutně protiprávní. V souladu s tím by si to měl uvědomit každý, kdo cestuje do Ruska, stejně jako skutečnost, že Západ by měl vzhledem k posledním událostem vyvodit důsledky sám pro sebe a velmi dbát na bezpečnost svých občanů v Rusku, kteří mohou být kdykoliv bezdůvodně zatčeni a posloužit putinovskému mafiánskému režimu jako rukojmí.
Hlídat by však měl i vstup Rusů na své území a kontrolovat je. Život jen potvrzuje správnost slov prezidenta Petra Pavla, který před rokem hovořil o nutnosti kontroly Rusů ze strany bezpečnostních služeb. Ano, přítomnost Rusů, kteří patří k stoupencům Putina, je pro Západ značným bezpečnostním rizikem.

Autor je ruský podnikatel žijící v České republice