Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zadni vyplaseni kralici. Vyplaseni jsou Demokrate, kterym vadi, ze Musk podporuje Trumpa a nechce cenzurovat svoje soc. media X. A nezachrani ho ani to, ze uspesne vyrabi EV auta.

Měli by mu na to konto napařit likvidační emisní povolenky prostě.

Co se týče přesnosti "přistání" boosteru do náruče dvou ocelových paží, technici SpaceX si už při předchozím pokusném letu Starshipu ověřili, že dokáží ocelovým dvousettunovým, volným pádem střemhlav padajícím boosterem manévrovat na vytčený cíl (tehdy to byl určený bod nad hladinou Mexického zálivu) s přesností PŮL centimetru.

Každý, kdo kdy pozoroval přistání prvního stupně Falconu 9 na nohy na mořskou plošinu ví, že Falcon 9 přistává s přesností tak zhruba plus mínus 1 metr.

Rozdíl je v tom, že zatímco Falcon 9 manévruje pouze JEDNÍM středovým motorem (plus roštovými kormidly) booster Starshipu manévruje TŘEMI středovými motory (plus roštovými kormidly). Navíc, motory Starshipu (tedy i boosteru) lze PŘIŠRTIT natolik, že boster dokáže levitovat (jako vznášedlo, samozřejmě dokud mu nedojde palivo). Falcon 9 levitovat vůbec neumí. MUSÍ dosednout "z chodu", jinak se zase vznese vzhůru.

I tak je přesnost dosednutí boosteru s přesností 5 milimetrů těžko uvěřitelná.

Děsivý pohled na to nastavené zrcadlo jak Evropa zaostává za světem v této technologii.

Pofiderní způsob zachraňování planety organizovaný zelenými politiky je však asi důležitější.

Evropa si již zaslouží revoluční převrat a vyhnat zejména celou komisi v čele s Lejnovou, která Evropu žene do záhuby.

Ale pendrek revoluce. Stačí na to obyčejné volby. A předevšém - když nemáte lidi na změnu skrze volby, kde chcete vzít revolucionáře?

Musk je nepochybně blázen.

Je jen otázka, nakolik v dobrém smyslu inovátora a nakolik v tom horším. IMHO ten lepší převládá.

Každopádně postrkává dění dopředu, což by v EU prakticky nebylo možné.

Taky jsem si říkal, zda má nějaký spolehlivý “strop”, kdy je schopen mentálně oddělit inovaci na hraně současných technických možností od až příliš bláznivého nápadu ve kterém doslovně shoří naprázdno mnoho miliard dolarů. (A hádám, že spíše ano, protože jinak by to nedotáhl až tam, kde je.) Ale ať jí má nebo nemá, tohle se vážně povedlo. My v Evropě tu zatím nejspíš budeme řešit dopravu družic na oběžnou dráhu pomocí katapultů vyrobených z udržitelně vypěstovaného dřeva

...každá inovace je dobrá, -- ale pozn. oběžnou dráhu pár kilometrů nad Zemí ( dobrá, říkejme tomu tedy vesmír) jsme se už nazkoumali dost a dost--- ale co dál? řečeno slovy Járy Cimrmana: a není to málo? půl století po tom, co jsme šlapali po Měsíci...ani to už dnes nesvedeme. jojo, pokrok vážně nezastavíš....

Změnil se přístup. Dneska už nikdo, až na Muska, nesní o kosmoletech plných vědců vydávajících se na průzkumné mise po vesmíru. Všechno nesrovnatelně lépe a levněji zvládnou poměrně malé automaty.

Dalekohledy, odběr vzorků z komety, robotická vozítka na Marsu, průzkum Slunce, sonda u Jupitera a můj favorit - plánovaná mise LISA. To vše jsou fantastické úspěchy strojů velkých zhruba jako automobil.

Těšil jsem se, pane Kechlibare, že tu pasáž s těmi přistávacími nohami, které s sebou raketa (zbytečně) vleče nahoru, ještě více rozvedete:

Nejen, že raketa nahoru (zbytečně) vleče samotné přistávací nohy, ale vleče s sebou (zbytečně) taky palivo na vynesení těch nohou, dále vleče palivo na vynesení toho paliva, které je potřebné na vynesení těch nohou a dále s sebou vleče to palivo na vynesení toho paliva atd. A v neposlední řadě s sebou vleče palivo, které je potřebné na UBRŽDĚNÍ těch nohou i toho paliva na jejich ubrždění, i paliva na ubrždění toho paliva atd.

Ano, je to klasické "prokletí raketové rovnice". Cokoliv, co se vrací zpět, se počítá několikrát a vyvolává další náklady.

Proto byla velitelská kabina Apolla tak titěrná vůči zbytku stroje :)

Technický zajímavé, ale nechvalme dne před večerem. Kdysi se velké naděje vkládaly do raketoplánů, aby se nakonec ukázalo, že to je nákladnější a méně spolehlivé řešení.

Já si také myslím, že ta ekonomická návratnost nebude tak super, jak se to pořád lakuje. Ale snad se v tomhle pletu, no.

Je to vynikající technologický úspěch, bohužel však slouží miliardářskému klukovi, který je kromě puberťácké impulzivnosti také stejný v nerealitě svých tužeb. A tak ty skvělé technologie slouží nesmyslům. Starship je nesmysl. Na Mars to s lidmi nepoletí nikdy, tady jsou další potřebné technologie vzdáleny mnoho desetiletí. Na Měsíc to teoreticky letět může, pokud někdo zaplatí tolik startů, kolik k dopravě toho monstra na Měsíc je zapotřebí a pokud se prokáže, že tohle monstrum do měsíčního regolitu nezahučí tolik, že to pak nepůjde ven. Může to dopravovat autobusy lidí na oběžnou dráhu, jestliže bude poptávka. Může to dopravovat velké kosmické náklady na oběžnou dráhu. Ovšem proč takovému stroji dělat nereálnou reklamu něčeho, co dostane lidi na Mars? Mnoho mladých snílků pan Musk zklame. Sebe ne, on si vymyslí a zaplatí něco jiného.

Do kamene tesat: "Mnoho mladých snílků pan Musk zklame." Kolik vám je, pane Burgete? Doufám, že jste dostatečně mlád, aby ta věta platila i pro vás...

Při obhajobě projektů využití stávající a nezbytně i dosud nevyvinuté technologie dopravních a přistávacích systémů, potřebných k cestování lidí na Mars k jejich pobytu a návratu, k možnosti využití případně se nacházejících surovin na jeho povrchu a podobných variant jeho dobývání se zcela opomíjí nepopiratelná skutečnost, že lidstvo se již v současné době nachází na hranicích jeho možností a schopností plnit jemu svěřený úděl. O biologických disposicích člověka raději neuvažovat.

Tento úděl, řekněme povinnost by měl spočívat v jeho přizpůsobení se situaci, která je dnes bohužel definována nepřijatelným mrháními přírodními zdroji, neklidem mezi osmi mld obyvateli planety, vysokou rychlostí šíření konfliktů, znečišťováním moří i pevniny. V této situaci projekty Měsíc i Mars představují mrhání čím dál víc vzácnějšími přírodními zdroji i lidskou kapacitou. Obojí by bylo možno mnohem efektivněji využít např. provádění potřebných zásahů do krajiny a přestěhování obyvatel míst, trpících přírodními pohromami do bezpečnějších lokalit, natalitní osvětou a přijatelným nátlakem.

O mnohém svědčí i kontrast mezi níže uvedenými neurčitými formulacemi pana Kechlíbara a praktickými námitkami jeho oponenta. Příští měsíce a roky nás možná uvrhnou do situací, kdy bude nutno řešit denní situace, které mohou být poněkud odlišné od snění o dobývání vesmíru.

To trvá od počátku lidstva, že se někomu zdá, že by se mělo investovat jen do přežití a ne do rozvoje.