Mnoho kamenných budov, mnoho zakuklenců

Severozápadně od Madridu, v mírně zvlněné krajině severní Kastilie, leží Segovia. Je to takové polo-Toledo: o něco menší rozlohou a počtem obyvatel. I ty turistické davy jako by byly zhruba poloviční.

Na zakládání většiny španělských měst se nějak podepsali Římané, ale v Segovii se o tom lze na vlastní oči přesvědčit. Chloubou a symbolem města je starořímský akvadukt, klenoucí se dosud v neporušené kráse nad starým městem. Fungoval nepřetržitě osmnáct století.

Akvadukt zezdola...

… a z vyhlídky na úrovni prvního patra stavby

Celý tenhle historický zázrak je stavěn bez malty, kameny jsou zkrátka opracovány tak přesně, že ještě po dvou tisíciletích celá štíhlá stavba drží pohromadě pouze působením gravitace. Dost tomu pomáhá skutečnost, že v Segovii nebývají běžná zemětřesení. Na druhou stranu tudy protáhli Mauři, původní akvadukt poničili a některé oblouky bylo nutno dostavět.

Jedna věc je vědět to z knih, druhá se osobně na takovou stavbu podívat: teprve v té chvíli si člověk skutečně uvědomí, jak moc kulturní a technická úroveň Evropy v raném středověku upadla. Podobné konstrukce, rozmyšlené do detailů, vyžadují gramotné stavitele a zkušené kameníky s nepřetržitou tradicí řemesla.

Apropos: ve starém Římě bydlela většina obyvatel ve čtyř- až sedmipatrových činžácích (insula), vyšší se nesměly stavět kvůli požárním předpisům. A ke stavbě se používaly cihly nebo specifický druh betonu.

Stará Segovia z betonu není, zdejším stavebním materiálem byla žula a z ní je postavena jak zdejší katedrála, tak poněkud pohádkový alcázar. Však taky Kastilie znamená „země hradů“.

Segovijská katedrála omytá deštěm, jedna z posledních gotických katedrál v Evropě

Ve věži možná žije princezna, ale bez zaplacení vstupného se to nedozvíte

*****************************

Období kolem Velikonoc se ve Španělsku říká semana santa, svatý týden, a koná se při něm spousta veřejných akcí. Vrcholem bývají zdobná procesí chodící po ulicích hlavně v pátek a v sobotu.

Zásadním prvkem jsou zakuklení kajícníci, kteří nosí vysokou čepici proto, aby se mohli veřejně kát ze svých hříchů a nikdo je nepoznal. Působí poněkud jako tvorové z jiné planety a jde-li jich hodně pohromadě, vznáší se kolem nich neurčitě tísnivá atmosféra (oběti inkvizice také nosily kápě). Naštěstí občas některý z nich udělá nějaký lidský posunek, třeba se poškrábe na nose nebo si pod kápí posune brýle, a napětí zase trochu klesne.

Průvod, jehož snímky tu uvidíte, není ze Segovie. Prošel náměstím u Puerta del Sol v Madridu, kde také byly o dost lepší podmínky pro focení.

Jinak – té vlajky Applu na sousední budově, té jsem si při akci samotné nevšiml, ale na některých fotografiích docela razí. V novém sekulárním Španělsku má Bůh syn určitou konkurenci.

Když tyhle bytosti bubnují, náměstím to rezonuje jako bouřka

Vidíte toho sv. Macintoshe nahoře uprostřed?

Další generace v zácviku

Tihle hříšníci jsou zároveň patrioti – a na začátek pochodu zazněla španělská hymna

… a už se blíží konec průvodu

A pro větší představu, takhle vypadalo procesí loni. Modrá místo černé, ale jinak atmosféra dosti odpovídá:

Tak, milí čtenáři, odpoledne sedám na letadlo do Prahy a další články už budou zase o politice.

*****************************

Hudební epilog
O pár tisíc kilometrů dále, v bývalé říši východořímské…

Novinka: na HitHitu běží kampaň k zafinancování nákladů na výrobu audioknihy.Podpoříte-li ji, budu vám velmi vděčný.

Nebo si můžete pořídit například Zapomenuté příběhy – pro sebe, pro někoho jiného, nebo třeba jako dárek pro místní knihovnu. Můžete je mít i s osobním věnováním.

Stále ještě běží předprodej Zapomenutých příběhů 2. Před vydáním jsou k mání se slevou.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora