Úterý 10. června 2025

Ačkoli obchod na ostrově Storfosna oficiálně otevírá až v deset, má už o půl desáté otevřeno, což využíváme k doplnění zásob. Kupujeme chleba, čaj, cibuli a oblíbený porcovaný salám, po kterém se vždy jen zapráší. V 10:10 již plujeme na jih k ústí zátoky, obeplouváme Storfosnu z východu a nasazujeme kurz k severu. Je krásné slunečné dopoledne a na volné vodě vane východoseverovýchodní vítr o rychlosti asi 7 uzlů, což na plachtění s tak těžkou lodí jako ANNA nestačí. V poledne míjíme maják Torskjaeret, připomínající hradební hlásku. Vítr se mezitím stočil na severovýchod a postupně zesílil. Duje nám přímo do čela a jak rostou vlny, ANNA do nich začíná zobat, což vede k podstatnému snížení rychlosti. Ta klesá až ke třem uzlům a teprve, až jsme se probojovali do větrného stínu ostrova Linesoa a snížily se i vlny, začala zase stoupat k pěti uzlům. Severně od ostrova Linesoa leží větší ostrov Stokkøya, na jehož jižním okraji se nachází přístav Harsvika. Ten se stává naším cílem a v 18:15 se vyvazujeme u plovoucího mola ve tvaru „H“, které připomíná koupací, ale slouží jako parkovací pro lidi, kteří si přijeli s lodí nakoupit do supermarketu, k němuž vede z mola můstek. Máme tedy krám přímo u nosu.

Byli jsme na moři jen osm hodin a zdolali jsme za protivětru 32 námořních mil, celkem máme za sebou 321 mil za osm dní. Od Bodø nás dělí přinejmenším 200 mil, na které nám zbývá šest dní, když počítám i pondělí 16. června.

Pohled na maják vždy potěší srdce námořníka, zde Torskjaeret.

Středa 11. června

Byl by to nevděk nevyužít toho, že máme obchod přímo u nosu, tentokrát padla volba na mě a při nákupu mě doprovází Jirka. V 9:10 se odvazujeme a směřujeme pod most, který se na východě klene přes zátoku a spojuje Stokkøyu s ostrůvkem Kjerkholmen. V jeho ohbí leží šrotová loděnice a kapitán prozrazuje, že se zde stavíme, než poplujeme dál. Dají se tu koupit za zlomek ceny součásti výstroje šrotovaných lodí a na skládce šrotu si zdarma vzít vše, o čem si myslíte, že by se vám mohlo hodit. Vyvazujeme se k boku vyřazené rybářské lodi KRUTT, čekající na sešrotování, a za půl hodiny se kapitán vrací s kořistí, plastovou signální pistolí a bílými světlicemi, což získal za třetinu ceny, a ráčnovou pákou pro kotevní vrátek, kterou vyhrabal na šrotišti.

Ostrý start máme v 10:10 a první úsek naší denní etapy tvoří malebný kaňon mezi ostrovem Stokkoya a vlastní norskou pevninou. Máme jej za sebou, když v 11 hodin motor náhle umlká. Vypnul jej kapitán, neboť praskl nerezový držák 12V alternátoru. Je to mrzuté, ale nehoda se nemohla stát v příhodnějším místě. Po demontáži alternátoru Petr motor opět startuje, vracíme se zpět do šrotové loděnice, znovu se uvazujeme ke KRUTTu a Petr odnáší prasklý držák do loděnice, aby mu jej na počkání svařili. Za dvacet minut je zpět, ale musíme ještě chvilku počkat, než držák vychladne a Petr jej může znovu namontovat, připevnit k němu alternátor a správné vypnout klínový řemen (na němž zůstal alternátor po prasknutí držáku naštěstí viset a nevytrhl se z kabelu). Po dokončení opravy vyplouváme ve 13:45 podruhé. Ztratili jsme tedy něco přes tři hodiny.

V 15 hodin se vyjasnilo a ze severozápadu vane slabý vítr, natolik slabý, že by plachty netáhly, takže musíme motorovat. Proplétáme se mezi malými ostrůvky, je to pohodová plavba na klidné hladině.

Chystáme se proplout úžinou mezi ostrovem Stokkoya a vlastní norskou pevninou, aniž tušíme, že za hodinu se tudy budeme kvůli prasklému držáku alternátoru vracet.

V 16 hodin vyplouváme na volné moře v naději, že zde bude foukat silněji a budeme moci plachtit. Jenže vítr místo aby zesílil, definitivně odchází a ANNA se na klidném moři skoro nekolébá. Nicméně v 18 hodin vytahujeme kosatku, která při předobočním slabém vánku přece jen něco bere, ale hlavně se cítíme lépe.

Mám kormidelní hlídku od 19 do 20:30 a během té doby potkáváme dvě plachetnice. Po pravoboku se ve vzdálenosti pěti osmi mil rýsuje šedozelená silueta norského pobřeží a moře pod oblohou s protrhanými mraky je dokonce modré a nikoli šedé jako obvykle.

Na konci mé hlídky docilujeme severní šířky 64 ° 30´. Tento údaj pozorně sleduji a zapisuji si, protože ukazuje, jak na tom jsme, zda budeme v Bodø včas. Bergen totiž leží na 60 ° 23´a Bodø na 67 ° 18´ severní šířky, takže rozdíl činí 415 obloukových minut a protože šířková minuta se rovná jedné námořní míli, musíme se přímo k severu posunout o 415 námořních mil, abychom se dostali do Bodø. Severní šířka 64° 30´tedy znamená, že od Bergenu jsme zdolali 247 námořních mil v posunu přímo na sever a do Bodø nám ještě zbývá 168 mil tohoto posunu. Máme tedy zhruba tři pětiny plavby za sebou.

Variace světel a stínů, barev hladiny a tvarů oblaků jsou na moři nekonečné.

Někde před námi vystupují z norského pobřeží jako závora ostrovy Ramstad a Vikna, navazující na poloostrovy Kvingta a Kolvereid. V úžině mezi Viknou a poloostrovy pak leží přístav Rørvik, jenž je naším dnešním cílem, nutným cílem, abychom se dostali do Bodø včas.

Moře se zcela uklidnilo, slunce klesá k obzoru a prosvětluje mraky, takže po hladině běží k ANNĚ zlatý chodníček. Zešeřilo se, ale žádná noc nenastává, o půlnoci se pohybujeme v šedomodrém světě se zřetelnými obrysy vzdálené pevniny a ostrůvků.

O půlnoci nás elektrizuje výkřik kapitána: „Velryby!“

Soukám se na palubu za Petříkem, jemuž se daří úspěšně zachytit na video kytovce, kteří připlouvají blíž a blíž k ANNĚ a vyfukují malé obláčky vodní páry. Já nazdařbůh cvakám svým fotoaparátem a čirou náhodou se mi též podaří pár slušných záběrů. Jedná se o malé velryby, jimž Norové říkají minke, česky plejtvák malý. Dorůstá do osmi metrů a váží pět až osm tun.

Nejzdařilejší záběr dvojice ploutváků malých, jaký se mi v noci při plavbě do Rørviku podařil:

Čtvrtek 12. června 2025

Do Rørviku vede od jihu plavební dráha mezi početnými útesy a ostrůvky po obou stranách, takže kormidluje kapitán. Moře se zcela vyhladilo a připomíná zrcadlo, když před druhou hodinou ranní vycházíme na palubu, abychom sledovali, jak se ANNA šine po té absolutně klidné hladině, jako by jela po kolejích. Po obou stranách je už pevnina, podplouváme most a pak se objevuje vlnolam přístavu Rørvik. Pomalu se vsunujeme dovnitř a kapitán hledá vhodné místo k vyvázání, Přístav je hodně zaplněn a volba nakonec padá na vysoké nábřeží nějaké loděnice pro obsluhu ropných plošin. Výhodou je, že jsme na té straně přístavu, kde je nejen supermarket, ale také Vinmonopolet, což je státní obchod, oprávněný k prodeji alkoholu.

Ve 2:20 jsou uvazovací manévry skončeny a můžeme jít spát. Pokud počítám až druhý start, strávili jsme na moři necelých 13 hodin a upluli jsme 65 námořních mil, od Bergenu 376 mil.

Vstáváme ve tři čtvrtě na deset a od zaměstnance loděnice se dovídáme, že musíme molo opustit do dvanácti hodin, kdy připluje nějaká velká loď.

Nákupní výprava se vrací v jedenáct, ale ihned vyráží do obchodu s alkoholem, poněvadž budeme něco potřebovat na přípitek při překročení severního polárního kruhu. Potřebujeme dobrat naftu a vodu, ale jako naschvál blokuje benzínku nějaká jachta, takže musíme čekat, Nakonec před polednem přirážíme z druhé strany mola a bereme 300 litrů nafty a ještě 35 litrů do kanystrů pro topení Webasto.

Když opouštíme čtvrt hodiny po poledni Rørvik, panuje bezvětří a obloha je jako vymetená. Zpočátku motorujeme úzkými kaňony a širokými průjezdy, připomínajícími pokojně plynoucí řeku. Skalnaté břehy jsou více méně pusté a na východě za pobřežní pahorkatinou vykukuje štít, posetý skvrnami sněhu. Obnovuje se slabý vítr z jihu, ale na plachtění to není. V 15:30 překračujeme 65. rovnoběžku, k severnímu polárnímu kruhu zbývá 92 mil, takže je jasné, že dnes jej nepřekročíme a zřejmě ani zítra.

Ve čtvrtek 12. června 2025 je v severním Norsku léto, do večera však nevydrželo.

Později odpoledne se vítr stáčí na sever. Je velmi studený, takže nepomáhá, že svítí slunce, a jsme rádi, že Petr postavil krytou kormidelnu. Nakonec plujeme úzkým kaňonem, na jehož západním břehu je kemp. Za ním ukazuje mapa úzkou uzavřenou zátoku, označenou kotvičkou. Petr rozhoduje, že v zátoce zůstaneme přes noc a zřejmě budeme muset kotvit, což znamená druhý den ráno pracně zvedat kotvu ručním vrátkem. Když již za nočního šera nahlédneme do zátoky, vidíme, že v ní kotví dvě jachty a vůbec se mi zdá pro ANNU příliš těsná. Petr však vytrvale motoruje dovnitř, míjíme zakotvené plachetnice a za nornými stěnami, které chrání malou marinu, objevujeme maličké plovoucí molo se stojanem pitné vody. Petr k němu pomaloučku přiráží, Petřík skáče na molo a bere od nás vyvazovací lana. Ve 22 hodin jsme již vyvázáni a můžeme se dát konečně do večeře. Strávili jsme na moři 10 hodin a upluli asi 42 námořních mil. Zátoka na ostrově Inner-Torget s názvem Møyhana se nachází na 65 ° 24´ N, takže přímo na sever jsme se posunuli o 33 mil. Od Bergenu nás už dělí 418 mil, k polárnímu kruhu zbývá 68 mil.

6: