Jen s obtížemi lze potkat českého našince, který by nelamentoval nad politickým stavem věcí, jak že vše prý vypadá, takhle jsme si tu demokracii nepředstavovali, využívají a zneužívají ji nehodní lidé – lháři, podvodníci, mafiáni, dnešní miliardáři a včera s ještě holou prdelí, co si budeme povídat. Viktor Kožený, Harvardské fondy, útulky na Bahamách či Seychellách, lumpárny, podrazy mezi předáky, příliš slušný a tudíž nevhodný Vladimír Špidla musel od válu, nastoupil lačný chlapeček Stanislav Gross, k veslu se dodral diktátorský Jiří Paroubek, jemuž jde o udržení moci za jakoukoli cenu, i třeba za pobyt ve společném pelechu s estébáckým fízlem Vojtěchem Filipem – a jeremiády pokračují.

Na rozčilenou hlavu doporučuji studený obklad přirovnání se Srí Lankou, státem poloviční velikosti v porovnání s Českou republikou a s dvojnásobným počtem obyvatel. A s mnohonásobným počtem a závažností problémů v národě rovněž gramotném, nikterak primitivním. Tolik nicotný se pak jeví nářek o Sarajevském atentátu, jímž byl dočasně deaktivován Václav Klaus. Komu z českých předáků bylo ublíženo na těle?

Komunistický místopředseda Dolejš se zdá být mírňoučkou výjimkou.

Pusťme se do přirovnání ostrovních událostí po pádu vlády vdovy Bandanaraike v roce 1977. Její strana SLFP ve volbách bídně prohrála, z původního počtu 91 křesel v parlamentě jí zbylo pouhých osm. K moci se dostal J.R.Jayewardene, vůdce prozápadně orientované strany UNP (United National Party). Ekonomie se začala vzpamatovávat, znovu se získal významný podíl na exportu čaje, spolu s tradičními produkty jako kaučuk a kopra. Ostrov bez přírodních zdrojů – ropy či nerostů – zdárně rozjel výrobu v lehkém průmyslu a textil se stal primárním vývozním zbožím, jak si mohu při koupi košile ověřit v Americe a předpokládám, že i v České republice.

Jenže s hospodářským rozkvětem začalo začátkem osmdesátých let přibývat i etnických problémů, nepokojů v řadách tamilské menšiny. My se kdysi nedovedli domluvit se Slováky na soužití ve společném státě, vadili nám tlučhubové typu Jána Sloty, ale na Srí Lance docházelo k zabíjení - sto tisíc mrtvol. A když Tamil zabil Sinhálce, jiný Sinhálec se taktéž revanžoval, kolotoč k nezastavení se roztočil.

Tamilové tvoří většinu obyvatelstva na severním poloostrově Jaffna jakož i v některých oblastech podél východního pobřeží. Indira Gandhi posílá své lidi v roli zprostředkovatelů docílit jakéhosi příměří.

1985 – násilí přibývá. V jihoindickém Madrasu (nynějším státu Tamil Nadu) tamilské exilové skupiny vytvořily koalici LTTE (Liberation Tigers of Tamil Eelam) s programem „ozbrojeného revolučního boje na dosažení nezávislosti“.

1987 - vláda se pouští do protiofenzívy na znovudobytí většiny severního poloostrova. Zatím na jihu země se začínají rozmáhat extrémisté sinhálští se stranou JVP (Janatha Vimukhti Peramuna – „Osvobozenecká fronta lidu“), touž, která se pokusila o revoluční převrat v roce 1971 a ze své orientace marx-leninské se předělala na sinhálskou šovinistickou. Započali s vražděním, málem se jim podařilo zabít prezidenta.

1990 – Indira Gandhi stáhla z ostrova své o mír neúspěšně usilující jednotky (30.000), čímž vyklidila pole extrémistům, tamilským tygrům LTTE.

1993 – vražedné a sebevražedné útoky LTTE, mezi obětmi nový prezident Ranasinghe Premadasa.

1994 – bomba explodovala na politickém shromáždění v Colombu. Řada předáků zabita, mezi nimi Gamini Dissanayake, prezidentský kandidát strany UNP. Strana do svého čela jmenuje jeho vdovu.

Volby vyhrála strana SLFP v alianci se skupením PA. Vůdkyní se stává Chandrika Bandanaraike Kumaratunga, dcera bývalé předsedkyně vlády, vdovy po bývalém, v roce 1959 zavražděném prezidentovi.

1995 – rok velice krvavý. Sinhálští nacionalisté rezolutně odmítli pokus vlády přeměnit ostrov ve federaci oblastních států.

1996 - bomba vybuchla před centrální bankou v Colombu: 90 mrtvých a 1.400 zraněných. Bitky s vládními vojsky.

1998 – LTTE třeskutě zasáhla v Kandy, cílem byl Chrám Zubu, nejsvatější místo buddhistů. Vyhlášen mimořádný stav (Emergency). Tamilští tygrové jsou formálně postaveni mimo zákon, ostatní tamilské strany se od LTTE distancují.

1999 – Další sebevražedný útok: 26 zabitých, mezi zraněnými prezidentka Kumaratunga. Ta jmenovala svou matku Bandaranaike ministerskou předsedkyní.

2000 – zabíjení předáků pokračuje. LTTE likviduje méně radikální Tamily. Norsko je ochotno převzít nevděčnou roli zprostředkovatele, pokusit se o smír, jenže zatvrzelí sinhálští radikálové JVP, v jejich řadách stovky militantních buddhistických mnichů, se domáhají vojenského vítězství. Premíérka Bandanaraike rezignuje ze zdravotních důvodů a kvůli svému již příliš vysokému věku.

Villipai Prabilakaran, vůdce LTTE, mění postoj a navrhuje nekrvavé vyjednávání, které však k ničemu kloudnému nevede.

2006 – krvavý konflikt už trvá 28 roků, mírová konference v Ženěvě se málo daří. Zabíjení pokračuje a zejména Tamilové na severu přicházejí o přístřeší. LTTE zablokovala přísun vody farmářům a rovněž podnikla sebevražedné útoky proti námořnictvu. Sinhálští nacionalisté uspořádali rvačku v parlamentu..

Ztráty v tomto roce : 3.500 lidí přišlo o život a čtvrt milionu o přístřeší. Porušování zákona zůstává bez potrestání, LTTE se domáhá plné nezávislosti, ostrov se dostal do stavu celonárodní občanské války.

Perla tedy pořádně nakřáplá, ostrov půvabný, malebný, téměř velebný, s lidmi sličnými, s náramnou přírodou, historií, leč krutě třeskutou současností. Zahraniční návštěvníci, včetně občasných, ba i početných turistů z České republiky, hovících si v pobřežních oázách pod ševelícími palmami, však příliš napětí, krizí, tragedií nepostřehnou. Do dáli si spíš zanadávají na domácí disonance, že půl roku se nepodařilo dát dohromady kabinet. Měli by se radovat, že to vše prozatím probíhalo jen s jednou fackou, kterou bývalý úspěšný privatizátor knižního velkoobchodu uštědřil méně úspěšnému bývalému ministru zdravotnictví.

K O N E Č N Ě K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče